Bez obnovy liturgie není obnova církve

Ve dnech 6. - 9. února 2024 se v Římě konalo plenární shromáždění Dikasteria pro bohoslužbu a svátosti. Přinášíme projev papeže Františka a doplňující tiskovou zprávu.

Projev papeže ke členům Dikasteria 

Drazí bratři a sestry!

Setkávám se s vámi u příležitosti vašeho plenárního shromáždění. Zdravím kardinála prefekta a vás všechny, členy, konzulzory a spolupracovníky Dikasteria pro bohoslužbu a disciplínu svátostí.

Šedesát let od vyhlášení Sacrosanctum Concilium nás nepřestávají uchvacovat slova, která čteme v její předmluvě, v niž Otcové deklarovali cíl koncilu. Je to cíl, které vyjadřuje konkrétní snahu reformovat církev v jejích základních dimenzích: aby se křesťanský život věřících každým dnem stále více prohluboval; aby se instituce podléhající změnám lépe přizpůsobovaly potřebám naší doby; aby se podporovalo to, co může přispět ke sjednocení všech věřících v Krista; aby se oživilo to, co slouží k povolání všech do lůna církve (srov. SC, 1). Jednalo se o dílo duchovní, pastorační, ekumenické a misijní obnovy. A aby ji mohli uskutečnit, věděli koncilní otcové, kde musí začít. Věděli, "že se musí zvláště zabývat také obnovou a rozvojem liturgie" (ibid.). Je to jako říci: Bez liturgické reformy není reforma církve.

Takové tvrzení můžeme vyslovit pouze tehdy, pokud chápeme, co je liturgie v teologickém smyslu, jak to obdivuhodně shrnují první čísla konstituce. Církev, která necítí nadšení pro duchovní růst, která se nesnaží mluvit způsobem srozumitelným mužům a ženám své doby, která se nermoutí nad rozdělením mezi křesťany, která se netřese dychtivostí hlásat Krista národům, je církví nemocnou, a to jsou její příznaky.

Každý případ církevní reformy je vždy záležitostí manželské věrnosti: Církev Nevěsta bude vždy tím krásnější, čím více bude milovat Krista Ženicha, až do té míry, že mu bude zcela patřit, až do té míry, že se mu plně přizpůsobí. A k tomu říkám jednu věc o službě žen. Církev je žena, církev je matka, církev má svou postavu v Marii a církev-žena, jejíž postavou je Maria, je víc než Petr, to znamená, že je něčím jiným. Nelze vše redukovat na služebnost. Žena sama o sobě má v Církvi jako ženě velmi velký symbol, aniž bychom ji redukovali na služebnost. Proto jsem řekl, že každý případ církevní reformy je vždy záležitostí manželské věrnosti, protože je ženou. Koncilní otcové věděli, že musí do centra postavit liturgii, protože ta je místem par excellence, kde se setkáváme s živým Kristem. Duch svatý, který je vzácným obdarováním, jež sám Ženich svým křížem poskytl Nevěstě, umožňuje onu actuosa participatio, která neustále oživuje a obnovuje křestní život.

Smyslem liturgické reformy - v širším rámci obnovy církve - je právě "přivést k takové formaci věřících a podpořit takovou pastorační činnost, která má posvátnou liturgii za svůj vrchol a zdroj" (Instrukce Inter oecumenici, 26. září 1964, č. 5).

K tomu všemu je tedy nutná liturgická formace, tedy k liturgii a z liturgie, o níž v těchto dnech uvažujete. Nejde o specializaci několika odborníků, ale o vnitřní dispozici celého Božího lidu. To samozřejmě nevylučuje, že prioritu má formace těch, kteří jsou na základě svátosti svěcení povoláni být mystagogy, tedy brát věřící za ruku a doprovázet je v poznávání svatých tajemství. Povzbuzuji vás, abyste v tomto svém závazku pokračovali, aby pastýři uměli vést lid k dobré pastvě liturgického slavení, kde se hlásání Krista, který zemřel a vstal z mrtvých, stává konkrétní zkušeností jeho život proměňující přítomnosti.

V duchu synodální spolupráce mezi dikasterii - v niž doufá konstituce Praedicate Evangelium (srov. č. 8) - bych si přál, aby se otázkou liturgické formace ordinovaných služebníků zabývalo také dikasterium pro kulturu a vzdělávání, dikasterium pro klérus a dikasterium pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, aby každé z nich mohlo nabídnout svůj specifický příspěvek. Jestliže "liturgie je vrcholem, k němuž směřuje činnost církve, a zároveň zdrojem, z něhož vychází veškerá její síla" (SC, 10), je třeba zajistit, aby i formace vysvěcených služebníků měla stále více otisk liturgické moudrosti, a to jak v osnovách teologických studií, tak v životní zkušenosti seminaristů.

A konečně, když připravujeme nové formační cesty pro duchovní, musíme zároveň myslet na cesty, které jsou určeny pro Boží lid. Začněme shromážděními, která se scházejí na Den Páně a na svátky liturgického roku: ty představují první konkrétní příležitost k liturgické formaci. A stejně tak to mohou být i další okamžiky, kdy se lidé více podílejí na slavení a jejich přípravě: mám na mysli svátky patronů nebo svátosti křesťanské iniciace. Připravené s pastorační péčí se stávají dobrou příležitostí k tomu, aby lidé znovu objevili a prohloubili smysl slavení tajemství spásy v dnešní době.

"Jděte a připravte nám [...] Velikonočního beránka" (Lk 22,8): tato Ježíšova slova, která inspirují vaše úvahy v těchto dnech, vyjadřují Pánovu touhu, abychom zasedli ke stolu s jeho Tělem a Krví. Jsou imperativem, který k nám doléhá jako láskyplná prosba: zapojit se do liturgické formace znamená odpovědět na toto pozvání, abychom "jedli Velikonoce" a žili velikonoční existenci, osobní i společnou.

Drazí bratři a sestry, váš úkol je velký a krásný: pracovat na tom, aby Boží lid rostl ve vědomí a radosti ze setkání s Pánem slavením svatých tajemství a při setkání s ním měl život v jeho jménu. Moc vám děkuji za vaše nasazení a ze srdce vám žehnám. Kéž vás blahoslavená Panna ochraňuje. A nezapomeňte se prosím modlit za mě. Děkuji vám.

Původní text: Bolletino della Sala stampa della Santa Sede 8. 2. 2023, pracovní překlad Liturgie.cz

Tisková zpráva

První příspěvek, který byl svěřen Mons. Angelu Lamerimu, děkanovi a řádnému profesoru liturgie sakramentální teologie na Lateránské teologické fakultě, se zabýval tématem "Liturgická formace od Sacrosanctum Concilium k Desiderium Desideravi". Tisková zpráva Dikasteria pro bohoslužbu a disciplínu svátostí - prvního pořadatele kurzu pro kněze a laiky, který byl zahájen minulé úterý ve Vatikánu - bilancuje práci plenárního zasedání a zdůrazňuje základní poznatek, že "je třeba oživit a znovu motivovat závazek k liturgické formaci". Přednáška Mons. Lameriho "se pokouší prozkoumat příčiny aktuálního zeslabení liturgické formace, aby bylo možné určit konkrétní oblasti, v nichž je třeba nově se nasadit". Poté, co Mons. Lameri identifikoval Sacrosanctum Concilium a instrukci In ecclesiasticam futurorum jakožto důležité milníky s cennými indiciemi týkajícími se liturgické formace, bylo následně ilustrováno, jak Desiderio Desideriovi toto téma nově zpracovává".

Ve druhé přednášce s názvem "Mystagogie pro Boží lid: Jaká liturgická formace pro ordinované služebníky? Zkušenost: teologická formace v semináři Mount Angel (Oregon)" ukázal benediktinský opat Dom Jeremy Driscoll, - pokračuje tisková zpráva Dikasteria - "obrysy teologického programu založeného na hlubokém přesvědčení: ve slovech, znameních a gestech slavení eucharistie se shromáždění setkává se samotnou přítomností a mocí všech tajemství víry. Shromáždění vstupuje do společenství s životem Trojice zjeveným ve velikonočním tajemství vtěleného Syna".

Liturgie a mystagogie

Třicetiletá zkušenost kněžského semináře na Mount Angel ukázala, že když se mystagog naučí propojovat rozměry slavení eucharistie s hlavními tématy teologické tradice - například s tajemstvím církve, vztahem mezi slovem a svátostí, velikonočním tajemstvím, Trojicí a naší účastí na Božské přirozenosti, morálním životem, evangelizací - je připraven k hlásání a vysvětlování této přítomnosti a moci. Ovocem je mystagogie, která nevysvětluje pouze samotnou liturgii, ale skrze liturgii rozvíjí všechna tajemství víry.

Synodálním stylem

Třetí přednáška zaměřila úvahy členů Dikasteria směrem ke konkretizaci péče o liturgickou formaci. Kardinál Gérald Cyprien Lacroix, arcibiskup Québecu a kanadský primas  promluvil na téma "Liturgie je prvním a nepostradatelným zdrojem, z něhož mohou věřící čerpat pravého křesťanského ducha" (SC 14). Vycházel ze své bohaté osobní zkušenosti a nejprve zdůraznil význam duchovního rozměru liturgie a poté ilustroval hluboký vztah, který spojuje Slovo a Svátost. Zásadní význam mají místa, kde lze postupně získávat zkušenost víry: komunitní skupiny pro naslouchání Slovu a liturgické týmy přítomné v mnoha křesťanských společenstvích jsou plodnými místy pro formaci k liturgii a z ní. Jsou první zárukou správné liturgické tvořivosti, která je také skutečným protijedem proti veškerému liturgickému zneužívání.

Na reflexi v menších kruzích se podílelo mnoho lidí: podle metodiky vyzkoušené na posledním synodálním shromáždění byla snaha zachovat konfrontaci schopnou konat skutečné komunitní rozlišování.

Původní text: VN Italská sekce, překlad Liturgie.cz 

Obrázky: Vatican News.