Nové normy pro zpovědníky
Francouzská biskupská konference na svém listopadovém zasedání v Lurdech vydala všeobecné zásady pro slavení svátosti smíření, které mají biskupové během roku 2025 připravit zásady pro své vlastní diecéze. Dokument francouzských biskupů v pracovním českém překladu přinášíme.
Zásady
Vyznat lásku Boží zároveň s naším hříchem
Svátost smíření umožňuje věřícím nechat se obnovit ve svém křestním životě. Zpovědník dbá na to, aby se příliš nesoustředil na vyznání, ale aby věřícím za všech okolností připomínal Boží dobrotu a milosrdenství. Vyzývá kajícníka, aby obnovil svou důvěru v působení Ducha Svatého, který podporuje jeho žádost o odpuštění, otevírá mu cestu obrácení a zadostiučinění (nápravy) a zve ho k úžasu nad velikostí Boží lásky. Zpovědník vyzývá kajícníka, aby naslouchal Božímu slovu, „které hlásá smíření a zároveň zve k obrácení a pokání“ (Rituál slavení pokání a smíření; Doktrinální a pastorační orientace, s. 16). Knězi nepřísluší zkoumat srdce a duše; to je právě úkolem Božího slova (RR 17). Je to Slovo, které osvěcuje lidské svědomí a vyzývá kajícníka, aby vyznal své hříchy tváří v tvář Otcovu milosrdenství zjevenému skrze Krista.
Rozlišení mezi vnitřním a vnějším fórem
Svátost smíření místem absolutního vnitřního fóra, protože je svátostná: zpovědník vyslechne kajícníka, který si ve víře přeje promluvit se svým Bohem. Slavení svátosti je součástí tzv. vnitřního fóra, které se týká osobního a důvěrného vztahu s Bohem. To vyžaduje, aby vysluhovatel svátosti byl obzvláště opatrný a nezasahoval do tohoto vztahu, vůči němuž je „vnější“. Má-li být rozdíl mezi vnitřní a vnější sférou naprosto respektován, musí být v mysli služebníka i věřících jasný.
Absolutní zpovědní tajemství
Zpovědní tajemství je nezbytné v tom smyslu, že umožňuje kajícníkovi oslovit svého Pána, přičemž kněz je pouze nástrojem a znamením aktivní Boží přítomnosti. Tajemství umožňuje kajícníkovi vyslovit těžké slovo, jakkoli zatížené následky. Odpovědnost za zpovědní tajemství nese zpovědník. Kajícníkovi zpovědní tajemství umožňuje, aby mohl být zcela upřímný, aniž by se obával, že to, co vysloví, bude použito proti němu nebo proti někomu jinému. Zpovědník je služebníkem tohoto pouta mezi kajícníkem a Bohem.
Svátostná pečeť zpovědi je absolutní (CIC 983 a 984, KKC 1467). Je pro zpovědníka závazná bez ohledu na to, zda je uděleno rozhřešení, či nikoli. Nikdo nemůže zpovědníka této povinnosti zprostit, ani kajícník. Pokud se stane, že kněz vyslechne v rámci zpovědi osobu, která je obětí sexuálního přestupku nebo trestného činu, ať už nezletilou, zranitelnou, nebo dokonce dospělou, využije své pastorační citlivosti - aniž by tím bylo dotčeno absolutní tajemství - a zjistí, zda se kajícník již mohl s těmito skutečnostmi svěřit jiné osobě, které důvěřuje. Pokud tomu tak není, zpovědník ho k tomu důrazně povzbudí. Za předpokladu takového svěření se zpovědník poskytne užitečné zdroje pro potřebnou pomoc (linka důvěry pro nezletilé, pro dospělé, atd.). Při naslouchání a rozhovoru bude zpovědník velmi pozorný k tendenci obětí cítit nepřiměřenou vinu.
Bezpodmínečné rozhřešení
Neexistuje nic takového jako rozhřešení „pod podmínkou“, ať už je povaha „podmínky“ jakákoli. Rozhřešení závisí na lítosti a vyznání projeveném během svátostného rozhovoru. „Hříšníkovi, který projeví své obrácení před služebníkem církve, Bůh uděluje odpuštění znamením rozhřešení“ (RR 6). Rozhřešení nezbavuje kajícníka odpovědnosti za jeho činy a jejich důsledky. „Jestliže kajícník způsobil škodu nebo pohoršení, zpovědník ho přivede k rozhodnutí, aby nahradil škodu, jak náleží. Pak kněz poskytne kajícníkovi zadostiučinění, které má být nejen náhradou za minulost, ale také pomocí při obnově jeho života a lékem na jeho slabosti; z tohoto důvodu má co nejvíce odpovídat závažnosti a povaze jeho hříchů“ (RR 18). V některých případech, aniž by zpovědník odmítl dát rozhřešení, upozorní, že jeho účinnost vyžaduje akt nápravy oběti, na němž se obvykle podílí i on sám. Jako akt nápravy může kajícníkovi navrhnout, aby se sám udal civilním nebo církevním úřadům.
Obvyklé prostředí potřebné pro zpověď
Místo
Vhodným místem pro slavení svátosti smíření jsou především místa kultu (kostel, kaple, oratoř) s prostory speciálně vyhrazenými pro tento účel (zpovědnice nebo zpovědní místnost) s jasnou náboženskou symbolikou (kán. 964, RR 12). Jedinou výjimkou je zpověď nemocného, která musí brát ohled na zdravotní stav kajícníka. I ve zvláštních situacích (poutě, modlitební vigilie, skautské tábory, shromáždění atd.) musí být svátost slavena způsobem, který je všem viditelný, a v prostředí vhodném pro svátostný úkon. Svátost smíření nebude kněz slavit na soukromém místě (doma, v ložnici nebo jinde).
Čas
Svátost se obvykle slaví ve dne, nikoli v noci, s výjimkou zvláštních okolností (komunitní oslavy, poutě, nemocní, adorační vigilie, skautské vigilie atd.) Je třeba dbát na to, aby zpověď nebyla nabízena v příliš emotivním kontextu - zejména mladým lidem. Zpovědník dbá na to, aby se zpověď příliš neprodlužovala a nestala se místem doprovázení.
Služebník musí nosit roucho svého úřadu (RR 14)
Zpovědník nosí při zpovědi alespoň kněžskou štolu.
Správný postoj zpovědníka
Čistota naslouchání
Kajícník, který otevírá své srdce a přichází ke zdroji Božího milosrdenství, se stává určitým způsobem zranitelným. Zpovědník musí na tuto skutečnost reagovat nasloucháním s nekonečnou jemností. Zpovědník dbá na to, aby se před zpovědí modlil. Zpovědník se přísně drží svátostného vztahu, bez jakéhokoli důvěrnictví nebo vměšování do kajícníkova morálního svědomí. Přijímá kajícníkova slova v postoji cudného naslouchání, bez jakékoli samolibosti nebo nezdravé zvědavosti.
Zpovědník také není žádán, aby ověřoval pravdivost toho, co bylo řečeno. Přijímá, že neví všechno, a proto nemůže vynést konečný soud o kajícníkových činech: to je na Bohu. V případě potřeby může kajícníka taktně vyzvat, aby přeformuloval nebo objasnil, co řekl. Při svátostném rozhřešení zpovědník vztáhne ruce ke kajícníkovi, aniž by se ho dotkl.
Pastorační dialog, který je střízlivý a přizpůsobený osobě
Zpovědník se nesnaží sám vyřešit všechny obtíže, které vnímá jako kajícníkovy. S taktem a pokud se zdá, že kajícník je schopen lépe pochopit význam svých činů, mu zpovědník může pomoci uvědomit si, zda jsou vážné, či nikoli. Svátost se prožívá ve víře. Nejedná se o psychoterapeutické cvičení. V některých případech může být vhodné odkázat kajícníka na externí pomoc.
Doprovázení a svátost smíření.
Logika svátosti smíření a logika duchovního doprovázení se liší a je třeba je rozlišovat. Pokud je doprovázející osoba zároveň zpovědníkem, je třeba během setkání zvážit změnu místa nebo přesun do jiné části místnosti. Při zpovědi zpovědník obléká a minima štolu. Není nutné, aby byl duchovní doprovázející zároveň zpovědníkem.
originální znění ve francouzštině v pdf