Nezávazná památka sv. Jana z Avily, kněze
Nezávazná památka sv. Jana z Avily, kněze a učitele církve byla vložena do všeobecného římského kalendáře 25. 1. 2021 (Dekret Prot. N. 40/21). Překlad latinských textů připravený Liturgickou komisí ČBK schválila Česká biskupská konference na svém 128. zasedání (říjen 2021) a potvrdila Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dne 31. května 2022 (Prot. N. 648/21).
Direktář
Datum: 10. května
Stupeň slavení: nezávazná památka; pořadí v tabulce liturgických dnů: 12.
Připadne-li na neděli: vynechává se.
Barva: bílá.
Ke mši:vstupní modlitba vlastní, ostatní části formuláře ze společných textů o duchovních pastýřích: o jednom duchovním pastýři, nebo o učitelích církve.
K liturgii hodin: vlastní 2. čtení a kolekta, vše ostatní feriální nebo ze společných textů.
Římské martyrologium
Na 10. května je na první místo třeba přidat následující elogium:
V Montille ve Španělsku: svatého Jana z Avily, kněze a učitele církve, který prochodil celou Andalusii a kázal o Kristu; neprávem na něj padlo podezření z hereze a byl uvržen do vězení; tam sepsal důležitou část své duchovní nauky.
Denní modlitba církve
Společné texty o duchovních pastýřích a o učitelích církve.
Životopisná poznámka
Přišel na svět okolo roku 1500 ve městě Almodóvar del Campo ve Španělsku. Když se stal knězem, prochodil celou Andalusii a kázal o Kristu. Byl významným hlasem prosazujícím obnovu zahájenou tridentským koncilem a v mnoha svých spisech ukázal kněžím jeho podstatu a důležitost. Neprávem na něj padlo pode-zření z hereze, nevyhnul se ani výslechům, ani věznění, ale velmi horlivě vykládal katolickou nauku. Poslední léta strávil v ústraní ve městě Montilla v córdubské diecézi a dne 10. května 1569 tam zesnul v Pánu.
Modlitba se čtením
Druhé čtení
Ze spisů svatého Jana z Avily, kněze a učitele církve
(Tractatus de amore Dei erga nos 1.2.4: Madrid 2004)
Kristova láska, jeho tvář stále obrácená k Otci
Důvodem, který naše srdce pohne blíž k Boží lásce, je úvaha o svrchované lásce, kterou k nám vzplanul Bůh a s ním jeho tolik požehnaný Syn, náš Pán. Právě to — víc než dobrodiní — pohne srdce, aby milovalo; ten, kdo má něco dalšího, totiž dává něco z toho, co má, ale ten, který miluje, daruje se vším, co má, sebe samého a už mu nezbývá nic dalšího, co by daroval.
Podívejme se teď tedy, Pane, zda nás miluješ, a jestliže je to tak, že nás miluješ, jaká tvoje láska k nám je.
Rodiče velice milují děti — ale miluješ nás snad jako otec? Můj Bože, do lůna tvého srdce, abychom to viděli, jsme nevstoupili; tvůj Jednorozený, který z toho lůna sestoupil,1 o tom přinesl znamení a přikázal nám, abychom tě pro nekonečnou lásku, kterou jsi nás miloval, nazývali Otcem. Vždyť jako jsi ty jediný dobrý pro svou svrchovanou dobrotivost, která všechno překonává, tak jsi ty jediný Otec; a takový jsi a konáš taková díla, že v porovnání s tvou otcovskou láskou není nikdo, kdo by mohl být nazýván otcem. —
A jestli, člověče, této veliké lásce stále ještě nedůvěřuješ, podívej se na všechna dobrodiní, která ti Bůh udělil — vždyť to všechno jsou záruky a svědectví o jeho lásce. Spočítej, kolik všech těch dobrodiní je, a uvidíš, že všechno, co je na nebi i na zemi, a také veškeré kosti a smyslové orgány ve tvém těle i všechny hodiny a časová období tvého života, to všechno je dobrodiním od Pána. Podívej se dále, koliks dostal dobrých rad a kolik dober, která vlastníš v tomto životě; kromě toho kolik bylo nebezpečí, z kterých jsi v tomto životě vyvázl, a nemocí a násilných událostí, které by tě bývaly mohly zničit, kdyby tě on nevysvobodil. To všechno jsou jasná znamení lásky. A nakonec obrať svůj pohled na celý tento svět, který byl stvořen jen pro tvé dobro a spolu se všemi tvory, kteří jsou v něm obsaženi, je znamením lásky, vypravuje o lásce a má s tebou na lásce podíl. —
A teď se také podívejme, jak velikou láskou zahořel onen Syn, kterého nám Otec dal. Neexistuje jazyk, který by to stačil vypovědět! — Někteří neznalí a nevědomí pro tu lásku dosud nemají smysl, protože ta podle je-jich mínění vychází z dokonalosti toho, co je milováno. —
Kristova láska však nevychází z dokonalosti, která by se nacházela v nás, ale z toho, co má on sám — je to tvář stále obrácená k Otci.
1 Srov. Jan 1,18.
Zpěv po druhém čtení - srov. Ef 3,18–19; Jan 3,16
Kéž jste schopni poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání. * Abyste dosáhli plné míry Božích darů. Aleluja.
V. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. * Abyste dosáhli.
Závěrečná modlitba
Bože, tys dal kněžím a svému lidu ve svatém Janovi z Avily skvělého učitele, který vynikal svatým a horlivým životem; dej, prosíme, aby církev díky správné horlivosti tvých služebníků i v dnešní době rostla ve svatosti. Prosíme o to skrze tvého Syna…
Český misál
Společné texty o duchovních pastýřích: o jednom duchovním pastýři (s. 715), nebo o učitelích církve (s. 725).
Vstupní modlitba
Bože, tys dal kněžím a svému lidu ve svatém Janovi z Avily
skvělého učitele,
který vynikal svatým a horlivým životem;
dej, prosíme, aby církev
díky správné horlivosti tvých služebníků
i v dnešní době rostla ve svatosti.
Prosíme o to skrze tvého Syna…
Mešní lekcionář
Z Lekcionáře V (2008):
První čtení: s. 118 (o duchovních pastýřích, první čtení v době velikonoční 1 — o misionářích): Sk 13,46–49
Responsoriální žalm: s. 146n. (o duchovních pastýřích, první čtení /a žalm/ mimo dobu velikonoční 9): Žl 23(22),1–3.4.5.6 [Odp.: 1: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.]
Aklamace před evangeliem (Aleluja): s. 156 (o učitelích církve 1): Mt 5,16
Evangelium: s. 156n. (o učitelích církve 1): Mt 5,13–19
Latinské texty
Collecta
Deus, qui sanctum Ioánnem de Avila
clero populóque tuo
magístrum præstantíssimum dedísti
ob sanctitátem et sedulitátem vitæ,
præsta, quǽsumus, ut nostris étiam tempóribus
Ecclésia sanctitáte augéscat
propter óptimam tuórum ministrórum sedulitátem.
Per Dóminum