Doba adventní - střípky z historie

Adventní doba má svůj počátek v 4.-6. století, nejprve jako třítýdenní příprava na slavnost Zvěstování Páně. Později byla rozšířena na šest týdnů, a pak zkrácena na čtyři týdny. Navzdory skutečnosti, že v Římě měl advent povahu čistě liturgické přípravy na Vánoce, díky zaalpskému vlivu získal výrazně kající podobu.

Antický a biblický původ slova Advent

V antickém světě se slovo "adventus" používalo pro slavnostní návštěvu císaře v podřízeném městě. Tato návštěva bývala připomínána na pamětních mincích jako "adventus augusti". Jiné použití označovalo výroční příchod božstva do svého chrámu. V Novém zákoně je slovo "adventus Domini" překladem řeckého "parousia tou kyriou", které většinou označuje Kristův příchod ve slávě na konci věků. Církevní otcové až do 4. století používají adventus/parousia výhradně v tomto významu, teprve mnich Kassián v 5. století jej poprvé použil pro označení Kristova příchodu v těle, tedy Narození Páně.

Střípky ze Západních pramenů

Nejstarší západní prameny, pocházející z Galie a Hispanie. Ukazují, že před slavností Zjevení Páně (epifanie) existovalo období tří týdnů přípravy. Toto období bylo pravděpodobně vázáno na skutečnost, že o Epifanii, připomínající původně pouze Křest Páně, zde byl udělován křest (to bylo z Říma, kde se křtilo jen o Velikonocích, později zakázáno). Když význam Vánoc přesáhl význam Epifanie, období přípravy začalo být směřováno na Vánoce. Podobně jako postní doba byl advent prodloužen ze tří týdnů na šest a jeho kající charakter byl dán postní praxí. V Římě byl však v této době advent neznámý, první zmínky o Římské praxi pocházejí až ze 6. století.

4. stol. - Koncil v Zaragoze
Každý den během dvaceti jedna dní, od 17. prosince až do slavnosti Zjevení Páně, která je 6. ledna, není nikomu dovoleno chybět v kostele, zůstávat v domech, vysedávat ve vilách, odcházet na hory, ani nudis pedibus incendere, ale všichni se mají scházet v kostele.	Viginti et uno die, a XVI Kal. Januarii ianuarii usque ad diem Epiphaniae, quae est VIII Idus Januarii, continuis diebus nulli liceat de ecclesia se absentare, nec latere in domibus, nec sedere ad villam, nec montes petere, nec nudis pedibus incedere, sed concurre ad ecclesiam
6. stol. - Řehoř z Tours
[Předchůdce biskup Perpetuus] ustanovil postní praxi, která se u nás dnes dodržuje, začíná na svátek sv. Martina a trvá až do Narození Páně a spočívá ve třech dnech postu během týdne.	hic institutit jejunia… quod hodieque apud nos tenetur scriptum, quorum ordo hic est… a depositione Martini usque ad Natale Domini terna in septimana jejunia
6. stol. - Koncil v Macon
V době od sv. Martina až do Narození Páně, ať se koná půst každý týden v pondělí, středu a pátek; a mše sv. ať se v tyto dny slaví odpoledne, podobně jako v postní době.	Ut a feria sancti Martini usque ad natale Domini, secunda, quarta & sexta sabbati jejunetur & sacrificia quadragesimali debent ordine cerebrari.

Starobylé adventní orace

Tzv. Rotulus z Raveny, který by mohl odkazovat asi na 5./6. století a typově patří k tzv. Veronskému sakramentáři, obsahuje množství orací, které mluví o přípravě na slavení Vánoc. Protože se v žádné z nich nemluví o postu nebo pokání, je zřejmé, že na rozdíl od Galie nebo Hispanie, advent v Ravenně/Římě neměl původně kající povahu.

Tzv. Gelasiánský sakramentář, který byl z římského materiálu sestaven pro potřeby liturgie v Galii asi v 7. století, obsahuje pět mešních formulářů pro "advent Domini". Jedna neděle ze šesti pravděpodobně chybí, protože se místo ní slavily kvatembrové dny. V papežském tzv. Gregoriánském sakrametáři sakramentáři jsou formuláře po tři neděle "de adventu". Jedna neděle opět chybí (dominica vacat) kvůli kvatembrovým dnům.

Některé z uvedených orací máme dodnes v našem misále, který používáme k současné liturgii.

6. stol. - jednotlivé orace z Rotulu z Raveny
Všemohoucí neviditelný Bože, ty jsi světlem svého příchodu zaplašil temnoty světa. Prosíme, obrať k nám svou jasnou tvář, abychom velikost tvého narození oslavovali důstojnou chválou. Prosíme o to skrze...	Omnipotens et invisibilis Deus, qui mundi tenebras lucis tuae adventu fugasti, sereno nos, quaesumus, vultu circumspice, ut magnificentiam nativitatis tuae dignis praeconiis conlaudemus. Per...
Všemohoucí Bože, očekáváme s vírou slavnost vtělení tvého Syna a prosíme tě: dej nám svou milost, abychom se mohli radovat z naší spásy a vděčně tě chválit. Skrze tvého Syna...	Deus, qui conspicis populum tuum incarnationem Dominicam fideliter expectare, presta quaesumus, ut valeamus ad tante salutis gaudia pervenire et votis sollemnibus alacri semper laetitia caelebrare. Per...
7. stol. - mešní formulář z Gelasiánského sakramentáře
Pane, probuď svou sílu a přispěj nám na pomoc velkou mocí, aby pro tvou slávu to, co naše hříchy pozdržely, odpuštění tvého smíření uspíšilo. Prosíme o to skrze...	Excita, domine, potenciam tuam et magna nobis uirtute succurre, ut per auxilium gloriae tuae quod nostra peccata praepediunt indulgenciae tuae propiciacionis acceleret: per.;
Prosíme tě, Bože, vyslyš naše modlitby a přijmy tyto dary; nemůžeme se spoléhat na své zásluhy, dovoláváme se však tvého milosrdenství. Skrze Krista, našeho Pána.	Placare, domine, quaesumus, humilitatis nostrae praecibus et hostiis, et ubi nulla suppetunt suffragia meritorum, tuae nobis indulgenciae succurre praesidiis: per.
V pravdě je důstojné a spravedlivé... Neboť ty ac singulare quod bonus es et nullam umquam ad te es commutacione diuersus. Vyslyš naše prosby a ukaž své milosrdenství církvi, která v ně doufá. Ukaž svému lidu svátost svého jednorozeného Synam, aby se ve všech národech dovršilo to, cos zaslíbil skrze evangelium svého slova a ti, kdo přijali svědectví pravdy, dosáhli plnosti přijetí za Syny. Skrze Krista Pána...	Uere dignum: deus: cui proprium est ac singulare quod bonus es et nullam umquam ad te es commutacione diuersus. Propiciare supplicacionibus nostris et aecclesiae tuae misericordiam tuam quam confitentur ostende, manifestans plebi tuae unigeniti tui mirabile sacramentum, ut in uniuersitate nacionum perficiatur quod per uerbi tui euangelium promisisti, et habeat plenitudo adopcionis quod pertulit testificacio ueritatis: per Christum dominum.
Bože, byli jsme nasyceni duchovním pokrmem a pokorně tě prosíme: dej, ať se účastí na této svátosti učíme moudře hodnotit věci pozemské a usilovat o dobra věčná. Skrze Krista, našeho Pána.	Repleti cibo spiritali alimoniae supplices te depraecamur, omnipotens deus, ut huius participacione mysterii doceas nos terraena dispicere et amare caelestia, adque omni nexu mortifere cupiditatis exutos regno perpetuae libertatis consortes efficias: per dominum.

Biblická čtení pro dobu adventní

Nejstarší soupis biblických neevanelních čtení pro římskou mši, tzv. Comes z Würzburgu, odkazuje asi na 6. století a uvádí následující čtení "de adventu domini" bez rozlišení, o kterou neděli se jedná.

Řím 13,11-14 (Naše spása je blízko; dnes se čte na 1. neděli adventní)
Jer 23,5-8 (Vzbudím Davidovi zákonitý výhonek; dnes se čte 18. prosince)
Řím 15,4-9 (Kristus spasil všechny národy; dnes se čte na 2. neděli adventní)
1. Kor 4,1-5 (Pán učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly; dnes se v adventu nečte)
Flp 4,4-7 (Pán je blízko; dnes se čte na 3. neděli adventní)

Nejstarší soupis římských evangelních čtení, tzv. Kapitolář typu Pí, který je ze 7. století, uvádí tato čtení pro neděle IIII ante natale domini (4. před Vánocemi) až I ante natale domini (1. před Vánocemi).

Mt 21,1-9 (Požehnaný, který přichází ve jménu Páně; dnes se v adventu nečte)
Lk 21,25-33 (Blíží se vaše vykoupení; dnes se čte na 1. neděli adventní)
Mt 11,2-10 (Ty jsi ten, kterého má přijít, anebo máme čekat jiného?; dnes se čte na 3. neděli adventní)
Jan 1,19-28 (Mezi vámi stojí ten, kterého vy neznáte; dnes se čte na 3. neděli adventní)

Pozdější vývoj

Adventní texty byly původně zařazovány na konec liturgických knih, protože liturgický rok začínal Vánocemi. Od vrcholného středověku nejprve antifonáře (9. stol.) a později misály (od 11./12. stol.) začínají adventními texty - začátek liturgického roku se pomalu začal přesouvat na dobu adventní.

Až do 12. století se o adventních nedělích zpívalo "Sláva na výsostech Bohu", ale nakonec převážil kající zaalpský charakter této doby a Gloria bylo ze mše vypuštěno. Aleluja před evangeliem se ale v adventních nedělích udrželo až dodnes.

O striktně kajícím charakteru adventu svědčí list papeže Pia XII. Mediator Dei.

12. stol. - Ordo Bernarda, kanovníka u sv. Petra v Římě
Ráno se konala stacionální bohoslužba v bazilice Panny Marie Větší, kam přišel papež se všemi stavy. Zde slavnostně - tak jak je zvykem - zpíval mši svatou s chvalozpěvem "Gloria in excelsis", stejně jako o jiných nedělích až do slavnosti Narození Páně.	Mane statio ad sanctam Mariam Majorem, quo Dominus Papa cum omnibus ordinibus venit; ibique honorifice, sicut mos est, cantat missam cum Gloria in excelsis Deo, sicut in aliis dominicis usque ad Natalem Domini.
20. stol. - Encyklika Mediator Dei
V posvátné adventní době v nás totiž vzbuzuje vědomí hříchů, kterých jsme se nešťastně dopustili; a vybízí nás abychom, krotili žádostivosti a dobrovolně umrtvovali tělo a ve zbožném rozjímání byli neseni živou touhou navrátit se k Bohu, který nás jediný může osvobodit svou milostí od skvrny hříchů a od zhoubných zel, která jsou jejich následkem.	Sacri enim Adventus tempore, peccatorum, quae misere patraverimus, in nobis conscientiam excitat; nosque adhortatur ut, cupiditatum refrenatione voluntarisque corporis castigationibus usi, nosmet ipsos pie meditando recollegamus, ac vivido illo permoveamur desiderio redeundi ad Deum, qui unus potest nos ad admissorum labe et a funestis illis, quas inde consequuntur malis sua gratia liberare.