Papež František - Vraťte se k chórové modlitbě

Papež František zaslal 21. června 2024 poselství k 74. italskému Národnímu liturgickému týdnu, podepsané státním sekretářem kardinálem Parolinem. V něm mimo jiné zdůrazňuje čtyři konkrétní úkoly.

Objevit chórový charakter liturgické modlitby

Prvním úkolem, který se od nás vyžaduje, je znovuobjevení chórového charakteru liturgické modlitby, díky němuž se sjednocujeme s mateřským jazykem církve a stáváme se jedním tělem a jedním hlasem. Svatý Augustin nám připomíná hluboký vztah naší modlitby s modlitbou Krista: Když se modlíme, mluvíme k Bohu, je to sám Ježíš, který „se modlí za nás, modlí se v nás a k němu směřuje naše modlitba. [...] Poznávejme tedy v něm svá slova a jeho slova v nás“ (Enarr  in ps. 86, 1). Krása křesťanské modlitby spočívá právě v tomto prolínání hlasů, které bychom mohli právem nazvat chórovým charakterem. Každá křesťanská modlitba se vždy skládá z několika hlasů, stejně jako každý liturgický úkon vykonává několik rukou: jsme spojeni s Kristem a v Kristu znovu objevujeme celé lidství. O hodnotě tohoto chórového charakteru liturgické modlitby nesmíme pouze mluvit, ale musíme ji zakoušet při naší celebraci. Jedním z nejdůležitějších momentů, v nichž můžeme tuto zkušenost získat, je liturgie hodin, která stále ještě vyžaduje naše úsilí, aby se skutečně stala modlitbou Božího lidu. Kéž se naše společenství vrátí k tomu, aby z chóru stoupala modlitba žalmů, a naučí se v liturgii i v životě prožívat jednotu a společenství.

Posvátná hudba

Druhým úkolem, který papež doporučuje vaší pozornosti v liturgické pastoraci, je vztah k posvátné hudbě. Hudba v liturgii není ozdobným prvkem, ale její nedílnou a nezbytnou součástí (SC 112), přispívá spolu s ostatními jazyky, z nichž se liturgie skládá, k epifanii slaveného tajemství. Ve zpěvu totiž věřící prožívají a vyjadřují svou víru. Svatý Pavel VI. v této souvislosti moudře napsal: „Pokud věřící zpívají, neopouštějí církev; pokud neopouštějí církev, zachovávají víru a křesťanský život“ (Promluva k plenárnímu zasedání italských biskupů, 14. dubna 1964). Papež proto doporučuje věnovat zvláštní péči zejména slavení nedělní eucharistie a připomíná, že se prostřednictvím jednoty hlasů při zpěvu vyjadřuje duchovní spojení těch, kdo přijímají, projevuje se jím radost srdce a zdůrazňuje se společenství těch, kdo přistupují k přijetí eucharistie (srov. IGMR 86).

Mlčení 

Třetí aspekt se týká mlčení, kterému nás liturgie učí, jak ukazují opakované výzvy k tichu v průběhu slavení eucharistie. Papež nás proto žádá, abychom proti shonu, hluku a tlachání, které v každodenním životě podrývají naši sílu, docenili posvátné ticho, výmluvné gesto, příznivý čas a plodný prostor k setrvání v lásce k Pánu. Zve nás, abychom pěstovali kontemplativní pohled, dodali hloubku modlitbě srdce a nechali se proměnit Duchem. Tato důvěrná zkušenost ticha je skutečným předpokladem pro to, aby církev byla schopna naslouchat Tomu, který se zjevuje „tichým hlasem v jemném vánku“ (srov. 1 Kr 19,12).

Ministerialita

Čtvrtým a posledním rozměrem, který Svatý Otec svěřuje do vaší péče, je podpora liturgické ministeriality jako ovoce toho, že jsme církví Letnic (srov. Desiderio desideravi, 33). Z tohoto hlediska, a nikoli z funkční perspektivy, je důležité vnímat ministeria ve službě liturgie: v nich se totiž projevuje rozmanitost darů, které Duch Svatý probouzí v křesťanském společenství. Přítomnost rozmanité ministeriality, živené communiem v Kristu, podporuje aktivní účast shromáždění a spoluzodpovědnost v misii, čímž se konkrétně projevuje synodální povaha církve. Toto vědomí, jak připomněl papež František (srov. tamtéž, 38), vyžaduje stálé nasazení při formaci, aby se zabránilo individualismu a klamnému aktivismu, a jednalo se o skutečnou službu společenství.

 

Překlad R. T. 

Celý text poselství Svatého Otce je k dispozici na stránkách Svatého stolce.