Preface o Janu Nepomuckém
O svátku sv. Jana Nepomuckého se používá specifická a krásná preface. Článek P. Pavla Hödla přibližuje její původ a komentuje některé zvláštnosti.
Preface ve mši svaté
Křesťané jsou povoláni, aby za všech okolností vzdávali díky, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši (srov. 1Sol 5,18). Bez nadsázky lze tvrdit, že preface, jejímž obsahem je díkůvzdání, přímo „zakládá samotnou povahu eucharistické modlitby“1. Pravou povahou preface, zvláště římské, je připomínka velkých Božích skutků v dějinách spásy. Je ovšem nesporné, že se v současném misálu setkáváme i s prefacemi jiného ražení: skladby dogmatické, ideové a také rozjímavé, jejichž ukázkou je v Českém misálu výjimečná preface o sv. Janu Nepomuckém.
Preface o sv. Janu Nepomuckém
Text svatojánské preface v Českém misále zní:
Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, abychom ti, Bože, vždycky a všude vzdávali díky a abychom tě chválili za to, žes nám na svém knězi a mučedníku Janovi zjevil svou moc. Neboť tys z něho učinil druhého Jana Křtitele; jeden i druhý statečně hlásali před mocnými tvůj zákon: jeden nahlas odsoudil královu nešlechetnost, druhý i tím, že mlčel; jeden káral porušení manželské věrnosti, druhý hájil neporušitelnost zpovědního tajemství; jeden mučednickou korunou dovršil církev starozákonní, druhý církev Zákona nového ozdobil novou svatozáří. Jak slavné je toto společenství jména, zápasu i vítězství, jak podivuhodná je tvá moc ve tvých svatých, jak je veliké jejich svědectví o tvém Kristu. Skrze něho tě i my chválíme a vyznáváme a se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o tvé slávě a voláme...2
Svatý život Nepomuckého je tu převyprávěn na pozadí biblického Jana - Předchůdce Páně. Oproti běžným římským skladbám je rozvláčnější a obsahuje silný vyznavačský důraz. Užívá jazyka vyspělého, zaníceného a vynalézavého. Uplatněné analogie jsou překvapivé a skvostné. Po stránce dějinně spásné je ovšem tato preface poněkud nevyvážená, kristologický rámec zůstává zastřen. Skoro se zdá, jako by český světec vrhal stín na proroka judské pouště; jako by dějiny spásy nevedly jen přes Jordán, ale i Vltavu. „Jak slavné je toto společenství jména, zápasu i vítězství.” Není triumfu bez udatnosti. Křesťan však nedůvěřuje v ostří svého meče, jeho boj je duchovní a mnohem vznešenější. Boží moc se nakonec ukáže skrze lidskou bezmocnost.
Preface o sv. Janu Nepomuckém v misále z r. 1831.
Ambrosiánský původ
S touto prefací se setkáváme již v Missale Ambrosianum z roku 18313. Podáváme její úplné znění, abychom si mohli udělat lepší představu o slohové vytříbenosti dotčené formule:
Vere dignum et justum est, aequum et salutare, nos tibi semper, et ubique gratias agere: Domine sancte, Pater omnipotens, aeterne Deus: Qui Beati Joannis Praecursoris Fílii tui spiritum in Sacerdote ac Martyre tuo Joanne suscitasti, ut in conspectu potentium de testimoniis tuis fortiter loqueretur. Ille regis improbitatem libera voce, hic voce damnavit, et silentio, ille conjugalis fidei violationem coarguit, hic sacramentalis arcani religionem defendit. Alter praeclari martyrii corona veterem clausit Ecclesiam, alter novam nova laureola decoravit: et linguam alterius omnis culpae expertem gratia tu conservasti, alterius in signum sanctitatis corruptionem videre non dedisti. O gloriosam nominis, certaminis ac triumphi societatem! O tuam in Sanctis tuis mirabilem etpraedicandam potentiam! Quam laudant Angeli atque Archangeli, Cherubim quoque ac Seraphim: qui non cessant clamare quotidie, una voce dicentes. + Sanctus
Současné české znění se zcela neshoduje s původním latinským, neobsahuje zmínku o Janově neporušeném jazyku. Tím vyvstávají jisté potíže: Vždyť preface postupně nabývá na intenzitě a v určitém smyslu vrcholí právě u zázračného znamení světcova jazyka. Navíc zde nacházíme promyšlenou souvislost mezi hlasem (vox) a jazykem (lingua). Onen hlas není nedůležitý, poněvadž představuje důvtipnou aluzi na evangelní výrok: Jan byl přece „hlasem volajícího na poušti“ (srov. Iz 6,4; Mt 3,3; Mk 1,3; Lk 3,4; J 1,23). Vidíme, že skladba dochází svého dramatického vyústění právě u světcova jazyka, odstraněním této věty pozbývá své jiskrné pointy. Oproti tomu byla ponechána jiná paralela, založená na Janově domnělém mučednictví pro věrnost zpovědnímu tajemství. Zůstává nejasné, proč se český překladatel odchyluje od latinské předlohy a slůvko "laureola" převádí jako svatozář. Předpokládat, že na tomto místě mohlo být původně "aureola" není podloženo v liturgických pramenech, které jsme měli k dispozici. Tím se nevylučuje, že by autor nechtěl svým laureola uvedený výraz evokovat. Ve skutečnosti onen "vavřínek" (laureola) slohově navazuje na Janovu "mučednickou korunu" (corona martyrii), což posluchač ve "svatozáří" snadno nepostřehne. Obě možnosti, laureola i aureola, nakonec mohou souviset se zázračným znamením (korunkou z hvězd), které se mělo objevit nad místem, kde bylo světcovo tělo svrženo do řeky.
Editio secunda post typicam Ambroziánského misálu z roku 19094 tuto formuli ještě přebírá. V Ambroziánském misálu z roku 1954 ji už nenalezneme. Je vhodné připomenout, že samotná mše ke cti sv. Jana Nepomuckého vstoupila do ambroziánského misálu za časů, kdy byl milánském arcibiskupem kardinál Giuseppe Pozzobonelli. Příslušný formulář se objevuje už roku 1763 v dodatcích („addendae“) k potridentskému misálu (tzv. Missae Sanctorum novissimae impressae). Nepomucenský kult se však šířil dávno před tímto datem, ještě před Janovým svatořečením.[5] Tento formulář je vybaven pouze čtyřmi vlastními oracemi, které se podstatně neliší od Římských misálů až do roku 1962, jinak odkazuje ke společným textům o mučednících.
Kdo je ale původcem naší preface? Z předběžného zkoumání vyplynulo, že musela vzniknout v rozmezí let 1763 a 1831. Jejího tvůrce ovšem zatím neznáme, můžeme si jen udělat představu o jeho profilu: Musel to být člověk literárně zdatný, který dobře znal prameny ambroziánské liturgie i jedinečné rysy její euchologie.6
Socha sv. Jana v Miláně na Ponte di Porta Romana a na Via Francesco Sforza. Převzato z milanoneltempo.it.
Ambrosiánská preface v České liturgii
Jak se ale tato skladba prvotřídního ambroziánského střihu dostává do obřadu římského, do prostředí českého a moravského? Víme, že papež Pius XI., dovolil její užívání roku 1938 českým a moravským diecézím, a to během slyšení pražského arcibiskupa kardinála Kašpara.[7] Připomeňme, že tento pontifex vyrostl v milánské církvi a v letech 1907-1912 byl prefektem její Ambroziánské knihovny. Latinský text byl u nás zveřejněn poprvé 2. března 1939, tedy 210 let od Janova svatořečení, v děsivém kontextu: následkem Mnichovské dohody (29. září 1938) je postoupeno československé pohraničí Říši německé a 15. března 1939 je obsazen i zbytek Československa a o den později je vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Možná svou fakultou chtěl stařičký papež svěřit malou zkoušenou zemi zvláštní světcově ochraně. Jeho pevný postoj vůči nacismu je dobře znám (stačí si přečíst jeho encykliky Mit brennender Sorge nebo Divini redemptoris).
Rozhodnutí ponechat převzatou prefaci v českých misálech vydaných po Druhém vatikánském sněmu je rozhodnutí nevšední či přímo kontroverzní. Redaktorův zásah do tohoto starožitného díla byl opatrný, téměř působí dojmem, že se snažil za každou cenu uchovat, co uchovat lze. Nebylo by snad vhodnější v příštích vydáních Českého misálu uvažovat o sestavení preface nové k Nepomukově cti? Preface, která by věrněji odrážela světcův obraz? Neměla by se oprostit od legendárních prvků? Jestliže tuto pramenně doloženou Janovu podobiznu8 zohledňuje třeba i obnovené Římské martyrologium, proč by měla být mešní liturgie výjimkou?9 Tuto otázku ponechejme otevřenou.
P. Pavel Hödl
Poznámky
1 E. Mazza, La celebrazione eucaristica. Genesi del rito e sviluppo dell’interpretazione, Edizioni dehoniane, Bologna 2005 (přetisk z roku 2003), 267.
2 Český misál. Reedice Českého misálu z roku 1983, doplněná Eucharistickými modlitbami z roku 1992 a Dodatkem k Českému misálu z roku 2008, Česká biskupská konference – Karmelitánské nakladatelství, Praha – Kostelní Vydří 2015, 527.
3 Missale Ambrosianum Caroli Cajetani, cardinalis de Caisruck, archiepiscopi, auctoritate recognitum, novissime impressum, Iacobum Agnelli Typographum Archiepiscopalem, Mediolani 1831, 348.
4 Missale Ambrosianum ex decreto Pii IX p. m. restitutum SS D. N. Leonis PP. XIII recognitum Andreae Caroli Cardinalis Ferrari Archiepiscopi auctoritate editum. Editio secunda post Typicam, Mediolani 1909.
5 Kultu Jana Nepomuckého před rokem 1729 se v poslední době důkladně věnuje Miroslav Herold, viz jeho disertace obhájená roku 2024 na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
6 Ukázkou budiž 6. neděle adventní “de incarnatione”: «Aequum, et salutare: Nos tibi, Domine Deus omnipotens, gratias agere, et cum tuae invocatione virtutis beatae Mariae Virginis festa celebrare. De cujus ventre fructus effloruit, qui panis angelici munere nos replevit. Quod Eva voravit in crimine, Maria restituit in salute. Distat opus serpentis, et Virginis. Inde fusa sunt venena discriminis; hinc egressa mysteria Salvatoris. Inde se praebuit tentantis iniquitas; hinc Redemptoris est opitulata majestas. Inde partus occubuit; hinc Conditor resurrexit, a quo humana natura, non jam captiva, sed libera restituitur. Quod Adam perdidit in parente, Christo recepit auctore. Quem una tecum.» Missale Ambrosianum juxta ritum sanctae Ecclesiae Mediolanensis. Editio quinta post typicam, Mediolani 1954, 23-24. Srov. tutéž prefaci pod číslem 35/6b v Missale Ambrosianum iuxta ritum sanctae Ecclesiae Mediolanensis ex decreto sacrosancti oecumenici concilii Vaticani II, Mediolani 1981, 73.
7 Podle protokolu Posvátné kongregace obřadů č. 66/38.
8 „Životní dráhu Jana z Pomuku, tak jak se jeví ze soudobých pramenů, je možno shrnout dvěma slovy: arcibiskupský úředník. Na jeho osobnosti upoutává především jeho stálost a vytrvalost uprostřed neustále se měnící doby. Kdyby nebylo bývalo došlo k tak nečekaným a rozhodným zvratům, jeho jméno by bylo asi bývalo zapadlo jako jméno jeho kolegů. Na povrch ho vynesla právě tato změna politické situace, z níž mohl těžit, kdyby se byl dokázal zařadit na správnou stranu a kdyby jí byl dal do služeb své nepopiratelné schopnosti. Nicméně jako duchovní žil a zemřel ve službách svého arcibiskupa.“ J. V. Polc, Svatý Jan Nepomucký, Zvon, Praha 1993, 332.
9 „Baroniovo“ martyrologium vydané naposledy roku 1956 uvádí: „Pragae, in Bohemia, sancti Joannis Nepomuceni, Metropolitanae Ecclesiae Canonici; qui frustra tentatus ut sigilli sacramentalis fidem proderet, martyrii palmam, in flumen Moldavam dejectus, emeruit.“ (Martyrologium Romanum, Cuthbert et Johnson (ed.), Centro Liturgico Vincenziano, Roma 1998, 118.) Oproti tomu martyrologium obnovené po druhém vatikánském koncilu: „Pragae in Bohemia, sancti Ioannis Nepomuceni, presbyteri et martyris, qui in Ecclesia tuenda multas a Venceslao rege Quarto accepit iniurias et, tormentis et cruciatibus expositus, tandem adhuc spirans in Moldavam flumen deiectus est.“ [Martyrologium Romanum ex decreto sacrosancti oecumenici concilii Vaticani II instauratum auctoritate Ioannis Pauli PP. II promulgatum (editio altera), Typis Vaticanis, Città del Vaticano 2004, 198.]