Teologie iniciačních svátostí

Svátosti, jimiž jsme uváděni do křesťanského života, osvobozují od moci temnot, přivtělují ke Kristově smrti, pohřbu i zmrtvýchvstání, udělují Ducha adoptivních dětí Božích a dávají účast na oslavě památky smrti i zmrtvýchvstání Páně ve společenství s veškerým Božím lidem.

Křest přivtěluje ke Kristu a včleňuje mezi lid Boží. Odpuštěním všech hříchů pozdvihuje člověka z přirozeného stavu k vznešenosti adoptivního dítěte Božího  a činí jej novým stvořením z vody a Ducha svatého. Proto se Božími syny pouze nenazýváme, nýbrž jimi opravdu jsme. 

Ve svátosti biřmování je člověk poznamenán týmž Duchem, aby se dokonaleji připodobňoval Kristu a naplňoval Duchem svatým. Jen tak může opravdu vydávat svědectví světu a účinně přispívat k dovršení tajemného Kristova těla. 

Konečně účast na eucharistické hostině dává křesťanům možnost jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, aby mohli obdržet věčný život  a vyjádřit jednotu Božího lidu. Účast na eucharistické hostině dává též možnost sebe sama obětovat s Kristem, a tak mít podíl na oběti v její všeobecnosti, což je vlastně všechno vykoupené stvoření,  které Velekněz takto daroval svému Otci. Tím může přispět, aby v ještě hojnějším darování Ducha svatého celé lidské pokolení se stalo jedinou rodinou Boží. 

Tyto tři svátosti spolu navzájem natolik souvisí, že přivádějí věřící křesťany k vnitřní plnosti, aby dovršovali poslání křesťanů v církvi i ve světě. 

 

Svátostí biřmování pokračují pokřtění v cestě uvádění do křesťanského života. Skrze ni totiž přijímají Ducha Svatého, kterého Pán seslal v den letnic na apoštoly.
Tento dar Ducha Svatého dokonaleji připodobňuje křesťany Ježíši Kristu a naplňuje je silou, aby mohli Kristu vydávat svědectví, a tak ve víře a lásce vytvářet jeho tajemné tělo. Věřícím se přitom vtiskuje charakter neboli pečeť Páně, takže svátost biřmování nelze opakovat.

Výraz biřmování (z "confirmatio" — utvrzení) naznačuje, že tato svátost dotvrzuje křest a posiluje křestní milost. Pomazáním dostává biřmovanec "označení", pečeť Ducha svatého. Pečeť je symbolem osoby, její autority a jejího vlastnictví nějakého předmětu — proto se vtiskovala vojákům pečeť jejich vůdce, anebo otrokům znamení jejich pána —, ověřuje právnický úkon nebo určitý dokument a v určitých případech jej kryje tajemstvím. Sám Kristus prohlašuje, že je označen pečetí svého Otce. I křesťan je označen pečetí: Bůh si nás v Kristu pomazal, "vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku" (2 Kor 1,22). Tato pečeť Ducha svatého znamená, že naprosto patříme Kristu, že jsme navždy k jeho službám, ale také je příslibem božské ochrany ve velké (konečné) eschatologické zkoušce.

(OICA, OC, KKC)