Exorcismus

V Písmu máme zaznamenáno, že Pán Ježíš byl pokoušen Satanem a evangelista Lukáš naznačuje, že ďáblův největší útok proti Kristu se soustředil do momentu jeho utrpení (Lk 4,13; Lk 22,3). Ježíš však také mnoho lidí posedlých zlým duchem osvobozoval a tato jeho činnost byla znamením, že na svět již přišlo Boží království (Lk 11,20). Svou smrtí na kříži a svým vzkříšením Ježíš Satana definitivně porazil (Žid 2,14) a toto jeho vítězství nad zlem a nad Zlým se nyní postupně naplňuje (Žid 10,13). Žádné zlo, i když se zdá sebe silnější, není definitivní, neboť náš Pán je tím světlem, které svítí ve tmě a které tma nepohltila (Jan 1,14).

Ježíšovi učedníci, to je církev, pokračují v jeho díle (Mk 16,17): nikoli ze své vlastní síly, ale v moci, kterou své církvi dal sám Pán, osvobozují lidi od nadvlády hříchu, od soužení, které způsobuje nepřítel lidské spásy a štěstí, a dávají prostředky k boji proti zlu a pokušení. Modlitba exorcismu je jednou z forem této služby církve, vedle žehnání a především slavení svátostí, zejména křtu, eucharistie a smíření.

Je možné rozlišit tzv. malé (nebo jednoduché) exorcismy, které jsou součástí přípravy na křest během období katechumenátu, které očišťují od zla, které se na člověka "nalepilo" před jeho konverzí ke Kristu a dávají sílu k životu podle evangelia. Velký exorcismus je liturgickou modlitbou, kdy biskup (případně jím pověřený kněz) v moci, kterou církvi svěřil Kristus, osvobodí člověka posedlého zlým duchem. Církev také zná exorcismy nad budovami či místy postiženými zlem a nabízí i soukromé modlitby sama za sebe pro toho, kdo se cítí být pokoušen nebo ohrožován Zlým.