Nezávazná památka sv. Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky církve
Nezávazná památka sv. Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky církve byla vložena do všeobecného římského kalendáře 25. 1. 2021 (Dekret Prot. N. 40/21). Překlad latinských textů připravený Liturgickou komisí ČBK schválila Česká biskupská konference na svém 128. zasedání (říjen 2021) a potvrdila Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dne 31. května 2022 (Prot. N. 648/21).
Direktář
Datum: 17. září
Stupeň slavení: nezávazná památka; pořadí v tabulce liturgických dnů: 12.
Připadne-li na neděli: vynechává se.
Barva: bílá.
Ke mši: vstupní modlitba vlastní, ostatní části formuláře ze společných textů o pannách: o jedné panně, nebo o svatých: o mnišce.
K liturgii hodin: 2. čtení a kolekta feriální, ostatní části ze společných textů nebo feriální.
Římské martyrologium
Na 17. září je na druhé místo třeba přidat následující elogium:
Svaté Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky církve, která se vyznala v přírodní i lékařské vědě a také v hudebním umění. To, co zakusila v mystické kontemplaci, zbožně vyložila a popsala ve svých knihách.
Denní modlitba církve
Společné texty o pannách nebo o řeholnících.
Životopisná poznámka
Přišla na svět v Bermersheimu v Německu v roce 1098 a v roce 1115 složila řeholní sliby v benediktinském opatství na hoře sv. Disiboda (Disibodenberg). Kolem roku 1150 založila klášter na hoře sv. Ruperta (Rupert-sberg) nedaleko Bingenu a vedla ho jako abatyše. Vyznala se v přírodních vědách i v hudbě. V četných spisech také učeným klerikům i lidu zbožně vyložila zjevení, které zakusila v mystické kontemplaci, hlásala skutky pokání a odmítla omyly týkající se křesťanské nauky, takže její radu pilně vyhledávali i panovníci a papežové. Umřela na následky nemoci roku 1179.
Modlitba se čtením
Druhé čtení
Z dopisů svaté Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky církve
(Ep. LII: Wernerio de Kircheim, cum ceteris societatis suæ fratribus: PL 197,269–271)
Obraz církve
Roku tisíc sto sedmdesát od vtělení Páně jsem dlouho ležela nemocná na lůžku. V bdělém stavu těla i ducha jsem uviděla překrásný obraz: měl podobu ženy, která byla nejvybranějším způsobem líbezná, ve svém půvabu velice milá a tak krásná, že to lidská mysl nebyla schopna pojmout. Její postava sahala od země až do nebe.
I její tvář zářila nejsilnějším leskem a její oči hleděly do nebe. Také na sobě měla sněhobílé hedvábné šaty a byla zahalena do pláště ozdobeného těmi nejdražšími kameny — totiž smaragdem a safírem — a také různý-mi perlami; na nohou měla střevíce zkrášlené onyxem. Ale její tvář byla zaprášená a šaty byly na pravém boku roztržené a dále její plášť ztratil svou elegantní krásu a střevíce byly zašpiněné.
Silným a smutným hlasem volala vysoko do nebe: »Naslouchej, nebe: mám ušpiněnou tvář; a truchli, země: mám roztržené šaty; a chvěj se, propasti: mám zašpiněné střevíce.« A říkala také: »Byla jsem skryta v Otcově srdci, dokud Syn člověka, počatý a narozený z panenství, neprolil svou krev; on si mě také tou krví pro sebe vyvolil jako snoubenku a daroval mi věno.
Stopa po zraněních mého snoubence zůstává totiž čerstvá a zranění jsou otevřená tak dlouho, dokud budou otevřena zranění lidských hříchů. Nečistotu do těch zranění zanášejí Kristovi kněží, kteří v přehnané zištnosti přebíhají od kostela ke kostela, i když by mě měli udržovat běloskvoucí a sloužit mi v čistotě. Trhají mi tím také šaty, protože přestupují, co přikazuje zákon a evangelium a jejich kněžství, a házejí mi špínu na plášť, protože naprosto nedbají na přikázání, která jsou jim nařízena, a neplní je dobrou vůlí a skutkem ve zdrženlivosti jako ve smaragdu ani ve štědrém rozdávání almužen jako v safíru ani v jiných dobrých a spravedlivých skutcích (kterými se Bohu vzdává čest jako dalšími druhy drahokamů). Ale navíc se špiní moje střevíce, protože jejich cesty spravedlnosti nejsou ani správné, ani drsné a obtížné; a ani nedávají dobrý příklad svým podřízeným. Přesto však dole ve svých střevících mám jako ve skrýši čistotu pravdy — u některých.«
A uslyšela jsem, jak hlas z nebe říká: »Tento obraz ukazuje církev. Proto ty, člověče, který to vidíš a slyšíš ta slova nářku, o tom řekni kněžím, kteří byli ustanoveni a zařazeni do posvátného řádu, aby řídili a učili Boží lid. Jim bylo řečeno stejně jako apoštolům: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!«1
1 Srov. Mk 16,15.
Zpěv po druhém čtení - Dan 2,21–22; 1 Kor 12,11
Hospodin dává mudrcům moudrost, poznání těm, kdo jsou ho schopni. * Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.
V. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. * Zjevuje tajemné.
Závěrečná modlitba
Bože, zdroji života, tys obdaroval svatou pannu Hildegardu prorockým duchem; pomáhej nám, abychom povzbuzeni jejím příkladem a na její přímluvu znali tvé cesty a ve tmě tohoto věku poznávali jas tvého světla. Prosíme o to skrze tvého Syna…
Český misál
Společné texty o pannách: o jedné panně (s. 729), nebo o svatých: o mnišce (s. 741).
Vstupní modlitba
Bože, zdroji života,
tys obdaroval svatou pannu Hildegardu prorockým duchem;
pomáhej nám,
abychom povzbuzeni jejím příkladem a na její přímluvu
znali tvé cesty
a ve tmě tohoto věku poznávali jas tvého světla.
Prosíme o to skrze tvého Syna…
Mešní lekcionář
Z Lekcionáře V (2008):
První čtení: s. 163 (o pannách, první čtení mimo dobu velikonoční 1): Pís 8,6–7
Responsoriální žalm: s. 165 (o pannách, první čtení /a žalm/ mimo dobu velikonoční 2): Žl 45(44),11–12.14–15.16–17 Odp.: Ženich je tady: jděte naproti Kristu Pánu!]
Aklamace před evangeliem (Aleluja): s. 228 (o svatých, k evangeliu 11): Mt 5,16
Evangelium: s. 171 (o pannách 2): Mt 25,1–13
Latinské texty
Collecta
Deus, fons vitæ,
qui sanctam Hildegárdem, vírginem,
prophético spíritu imbuísti,
fac nos, quǽsumus, eius exémplo et intercessióne,
vias tuas scire et in huius sǽculi calígine
lucis tuæ claritátem cognóscere.
Per Dóminum.