Smí laik udělovat popelec?

Na Popeleční středu jsou věřící na místo úkonu kajícnosti označováni požehnaným popelem. Občas se objevuje otázka, zda smí popelec udílet také laici.

 

1. Při první se postupuje takto: Zdá se, že popelec mohou udílet i laici, protože se jedná o svátostinu. A některé svátostiny, např. různá žehnání, jsou svěřena laikům.

2. Mimo to laici mohou rozdělovat eucharistii a eucharistie je mnohem více než popelec. Jestliže je laikům dovoleno, aby podávali Tělo a Krev Páně, nic nebrání, aby sypali požehnaný popel.

3. Mimo to v úkonu kajícnosti ve mši udělovali před koncilem nesvátostné rozhřešení formulí Misereatur laici knězi; rozřešení v úkonu kajícnosti v bohoslužbě slova bez kněze i dnes říká laik, který tuto bohoslužbu vede. Je tedy možné, aby popelec jakožto kající znamení udělovali laici.

Avšak proti tomu je, že rubriky říkají jednoznačně, že popelec udílí kněz (ve mši, kterou slaví kněz), resp. biskup, kněz či jáhen (ve mši, kterou slaví biskup).

Odpovídám: Popelec se zrodil jako gesto, kterým biskup ukládal pokání těžkým hříšníkům. Na počátku 2. tisíciletí byl ze zbožnosti rozšířen na všechny věřící. Protože je pokání a smiřování v liturgii církve svěřeno výhradně biskupům a kněžím, není správné, aby posvátným popelem druhé označovali laici.

Ad 1. Přestože se nejedná o svátost, je popelec znamením pokání. Pokání v církvi ukládá pouze biskup nebo kněz; jáhen při liturgii koná úkony pomáhající biskupovi. Popelem tedy může označovat jen biskup, kněz nebo jáhen.

Ad 2. Žádná svátost ani svátostina se eucharistii nevyrovná. A přestože nejvznešenější eucharistii může rozdělovat laik, méně důstojnou svátost svěcení může udílet jen biskup. Není dobré dělat příliš rychlé analogie týkající se hierarchie ministerií a hierarchie svátostí.

Ad 3. Pokoncilní liturgie nezná nesvátostné rozhřešení udílené ministranty knězi. Absoluce v úkonu kajícnosti dnes nemá povahu rozhřešení, které udílí jeden druhému. Je to společná prosba, do níž je zahrnut také ten, kdo obřad vede, duchovní či laik.

*** 

Avšak proti tomu všemu je, že školák Kája Mařík mohl donést popelec tetě Kovářce. A také, co říkají moudří mužové z jiných zemí, kde je rozdělování popelcem laiky explicitně dovoleno. Viz článek v angličtině nebo italštině. Viz dokumenty německé biskupské konference nebo biskupské konference Spojených států Amerických. Požehnaný masopust!

R. T. 

 

"Katolíkův průvodce" je převzat z Petrinum.cz.

citace ze 3. století

"Když přivádíš do společenství církve cizoložníka, konajícího pokání, oblečeného do žíněného roucha a posypaného popelem, znamením hrůzy a hamby, aby se za něj bratři modlili, necháš jej padnout na tvář před vdovami a před kněžími, aby se domáhal slzí všech, líbal stopy všech a objímal nohy všech…"

(Kněz Tertulián ze severní Afriky ve spise O cudnosti, kap. 13)

citace ze 10. století

"Ve středu [...] kněz musí na základě svědectví svatých Písem povzbudit všechny věřící, aby na počátku postu spěšně přistoupili k pravdivému vyznání a pravdivému pokání. Poté je třeba je povzbudit, aby se o slavnosti poslední večeře Páně vrátili kvůli smíření. Pokud však z důvodu cesty, nějaké zaneprázdněnosti nebo slabosti rozumu kněz tohoto člověka není schopen přesvědčit, ať mu uloží ať kvadragesimální či roční pokání a hned jej smíří. ([...] Kdyby to však bylo nezbytné a kněz nebyl přítomen, ať jáhen přijme [vykonané] pokání a podá svaté přijímání). 

[Následuje vyznání hříchů, uložení pokání a mše. Po mši následuje tato rubrika.]

Nyní se vkládá popel na hlavu kajícníků a říká se u toho: Člověče, pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš. Když se obléká žínice, říká se: Obrať své srdce a pokoř svou duši v popelu a žínici. Zkroušeným a pokorným srdcem Bůh nepohrdne."

(Římsko germánský pontifikál z Porýní, odd. 99)

citace z 11. stol. 

"Ve středu kněží v kostele po celém světě žehnají, tak jak je určeno, čistý popel a potom jej pokládají na hlavy lidí, aby měli na mysli, že vzešli ze země a znovu se obrátí v prach. [...] Čteme v knihách Starého i Nového zákona, že muži, kteří se káli za své hříchy, si na sebe dávali popel a svá těla odívali do pytloviny. Nyní udělejme toto malé gesto na začátku naší doby postní, že vhodíme popel na naše hlavy, abychom naznačili, že jsme během našeho čtyřicetideního postu připraveni kát se za své hříchy."

(Staroanglické kázání opata Aelfrica z Eynshamu na popeleční středu)