Cappa Magna
Co byla Cappa Magna?
Před pontifikální mši, oděn v Cappa magna "biskup sedí a čte antifonu Ne reminiscaris atd. a obvyklé žalmy [tercie], přičemž mu po stranách přisluhují dva kanovníci. Mezitím podjáhen, který bude zpívat epištolu, spolu s jáhnem, který bude zpívat evangelium, přinesou ze stolku velem zakryté střevíce a punčochy, ruce pokryté velem přitom drží pozvednuté, [...] Podjáhen poklekne a obuje nejprve pravou a pak levou nohu biskupa, přičemž obyčejné boty již předtím zul biskupův panoš. Přitom šest nebo osm akolytů oblečených do rochety klečí a pozvedají a rokládají záhyby cappy dokola a přikrývají řečeného jáhna a panoše, aby svůj úkol mohli pohodlněji splnit."
(Caeremoniale episcoporum, ed. 1886. lib. 2, cap. 8, n. 7)
Cappa magna byl široký plášť bez rukávů v biskupské fialové či kardinálské červené barvě nebo v barvě vlastního řeholního roucha s několik metrů dlouhou vlečkou a se širokou kapucou (v zimě kdysi hermelínovou) který užívali biskupové či preláti při slavnostních liturgických příležitostech.
Význam oděvu Cappa magna
arg. 1
Postupuje se takto: zdá se, že Cappa magna, představovala světskou parádu, její moc a prestiž, z níž byl biskup v chrámu vysvlečen (Mons. P. Brankin).
arg. 2
Mimo to se zdá, že Cappa magna byla oblečením, které je v souladu s metafyzickou důstojností daného jedince, a vyjadřovala duchovní krásu jeho úřadu (publicista P. Kwasniewsky).
s. c.
Avšak proti tomu jest, co se říká v dobové liturgické knize upravující biskupskou liturgiii Caeremoniale episcoporum.
co
Odpovídám: Cappa magna byla chórovým oděvem biskupa, tj. oblečením, které se oblékalo právě na bohoslužbu – pro některá procesí a pro liturgii slavenou v chóru (pro denní modlitbu církve a na mši svatou). Její použití souviselo s jurisdikcí.
ad 1
K prvnímu se tedy musí říci, že Cappa magna byla pro biskupa předepsána jakožto oděv předsedajícího bohoslužby pro matutinum a kompletář, pro oficium za zesnulé a pro oficium ve velikonočním triduu. Cappa magna byla také oděvem biskupa ve chvíli, kdy se účastnil slavnostní bohoslužby, ale nepředsedal jí (byla slavena “coram episcopo”): ranní chvály, nešpory, mše a velkopáteční obřady. Příznačná je rubrika, která předepisuje, že biskup, který je přítomen velkopátečním obřadům, aniž by jim předsedal, uctívá svatý Kříž sice bos - avšak oděn do Cappa magny:
Celebrant pozdraví úklonou biskupa a vrátí se k faldistoriu nebo sedadlu, kde sundá boty nebo střevíce. V té chvíli panoši biskupa nadzvihnou záhyby jeho Cappy a zují jej. Biskup zadní záhyby Cappy táhne po zemi, přední záhyby si sám nadzvedává a s nepokrytou hlavou uprostřed dvou jáhnů sestoupí k uctění kříže. Třikrát před křížem poklekne na dlouhém koberci a vždy se po určitý čas modlí. Konečně políbí kříž, přičemž nejpve na něj položí minci, kterou chce věnovat. Pak se vrátí k sedadlu a přijme boty. (CE, ed. 1886, lib. 2, cap. 26, n. 11).
Je tedy zřejmé, že Cappa magna nebyla světskou parádou, která by se odkládala před slavením liturgie, ale naopak oděvem, v němž se liturgie slavila, a který se odkládal tehdy, jestliže to liturgické knihy předepisovaly (když se totiž používal tradičnější oděv – ornát nebo pluviál).
ad 2
Ke druhému se musí říci, že Cappa magna se používala pouze ve vlastních kostelích biskupa a nesměla se použít mimo diecézi a mimo vlastní kostel, krom papežských a kardinálských bohoslužeb v římské kurii (viz CE, ed. 1886, lib. 1, cap. 3, n. 4–6). Analogicky: metropolita mohl nosit tento plášť v celé provincii, papež a kardinálové všude. Je tedy zřejmé, že se nejednalo o oděv vyjadřující metafyzickou důstojnost jedince, ale o oděv symbolizující jurisdikci, který byl nepatřičný na místě, kam biskupova jurisdikce nesahala.
Stručná historie oděvu Cappa magna
13./14. stol. - Cappa magna se zřejmě objevuje v rané renesanci v rámci dvorského ceremoniálu papežské kurie.
1600 - Biskupský ceremoniál vydaný po Tridentském koncilu kodifikoval její použití v celé latinské církvi.
1952 - Papež Pius XI. nařídil zkrácení délky vlečky na polovinu (Valde solliciti).
1963 - Druhý vatikánský koncil nařídil, aby se změnilo to, co do liturgie proniklo, aniž by odpovídalo její vnitřní povaze, nebo zastaralo (SC 21).
1969 - Blahoslavený papež Pavel VI. zakázal její nošení v Římě, dále zakázal použití hermelínu a celkově její použití zdrobrovolnil (Ut sive sollicite).
1984 - Biskupský ceremoniál vydaný po Druhém vatikánském koncilu stanovil, že se smí používat pouze bez hermelínu, ve vlastní diecézi a při největších slavnostech.
R. T.
