Modlitba nad lidem v době postní

V době postní jsou součástí mešního formuláře modlitby nad lidem. Jejich historii a současnému uspořádání se věnuje tento článek.

Historický původ

Modlitba nad lidem je starobylé požehnání v závěru mše. Veronský sakramentář, který obsahuje orace z 5. století, předepisuje modlitby nad lidem téměř ke každé bohoslužbě. Původně se tedy požehnání na konci mše nedávalo znamením kříže a formulí „Požehnej vás všemohoucí Bůh …“ jako dnes, ale zvláštní orací, při které se lidé skláněli a biskup či kněz nad ně vztahoval ruce.

Modlitba nad lidem začala později z římské bohoslužby mizet. Je otázkou, zda to nebylo z důvodu, že věřící přestávali přistupovat ke svatému přijímání a odcházeli ze mše ještě před jejím skončením. Již ve 4. století se totiž na Východě objevuje požehnání před svatým přijímáním zřejmě jakožto součást propuštění těch, kdo nepřijímají. Galské koncily v 6. století navíc opakovaně napomínají věřící, aby zůstávali na celou mši. A v jednom římském ordo ze 7. století byly ohlášky zřejmě z důvodu předčasného ochodu lidí z bohoslužby přesunuty ještě před rozdávání eucharistie.

V římské bohoslužbě modlitba nad lidem zůstala zachována v některé významné dny liturgického roku ještě v Gelasiánském sakramentáři (7. stol.). Později, v Gregoriánském sakramentáři (8. stol.), se objevuje již jen ve všední dny doby postní. Tak tomu zůstalo až do 20. století.

Pokoncilní úprava

Po Druhém vatikánském koncilu byly modlitby nad lidem vloženy do misálu spolu s trojitým slavnostním požehnáním převzatým z galikánské liturgie jako souhrnný dodatek k mešnímu řádu, nikoli tedy k jednotlivým dnům, jak tomu bylo dříve. Počítalo se s jejich použitím ad libitum sacerdotis, podle uvážení kněze, bez rozlišení liturgické doby či svátku. Na místo starší výzvy jáhna humiliate capita vestra Deo, skloňte své hlavy před Bohem, bylo zvoleno nové zvolání humiliate vos ad benedictionem, skloňte se před Bohem a přijměte požehnání.  

Ve třetím typickém vydání Římského misálu v r. 2002/2008 byly modlitby nad lidem opět vráceny do doby postní, ovšem jinak, než tomu bylo před koncilem. Zatímco dříve byly tyto modlitby pouze ve všední dny doby postní a nikoli o nedělích, nyní se říkají povinně právě o postních nedělích, a ve všední dny jsou volitelné. V českém prostředí došlo k určité nejasnosti, když byly tyto modlitby nazvány dvojím způsobem: V Českém misálu z r. 1983 jako „žehnací modlitby“, zatímco v Dodatku k Českému misálu z r. 2008 jako „modlitby nad lidem“. Kromě toho se v Českém misále z r. 1983 po žehnacích modlitbách mělo říkat „Požehnej vás všemohoucí…“, zatímco podle Dodatku měla formule znít „A požehnání všemohoucího…“. Reedice Českého misálu z r. 2015 tuto podvojnost odstranila a používá konzistentně jediné označení „modlitby nad lidem“. Žehnací formule doprovázející gesto kříže je vždy „Požehnej vás…“.

Současné uspořádání

Kněz: Pán s vámi.
Lid: I s tebou.
Jáhen, nebo sám kněz: Skloňte se před Bohem a přijměte požehnání.
Kněz se vztaženýma rukama nad lidem pronáší modlitbu.
Lid: Amen.
Kněz: Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn † i Duch svatý.
Lid: Amen.
Následuje obvyklé propuštění lidu.

Středověké interpretace 

Jedná se o poslední požehnání […] v němž jsou Kristovi vojáci odevzdáváni boji proti starému nepříteli. Jestliže je ve válečném stavu nutné být vždy připraven proti nástrahám či útokům nepřátel, čím spíše před bitvou? Náš nepřítel ví, že v postní době má svatá církve předsevzetí, že proti němu povede zvláštní boj. A proto se, pokud někoho nalezne nepřipraveného, o to více snaží loupit a ničit.

(Amalarius, 9. stol.)

Modlitbu nad lidem máme v době postní proto, že když skrze půst a modlitbu zakoušíme větší srážky s duchovními špatnostmi, je nezbytné, abychom se Bohu snažněji odevzdávali. Modlitba po přijímání se totiž říká pouze za ty, kdo byli u přijímání. V době postní se lidé schází k bohoslužbě dokonce i každodenně, avšak nikoli každodenně – jak by měli – chodí ke svatému přijímání. Aby tedy lidu nechyběla orace, je připojena modlitba nad lidem, v níž se zvláštním způsobem modlí nikoli za přijímání, ale za ochranu lidu. O nedělích se ovšem modlitba nad lidem neříká, protože je zakázáno klečení, kterým lid tuto modlitbu odedávna doprovází. A ještě spíše proto, že podle svědectví svatého Ambrože mají v neděli všichni přijímat, a jim tedy může stačit modlitba po přijímání.

(Bernold z Kostnice, 11. stol.)

Současná interpretace

Tématem modliteb nad lidem jsou typicky postní prvky: lítost, pokání, zdrženlivost, vytrvalost v předsevzetích, ale také rozhojnění lásky, ochrana před protivenstvím a vysvobození od zla. Tak jako závěrečné požehnání při každé mši svaté, i modlitba nad lidem jednoduše shrnuje, k čemu nás uschopňuje celé slavení liturgie. Díky mši svaté jsme po odchodu z kostela schopni pokračovat v Boho-službě odrážením pokušení, kajícností a praktickou láskou.

R. T.