Biřmování krok za krokem

Bohoslužba slova

Bohoslužba slova se koná podle obvyklých předpisů. Čtení je možno vybrat buď všechna, nebo zčásti ze mše příslušného dne anebo z textů určených pro biřmování.

Po evangeliu usedne biskup a kněží, kteří mají spolu s ním biřmovat, na připraveném místě. Potom farář nebo jiný kněz či jáhen (podle místních zvyklostí) představí ty, kteří mají být biřmováni. Pokud je to možné, volá každého biřmovance jménem, a ti po jednom přicházejí do presbytáře. Jsou-li to ještě děti, přivádí je jeden z kmotrů nebo rodičů a seřadí je před celebrantem.

Je-li biřmovanců příliš mnoho, nevolá je jménem, nýbrž seřadí je na vhodném místě před biskupem.

Biskup má krátkou homilii. V ní názorně vysvětlí, co bylo přečteno, a vede biřmovance, jejich kmotry a rodiče i celé shromáždění věřících k hlubšímu pochopení tajemství svátosti biřmování.

Biřmování se slaví obvykle v rámci mše svaté, protože spolu se křtem směřuje k přijetí eucharistie jako největší ze svátostí. Představení biřmovanců se koná po evangeliu, protože tak se dobře znázorní, že první je v našem životě vždy Bůh a jeho oslovení, a naše odpověď je reakcí na Boží iniciativu. Přistoupení biřmovanců před biskupa je jakoby jejich reakcí na hlásané evangelium. Tím, že člověk přijímá k biřmování, odpovídá na Boží dotek ve svém životě.

Obnova křestního vyznání

Biřmovanci stojí před biskupem a on se jich táže:	Postea Episcopus interrogat confirmandos, qui omnes simul stant, dicens:
Zříkáš se ducha zla, všeho, co působí, i všeho, čím se pyšní? Biřmovanci všichni najednou odpovídají: Ano.	Abrenuntiátis Sátanae et omnibus opéribus et seductiónibus eius? Confirmandi omnes simul respondent: Abrenúntio.
Biskup: Věříš v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země? Biřmovanci: Věřím.	Episcopus: Créditis in Deum Patrem omnipoténtem, creatórem caeli et terrae? Confirmandi: Credo.
Biskup: Věříš v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny, byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí po pravici Otcově? Biřmovanci: Věřím.	Episcopus: Créditis in Iesum Christum, Fílium eius únicum, Dominum nostrum, natum ex Maria Vírgine, passum et sepúltum, qui a mórtuis resurréxit et sedet ad déxteram Patris? Confirmandi: Credo.
Biskup: Věříš v Ducha Svatého, Pána a dárce života; v Ducha, jenž byl o letnicích dán apoštolům a dnes bude skrze vzkládání rukou dán také vám? Biřmovanci: Věřím.	Episcopus: Créditis in Spíritum Sanctum, Dominum et vivificántem, qui hódie, per sacraméntum Confirmatiónis, vobis, sicut Apóstolis die Pentecóstes, singulári módo confértur? Confirmandi: Credo.
Biskup: Věříš v svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný? Biřmovanci: Věřím.	Episcopus: Créditis in sanctam Ecclésiam, cathólicam, Sanctórum communiónem, remissiónem peccatórum, carnis resurrectiónem et vitam aetérnam? Confirmandi: Credo.
S tímto vyznáním biskup vyslovuje souhlas a prohlašuje, že taková je víra církve:	Cui professioni assentitur Episcopus, proclamans fidem Ecclésiae:
Tak věříme. Tak věří církev. A tuto víru vyznáváme, a ona je naší slávou v Kristu Ježíši, našem Pánu.	Haec est fides nostra. Haec est fides Ecclésiae, quam profitéri gloriámur, in Christo Iesu Domino nostro.
A shromáždění věřících vyjádří svůj souhlas tím, že všichni odpovědí: Amen.	Et coetus fidelium assentitur respondendo: Amen.
Místo Tak věříme možno užít i jiných slov, anebo může shromážděni věřících společně vyjádřit svou víru vhodným zpěvem.	Pro formula Haec est fides nostra aliara substitui licet pro opportunitate, vel etiam cantum aptum, quo communitas una voce fidem suam exprimere possit.

Protože biřmování je dovršením křtu, pokládají se při něm stejné otázky. Svátosti, které nás včleňují do církve, není možné slavit bez vyznávání její víry, proto se požaduje nikoli vyznání "vlastní soukromé" víry, ale potvrzení, že biřmovanec přijal za svou víru církve.

Vzkládání rukou

Biskup vstoje (kněží, kteří spolu s ním biřmují, se postaví vedle něho) a se sepjatýma rukama, obrácen k lidu říká:	Deinde Episcopus (habens apud se presbyteros qui ipsi sociantur) stans, manibus iunctis, versus ad populum, dicit:
(Oslovení) Skrze křest dal všemohoucí Otec těmto našim bratrům a sestrám život věčný a přijal je za své syny a dcery. Modleme se, aby jim dnes dal plnost svého Svatého Ducha, aby je svým Duchem pomazal a potvrdil jejich poslání, jako pomazal a potvrdil svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista. A všichni se chvíli mlčky modlí.	Orémus, dilectíssimi, Deum Patrem omnipoténtem, ut super hos fílios adoptiónis suae, iam in Baptísmate aetérnae vitae renátos, Spíritum Sanctum benígnus effúndat, qui illos abundántia suórum confírmet donórum, et unctióne sua Christi, Fílii Dei, confórmes perfíciat. Et omnes per aliquod temporis spatium in silentio orant.
Potom biskup vztáhne ruce nad všechny biřmovance (také kněží, kteří spolu s ním biřmují). Následující modlitbu říká sám biskup:	Deinde Episcopus (et presbyteri qui ipsi sociantur) manus super omnes confirmandos imponunt. Solus autem Episcopus dicit:
Všemohoucí Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, tys dal ve křtu těmto svým služebníkům odpuštění hříchů a život věčný. Sešli na ně svého Ducha Utěšitele: dej jim ducha moudrosti a rozumu, ducha rady a síly, ducha poznání a lásky, a naplň je duchem bázně před tebou. Skrze Krista, našeho Pána.	Deus omnípotens, Pater Domini nostri Iesu Christi, qui hos fámulos tuos regenerásti ex aqua et Spiritu Sancto, líberans eos a peccáto, tu, Dómine, immítte in eos Spíritum Sanctum Paráclitum; da eis spíritum sapiéntiae et intelléctus, spíritum consílii et fortitúdinis, spíritum sciéntiae et pietátis; adímple eos spiritu timóris tui. Per Christum Dominum nostrum.
Všichni: Amen.	R: Amen.

Biřmování začíná tichou modlitbou celého společenství. Ticho je v liturgii vždy prostorem pro Ducha svatého. Umožňuje, aby se všichni sjednotili ve svých osobnách modlitbách za biřmovance.

Již v Písmu se píše o tom, že dar Ducha svatého je předáván vzkládáním rukou (Sk 8). Biskup tedy nad biřmovance vztahuje ruce, rozpomíná se na jejich křest a prosí o seslání Ducha Božího a plnosti jeho darů, jak jsou naznačeny v proroctví Izaiáše (11,2). Pokud budou s biskupem mazat křižmem také další kněží, vzkládají ruce také oni, pokud mazat nebudou, ruce nevztahují.

Pomazání křižmem

Nyní jáhen podá biskupovi posvěcené křižmo. Biřmovanci po jednom předstupují před biskupa nebo, je-li to vhodnější, sám biskup jde od jednoho k druhému. Ten, kdo biřmovance přivedl, položí pravici na biřmovancovo rameno a řekne biskupovi jeho jméno. Anebo může své jméno říci sám biřmovanec.	Tunc Episcopo offertur a diacono sanctum Chrisma. Unusquisque confirmandorum accedit ad Episcopum; vel pro opportunitate ipse Episcopus accedit ad singulos confirmandos. Qui autem confirmandum praesentavit, ponit manum dexteram super umerum eíus et dicit Episcopo nomen eius, vel confirmandus sua sponte nomen dicit.
Biskup namočí špičku palce pravé ruky do posvěceného křižma, dělá palcem kříž na čele biřmovance a přitom říká:	Episcopus, summitate pollicis dexterae manus in Chrismate intincta, ducit pollice signum crucis in fronte confirmandi, dicens:
N, přijmi pečeť daru Ducha Svatého.	N., áccipe signáculum Doni Spíritus Sancti.
Biřmovaný odpoví: Amen.	Et confirmatus respondet: Amen.
A hned potom biskup dodá: Pokoj tobě. Biřmovaný: I s Tebou.	Episcopus subdit: Pax tibi. Confirmatus: Et cum spiritu tuo.
Jestliže biskupovi při udělování svátosti biřmování pomáhají kněží, jáhen nebo jiný udělující přinesou nejprve všechny nádobky s posvěceným křižmem biskupovi a ten je podá jednotlivým kněžím, kteří před něho předstupují. Potom biřmovanci přistupují před biskupa či kněze, anebo pokud by to bylo vhodnější, biskup a kněží jdou k biřmovancům a udělují jim pomazání křižmem uvedeným způsobem.	Si autem presbyteri Episcopum adiuvant ad conferendum Sacramentum, omnia vascula sancti Chrismatis a diacono vel a ministris Episcopo offeruntur, qui ea praebet unicuíque ex presbyteris ad se accedenti. Confirmandi accedunt ad Episcopura vel ad presbyteros; aut pro opportunitate Episcopus et presbyteri accedunt ad confirmandos, qui unguntur módo supra descripto.
Během obřadu pomazání křižmem se může zpívat nějaký vhodný zpěv. Když mazání křižmem skončí, umyje si biskup (a kněží) ruce.	Inter unctionem cani potest aliquis cantus aptus. Post unctionem Episcopus (et presbyteri) lávat manus.

Pomazání křižmem na čelo, spolu s vkládáním ruky a formulí Přijmi pečeť daru Ducha svatého' je podstatným prvkem biřmování.

Křižmo je směs olivového oleje a vonného balzámu, kterou na zelený čtvrtek v katedrále posvětil biskup. Písmo o Ježíši říká, že byl pomazán Duchem svatým a proto olej brzy získal symboliku působení Ducha svatého. Jeho vlastnosti navíc velmi krásně odpovídají působení tohoto Ducha: v lampě dává světlo, vpíjí se do pokožky jako kosmetika, v ráně působí jako lék, je pokrmem i znamením hojnosti a bohatství. Pomazání posvátným křižmem po křtu, při biřmování a kněžském svěcení je znamením zasvěcení. Prostřednictvím biřmování se křesťané, tedy ti, kteří jsou pomazaní, mnohem více podílejí na poslání Ježíše Krista a na plnosti Ducha svatého, jímž je vrchovatě naplněn, takže celý jejich život šíří líbeznou vůni Kristovu.

Pomazáním dostává biřmovanec "označení", pečeť Ducha svatého. Pečeť je symbolem osoby, její autority a jejího vlastnictví nějakého předmětu — proto se vtiskovala vojákům pečeť jejich vůdce, anebo otrokům znamení jejich pána —, ověřuje právnický úkon nebo určitý dokument a v určitých případech jej kryje tajemstvím. Sám Kristus prohlašuje, že je označen pečetí svého Otce. I křesťan je označen pečetí: Bůh si nás v Kristu pomazal, "vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku" (2 Kor 1,22). Tato pečeť Ducha svatého znamená, že naprosto patříme Kristu, že jsme navždy k jeho službám, ale také je příslibem božské ochrany ve velké (konečné) eschatologické zkoušce.

Políbení pokoje, podle sv. Cypriána "signaculum orationis", kterým končí obřad svátosti, znamená a vyjadřuje církevní společenství s biskupem a se všemi věřícími.

Následují přímluvy a slavení eucharistie. Pokud některý z biřmovaných dosud eucharistii nepřijímal, přistoupí ke Stolu Páně poprvé právě při této mši.