Milovaná Amazonie a liturgie

12. února byla představena postsynodní apoštolská exhortace Querida Amazonia papeže Františka. Přinášíme ve vlastním pracovním překladu pasáže věnované liturgii.

Inkulturace liturgie

81. Inkulturace křesťanské spirituality v kulturách domorodých národů se může uskutečňovat zvláštně hodnotným způsobem ve svátostech, protože v nich se setkává božské a kosmické, milost a stvoření. V Amazonii nesmí být svátosti chápány jako oddělené od stvořeného. Ve skutečnosti „svátosti představují privilegovaný způsob, jak je příroda přijata Bohem a proměna na prostředek nadpřirozeného života“ (Laudato si‘, č. 235). Jsou naplněním stvoření v němž je příroda povýšena aby se stala nástrojem milosti, aby bylo možné „objímat svět na jiné úrovni“ (tamtéž).

82. V eucharistii se „Bůh na vrcholu tajemství Vtělení chtěl dotýkat našeho nitra skrze úlomek hmoty. […] Eucharistie sjednocuje nebe i zemi, objímá a prostupuje všechno stvoření.“ (Laudato si‘, č. 236) Z tohoto důvodu může být „zdrojem motivace v naší starosti o životní prostředí a vede nás k tomu, abychom byli ochránci všeho stvoření.“ (tamtéž) Proto „když se chceme setkat s Bohem, neutíkáme ze světa ani nepopíráme přirozenost.“ (Laudato si‘, č. 235) To umožňuje, aby bylo v liturgii přijato mnoho prvků, které jsou vlastní zkušenosti původních obyvatel a jejich důvěrnému kontaktu s přírodou, a aby byly podníceny vlastní výrazové prostředky ve zpěvech, tancích, ritech, gestech a symbolech. Již Druhý vatikánský koncil požadoval toto úsilí o liturgickou inkulturaci u původních národů, a ačkoli uplynulo více než padesát let, učinili jsme v tomto směru jen malý pokrok.

83. V neděli „křesťanská spiritualita integruje hodnotu odpočinku a slavení. Lidská bytost má sklon považovat kontemplativní odpočinek za něco jalového a neužitečného a zapomíná, že tak obírá konané dílo o to nejdůležitější – o jeho smysl. Jsme povoláni k tomu, abychom do svého konání začleňovali receptivní a nezištný aspekt.“ (Laudato si‘, č. 237) Původní národy znají tuto nezištnost a zdravé kontemplativní nicnedělání. Slavení naší nedělní liturgie by mělo pomoci prožít tuto zkušenost, toto setkání se světlem Slova a Eucharistie, které osvěcuje naše konkrétní životy.

84. Svátosti zjevují a sdělují Boha, který je blízký a který s milosrdenstvím přichází, aby uzdravil a posílil své děti. Proto musejí být dostupné zejména chudým a nikdy nesmějí být odmítnuty z finančních důvodů. Stejně tak je tváří v tvář chudým a zapomenutým z Amazonie nepřijatelná disciplína, která vylučuje vzdálené, protože ti tak na nakonec skončí odepsáni z církve, která se změní na celní úřad. „V obtížných situacích, které zakoušejí lidé v největší nouzi, se musí církev zvlášť vynasnažit o to, aby projevila pochopení, posilu a přijetí, a nemůže je zatěžovat ukládáním pravidel, které lidi vedou jen k pocitům odsouzení a opuštěnosti od církve, jež je jako pravá matka povolána přinášet jim Boží milosrdenství.“ (Amoris laetita, č. 49). Milosrdenství, pokud se neprojeví konkrétním způsobem v pastoračním úsilí, se pro církev může stát pouhým romantickým pojmem.

Překlad: R. T. 

Pozn: Liturgie se týká také část o inkulturaci ministeriality, která je v překladu P. Milana Glasera, SJ, k dispozici na stránkách vatikánského rozhlasu.