Bohoslužba slova - praktické pokyny

Praktické pokyny pro lektory biblických čtení

Ačkoli lektoři před čtením prvního či druhého čtení nedostávají pro svou službu specifické požehnání, přece i pro ně platí to, co církev vyprošuje jáhnovi před hlásáním evangelia: předčítání Božího slova při liturgii není ani tak výsledkem technických kvalit, jako přítomnosti Pána v životě služebníka.
Technická příprava je ovšem také nezbytná: především pečlivé přečtení úryvku, pochopení jeho struktury, rozmyšlení nádechů, pauz a intonace, nacvičení výslovnosti obtížných slov, např. cizích jmen.
Důležité je pochopit, jaký má text smysl a proč jej církev do liturgie zařadila. K tomu nám pomáhá věta uvedená kurzívou v lekcionáři těsně před úryvkem. Ona představuje pointu biblického textu, která by se také měla projevit na způsobu čtení.
Konečně je vhodné se za svou službu modlit a prosit Pána také za všechny, kdo budou Božímu slovu naslouchat, aby je přijali do svého života. A sám také Boží slovo meditovat, poznávat jak mluví konkrétně ke mně a podle něj žít.
Samotný text je třeba při mši číst důstojně, srozumitelně, přiměřenou hlasitostí a s vědomím, že kdykoli se v církvi předčítá Písmo, sám Bůh mluví ke svému lidu.
Text pro přípravu nedělního čtení je možné najít například zde. Stránky Arcibiskupství olomouckého věnované přípravě lektorů Božího slova včetně nahrávek biblických čtení naleznete zde.

Praktické pokyny pro ministranty pro službu doprovázející hlásání evangelia

Ke službě doprovázející hlásání evangelia jsou třeba ministranti s kadidelnicí a loďkou a s rozsvícenými svícemi. Při přípravě je třeba dbát na to, aby uhlí bylo hodně žhavé a aby svíce dobře svítily a jejich plamen neskomíral či se neutopil ve vosku.
Hned když skončilo druhé čtení, thuriferář a naviculář (ministranti s kadidlem a loďkou) přijdou ke knězi, který nasype a požehná kadidlo. Kadidelnici a loďku je třeba podávat tak, aby se knězi kadidlo pohodlně nasypávalo; v případě, že kněz sedí, je třeba se k němu dostatečně sehnout. Pokud je při mši svaté jáhen, může loďku pro nasypávání podržet on.
V případě, že mši předsedá biskup, ministranti (či ministranti a jáhen) ho nejprve pozdraví hlubkou úklonou a pak si k nasypání a požehnání kadidla kleknou. Než od biskupa odejdou, opět ho společně pozdraví hlubokou úklonou.
Během nasypávání kadidla se připraví také ministranti se svícemi nejlépe hned k oltáři, kam za nimi přijdou ministranti s kadidlem. (Pokud to prostor vyžaduje, může být někdy vhodnější, aby se ministranti se svícemi postavili také ke knězi a doprovodili jáhna se svícemi již od sedadla, nebo naopak aby si stoupli rovnou k ambonu).
Když jáhen nebo kněz uctivě vezme evangeliář z oltáře a zvedne ho, dají se ministranti do pohybu: v průvodu k ambonu jdou nejprve ministranti s kadidlem, za nimi ministranti se svícemi, pak služebník s evangeliářem. Doprovod kadidla a svíce představuje jakousi čestnou jednotku, která kdysi doprovázela císaře, nyní kráčí před vládcem světa – Ježíšem – přítomném ve svém slově.
Průvod je třeba vést podle místního uspořádání liturgického prostoru, je však dobře, pokud může vyniknout skutečnost, že průvod symbolizuje příchod Krista mezi svůj lid.
U ambonu si ministranti se svícemi stoupnou každý z jedné strany (a dívají se jakoby na sebe) tak, aby nebránili lidem v pohledu k ambonu. Ministranti s kadidlem si stoupnou tak, aby mohli po slovech "Slova svatého evangelia…" podat kadidelnici jáhnovi či knězi a pak ji od něj zase převzít. Pak si mohou stoupnout buď kousek stranou, aby kouř kadidla nebyl knězi či jáhnovi na obtíž, nebo naopak před ambon, aby dým vystupující z kadidelnice sloužil Božímu slovu (jak říká středověký teolog Amalarius).
Během hlásání evangelia je třeba, aby ministranti nerušili, nehnutě stáli, klidně se dívali před sebe.
Po skončení evangelia se všichni opět v průvodu odeberou na místo, kde má být kniha evangelií uložena. Pokud mši předsedá biskup a bude žehnat evangeliářem, doprovodí k němu služebníka s knihou evangelií všichni ministranti, nebo alespoň ministranti se svíčkami.