Mešní řád v celku

Když se lid shromáždil a kněz s přisluhujícími přicházejí k oltáři, zpívá se vstupní zpěv. 

Populo congregato, sacerdos cum ministris ad altare accedit, dum cantus ad introitus peragitur.

Po příchodu k oltáři ho kněz spolu s přisluhujícími pozdraví obvyklou úklonou, políbí ho a může ho také okouřit kadidlem. Potom se spolu s přisluhujícími odebere k sedadlu.

Cum ad altare pervenerit, facta cum ministris profunda inclinatione, osculo altare veneratur et, pro opportunitate, crucem et altare incensat. Postea cum ministris sedem petit.

Po skončení vstupního zpěvu se kněz i věřící vstoje znamenají křížem. Kněz přitom obrácen tváří k lidu říká:

Cantu ad introitum absoluto, sacerdos et fideles, stantes, signant se signo crucis, dum sacerdos, ad populum conversus, dicit:

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

In nómine Patris, et Fílii, et Spíritus Sancti.

Lid odpovídá:

Populus respondet:

Amen.

Amen.

Potom kněz s rozpjatýma rukama pozdraví lid slovy:

Deinde sacerdos, manus extendens, populum salutat, dicens:

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha ať je s vámi se všemi.

Grátia Dómini nostri Iesu Christi, et cáritas Dei, et communicátio Sancti Spíritus sit cum ómnibus vobis.

Nebo:

Vel:

Milost a pokoj od Boha, našeho Otce, i od Pána Ježíše Krista ať je s vámi se všemi.

Grátia vobis et pax a Deo Patre nostro et Dómino Iesu Christo.

Nebo:

Milost Ježíše Krista, našeho Pána pro nás ... (narozeného, ukřižovaného, vzkříšeného, oslaveného), ať je s vámi se všemi.

Nebo:

Vel:

Pán s vámi

Dóminus vobíscum.

Biskup říká místo Pán s vámi při tomto zahajovacím pozdravu:

Episcopus, loco Dóminus vobíscum, in hac prima salutatione dicit:

Pokoj Kristův ať je s vámi.

Pax vobis.

Lid odpoví:

Populus respondet:

I s tebou.

Et cum spíritu tuo.

Po zahajovacím pozdravu může kněz několika slovy uvést věřící do slavení mešní liturgie. Místo něho to může udělat jáhen nebo jiný vhodný přisluhující.

Sacerdos, vel diaconus vel alius minister, potest brevissimis verbis introducere fideles in Missam diei.

Následuje úkon kajícnosti; v neděli se může nahradit Obřadem svěcení vody a pokropení lidu.

Die dominica, præsertim tempore paschali, loco consueti actus pænitentialis, quandoque fieri potest benedictio et aspersio aquæ in memoriam baptismi

Úkon kajícnosti začíná výzvou kněze. Je vhodné, aby tato výzva bezprostředně navazovala na předcházející uvedení do mešní liturgie. Kněz ji říká těmito anebo podobnými slovy:

Deinde sequitur actus pænitentialis ad quem sacerdos fideles invitat, dicens:

Dříve než uslyšíme Boží slovo a budeme slavit eucharistii, litujme svých hříchů.

Fratres, agnoscámus peccáta nostra, ut apti simus ad sacra mystéria celebránda.

Nebo:

Dříve než budeme slavit památku Páně, je třeba, abychom se dobře připravili: proto zkoumejme každý sám sebe a vyznejme, že jsme hříšníci. Neboť když se odsoudíme sami, Bůh nás neodsoudí.

Nebo, následuje-li Vyznávám se ...:

Kdybychom řekli, že nemáme hřích, sami sebe klameme a pravda v nás není. Vyznejme tedy Bohu i sobě navzájem své hříchy, a Bůh nám odpustí, protože je věrný a spravedlivý.

Následuje chvíle ticha a úkon kajícnosti pokračuje některým z následujících způsobů.

Fit brevis pausa silentii.

1.
Po chvíli ticha všichni společně říkají:

1.
Postea omnes simul formulam confessionis generalis perficiunt:

Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat: bijí se v prsa a říkají: je to má vina, má veliká vina. Dále pak pokračují: Proto prosím Matku Boží, Pannu Marii, všechny anděly a svaté i vás, bratři a sestry, abyste se za mě u Boha přimlouvali.

Confiteor Deo omnipotenti et vobis, fratres, quia peccavi nimis cogitatione verbo, opere et omissione: mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa. Ideo precor beatam Mariam semper Virginem, omnes Angelos et Sanctos, et vos, fratres, orare pro me ad Dominum Deum nostrum.

Kněz úkon kajícnosti zakončí:

Sequitur absolutio sacerdotis:

Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože, odpusť nám hříchy a doveď nás do života věčného.

Misereátur nostri omnípotens Deus et, dimíssis peccátis nostris, perdúcat nos ad vitam ætérnam.

Lid odpoví:

Populus respondet:

Amen.

Amen.

2.
Po chvíli ticha kněz říká:

2.
Postea sacerdos dicit:

Smiluj se nad námi, Pane.

Miserere nostri, Domine.

Lid odpoví:

Populus respondet:

Hřešili jsme proti tobě.

Quia peccavimus tibi.

Kněz:

Sacerdos:

Ukaž nám, Pane, své milosrdenství.

Ostende nobis, Domine, misericordiam tuam.

Lid:

Populus:

A dej nám svou spásu.

Et salutare tuum da nobis.

Kněz úkon kajícnosti zakončí:

Sequitur absolutio sacerdotis:

Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože, odpusť nám hříchy a doveď nás do života věčného.

Misereátur nostri omnípotens Deus et, dimíssis peccátis nostris, perdúcat nos ad vitam ætérnam.

Lid odpoví:

Populus respondet:

Amen.

Amen.

3.
Po chvíli ticha kněz nebo někdo z přisluhujících pronáší tato anebo podobná zvolání, končící prosbou: Pane (Kriste): Smiluj se nad námi:

3.
Postea sacerdos, vel diaconus, vel alius minister, sequentes, vel alias, invocationes cum Kýrie, eléison profert:

Byls poslán uzdravovat duše, Pane: Smiluj se nad námi.

Qui missus es sanáre contrítos corde: Kýrie, eléison.

Lid:

Populus respondet:

Pane, smiluj se nad námi.

Kýrie, eléison.

Kněz:

Sacerdos:

Přišel jsi pozvat hříšníky, Kriste: Smiluj se nad námi.

Qui peccatóres vocáre venísti: Christe, eléison.

Lid:

Populus:

Kriste, smiluj se nad námi.

Christe, eléison.

Kněz:

Sacerdos:

Sedíš po pravici Otcově a zastáváš se nás, Pane: Smiluj se nad námi.

Qui ad déxteram Patris sedes, ad interpellándum pro nobis: Kýrie, eléison.

Lid:

Populus:

Pane, smiluj se nad námi.

Kýrie, eléison.

Nebo:
Kněz:

Přišel jsi smířit svět se svým Otcem, Pane: Smiluj se nad námi.

Lid:

Pane, smiluj se nad námi.

Kněz:

Vzals na sebe všechen náš hřích, abychom byli skrze tebe ospravedlněni před Bohem, Kriste: Smiluj se nad námi.

Lid:

Kriste, smiluj se nad námi.

Kněz:

V jednotě svatého Ducha žiješ stále u Otce, aby ses za nás přimlouval, Pane: Smiluj se nad námi.

Lid:

Pane, smiluj se nad námi.

Nebo:
Kněz:

Svou smrtí a svým vzkříšením jsi nás zachránil, Pane: Smiluj se nad námi.

Lid:

Pane, smiluj se nad námi.

Kněz:

Stále mezi námi obnovuješ památku svého vykoupení, Kriste: Smiluj se nad námi.

Lid:

Kriste, smiluj se nad námi.

Kněz:

Zveš nás hříšníky ke svému stolu, Pane: Smiluj se nad námi.

Lid:

Pane, smiluj se nad námi.

Kněz úkon kajícnosti zakončí:

Sequitur absolutio sacerdotis:

Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože, odpusť nám hříchy a doveď nás do života věčného.

Misereátur nostri omnípotens Deus et, dimíssis peccátis nostris, perdúcat nos ad vitam ætérnam.

Lid odpoví:

Populus respondet:

Amen.

Amen.

Následuje volání Kyrie, eleison. Jestliže se konal úkon kajícnosti třetím způsobem nebo předcházelo toto volání už při vstupním zpěvu, pak se na tomto místě vynechává.

Sequuntur invocationes Kýrie, eléison, nisi iam præcesserint in aliqua formula actus pænitentialis.

K: Kyrie, eleison.
L: Kyrie, eleison.
K: Christe, eleison.
L: Christe, eleison.
K: Kyrie, eleison.
L: Kyrie, eleison.

Nebo:
K: Pane, smiluj se.
L: Pane, smiluj se.
K: Kriste, smiluj se.
L: Kriste, smiluj se.
K: Pane, smiluj se.
L: Pane, smiluj se.

V. Kýrie, eléison.
R. Kýrie, eléison.
V. Christe, eléison.
R. Christe, eléison.
V. Kýrie, eléison.
R. Kýrie, eléison.

O nedělích (mimo dobu adventní a postní), o slavnostech, o svátcích a při význačných příležitostech následuje chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu.

Deinde, quando præscribitur, cantatur vel dicitur hymnus:

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Chválíme tě. Velebíme tě. Klaníme se ti. Oslavujeme tě. Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu. Pane a Bože, nebeský Králi, Bože, Otče všemohoucí. Pane, jednorozený Synu, Ježíši Kriste. Pane a Bože, Beránku Boží, Synu Otce. Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi; ty, který snímáš hříchy světa, přijmi naše prosby. Ty, který sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi. Neboť ty jediný jsi Svatý, ty jediný jsi Pán, ty jediný jsi Svrchovaný, Ježíši Kriste, se svatým Duchem ve slávě Boha Otce. Amen.

Glória in excélsis Deo et in terra pax homínibus bonæ voluntátis. Laudámus te, benedícimus te, adorámus te, glorificámus te, grátias ágimus tibi propter magnam glóriam tuam, Dómine Deus, Rex cæléstis, Deus Pater omnípotens. Dómine Fili unigénite, Iesu Christe, Dómine Deus, Agnus Dei, Fílius Patris, qui tollis peccáta mundi, miserére nobis; qui tollis peccáta mundi, súscipe deprecatiónem nostram. Qui sedes ad déxteram Patris, miserére nobis. Quóniam tu solus Sanctus, tu solus Dóminus, tu solus Altíssimus, Iesu Christe, cum Sancto Spíritu: in glória Dei Patris. Amen.

Kněz se sepjatýma rukama řekne:

Quo hymno expleto, sacerdos, manibus iunctis, dicit:

Modleme se.

Orémus.

Všichni se spolu s ním chvíli potichu modlí. Potom kněz s rozpjatýma rukama pronáší modlitbu, končící slovy:

Et omnes una cum sacerdote per aliquod temporis spatium in silentio orant.Tunc sacerdos, manibus extensis, dicit collectam

Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nebo:

Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nebo:

Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků.

Lid odpovídá zvoláním:

qua expleta, populus acclamat:

Amen.

Amen.

Lektor přistoupí k ambonu a čte první čtení; všichni přítomní sedí a naslouchají.

Deinde lector ad ambonem pergit, et legit primam lectionem, quam omnes sedentes auscultant.

Na konci čtení lektor řekne:

Ad finem lectionis significandam, lector acclamat:

Slyšeli jsme slovo Boží.

Verbum Dómini.

A všichni zvolají:

Omnes respondent:

Bohu díky.

Deo grátias.

Žalmista nebo zpěvák přednáší responsoriální žalm a lid vkládá opakovanou odpověď.

Psalmista, seu cantor, psalmum cantat vel dicit, populo responsum proferente.

Pokud se má číst druhé čtení, čte ho lektor od ambonu stejným způsobem, jako četl první čtení.

Postea, si habenda sit secunda lectio, lector eam ex ambone legit, ut supra.

Na konci čtení lektor řekne:

Ad finem lectionis significandam, lector acclamat:

Slyšeli jsme slovo Boží.

Verbum Dómini.

A všichni zvolají:

Omnes respondent:

Bohu díky.

Deo grátias.

Následuje aleluja anebo jiný zpěv.

Sequitur Allelúia, vel alter cantus a rubricis statutus, prouti tempus liturgicum postulat.

Mezitím se koná příprava na evangelium. Užívá-li se kadidla, vloží ho kněz do kadidelnice. Potom jáhen, který bude číst evangelium, přistoupí před kněze a skloněn požádá o požehnání; řekne potichu:

Interim sacerdos incensum, si adhibetur, imponit. Postea diaconus, Evangelium prolaturus, ante sacerdotem profunde inclinatus, benedictionem petit, submissa voce dicens:

Prosím o požehnání.

Iube, domne, benedícere.

Kněz rovněž potichu řekne:

Sacerdos submissa voce dicit:

Ať ti Bůh očistí srdce i ústa, abys dobře zvěstoval jeho svaté evangelium, a ať ti k tomu dá své + požehnání.

Dóminus sit in corde tuo et in lábiis tuis, ut digne et competénter annúnties Evangélium suum: in nómine Patris, et Fílii, + et Spíritus Sancti.

Jáhen odpoví:

Diaconus signat se signo crucis et respondet:

Amen.

Amen.

Má-li číst evangelium kněz sám, není-li přítomen jáhen, skloní se před oltářem a potichu říká:

Si vero non adest diaconus, sacerdos ante altare inclinatus secreto dicit:

Očisť mi srdce i ústa, Bože, abych dobře zvěstoval tvé svaté evangelium.

Munda cor meum ac lábia mea, omnípotens Deus, ut sanctum Evangélium tuum digne váleam nuntiáre.

Jáhen nebo kněz jde k ambonu; mohou ho doprovázet přisluhující s kadidlem a svícemi. U ambonu řekne:

Postea diaconus, vel sacerdos, ad ambonem pergit, ministris pro opportunitate cum incenso et cereis eum comitantibus, et dicit:

Pán s vámi.

Dóminus vobíscum.

Lid odpoví:

Populus respondet:

I s tebou.

Et cum spiritu tuo.

Jáhen nebo kněz:

Diaconus, vel sacerdos:

Slova svatého evangelia podle N.

Lectio sancti Evangélii secundum N.

přitom znamená křížem knihu a sebe na čele, ústech a prsou.

et interim signat et seipsum in fronte, ore et pectore.

Lid zvolá:

Populus acclamat:

Sláva tobě, Pane.

Glória tibi, Dómine.

Potom, užívá-li se kadidla, okouří jáhen nebo kněz knihu a čte evangelium.

Deinde diaconus, vel sacerdos, librum, si incensum adhibetur, thurificat, et Evangelium proclamat.

Po přečtení evangelia jáhen nebo kněz řekne:

Expleto Evangelio, diaconus, vel sacerdos, acclamat:

Slyšeli jsme slovo Boží.

Verbum Dómini.

A všichni zvolají:

Omnes respondent:

Chvála tobě, Kriste.

Laus tibi, Christe.

Potom ten, kdo četl evangelium, políbí knihu a potichu řekne:

Deinde librum osculatur dicens secreto:

Radostná Boží zvěst ať nás osvobodí od hříchů.

Per evangélica dicta deleántur nostra delícta.

Mešní liturgie pokračuje homilií. Každou neděli a o slavnostech s povinnou účastí na mši je povinná; v ostatních dnech se doporučuje. Má ji zpravidla ten, kdo bohoslužbě předsedá, a všichni vsedě naslouchají.

Deinde fit homilia, quæ a sacerdote vel a diacono habenda est omnibus diebus dominicis et festis de præcepto; aliis diebus commendatur.

Každou neděli a o slavnostech (nebo i při jiných významných příležitostech) následuje společné vyznání víry. Je to odpověď na slyšené slovo Boží a všichni přitom stojí.

Homilia expleta, cantatur vel dicitur, quando præscribitur, symbolum seu professio fidei.

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Následující větu říkají všichni skloněni (o slavnosti Zvěstování a Narození Páně vkleče). Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.

Credo in unum Deum, Patrem omnipoténtem, factórem cæli et terræ, visibílium ómnium et invisibílium. Et in unum Dóminum Iesum Christum, Fílium Dei Unigénitum, et ex Patre natum ante ómnia sǽcula. Deum de Deo, lumen de lúmine, Deum verum de Deo vero, génitum, non factum, consubstantiálem Patri: per quem ómnia facta sunt. Qui propter nos hómines et propter nostram salútem descéndit de cælis. Ad verba quæ sequuntur, usque ad factus est, omnes se inclinant. Et incarnátus est de Spíritu Sancto ex María Vírgine, et homo factus est. Crucifíxus étiam pro nobis sub Póntio Piláto; passus et sepúltus est, et resurréxit tértia die, secúndum Scriptúras, et ascéndit in cælum, sedet ad déxteram Patris. Et íterum ventúrus est cum glória, iudicáre vivos et mórtuos, cuius regni non erit finis. Et in Spíritum Sanctum, Dóminum et vivificántem: qui ex Patre Filióque procédit. Qui cum Patre et Fílio simul adorátur et conglorificátur: qui locútus est per prophétas. Et unam, sanctam, cathólicam et apostólicam Ecclésiam. Confíteor unum baptísma in remissiónem peccatórum. Et exspécto resurrectiónem mortuórum, et vitam ventúri sǽculi. Amen.

Místo Nicejsko-konstantinopolského vyznání víry se může, zejména v postní a velikonoční době, použít křestní vyznání Římské církve neboli vyznání apoštolské.

Loco symboli nicæno-constantinopolitani, præsertim tempore Quadragesimæ et tempore paschali, adhiberi potest symbolum baptismale Ecclesiæ Romanæ sic dictum Apostolorum:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; Při následujících slovech až ke slovům Marie Panny se všichni skloní; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.

Credo in unum Deum, Patrem omnipoténtem, Creatórem cæli et terræ, et in Iesum Christum, Fílium eius únicum, Dóminum nostrum, Ad verba quæ sequuntur, usque ad María Vírgine, omnes se inclinant. qui concéptus est de Spíritu Sancto, natus ex María Vírgine, passus sub Póntio Piláto, crucifíxus, mórtuus, et sepúltus, descéndit ad ínferos, tértia die resurréxit a mórtuis, ascéndit ad cælos, sedet ad déxteram Dei Patris omnipoténtis, inde ventúrus est iudicáre vivos et mórtuos. Credo in Spíritum Sanctum, sanctam Ecclésiam cathólicam, sanctórum communiónem, remissónem peccatórum, carnis resurrectiónem, vitam ætérnam. Amen.

Bohoslužba slova končí přímluvami. Každou neděli a o slavnostech s povinnou účastí na mši jsou povinné; je však vhodné konat je při každé mši slavené za účasti lidu.

Deinde fit oratio universalis, seu oratio fidelium.

Přinášení darů a jejich kladení na oltář doprovází zpěv k přípravě darů.

His absolutis, incipit cantus ad offertorium.

Nejprve někdo z přisluhujících položí na oltář korporál, purifikatorium, kalich a misál.

Interim ministri corporale, purificatorium, calicem, pallam et missale super altare collocant.

Je vhodné, aby věřící dali najevo svou účast také tím, že jejich zástupci přinášejí chléb a víno k slavení eucharistie. Zároveň mohou přinášet dary pro kostel, pro církev, pro ty, kdo potřebují pomoc, apod. Kněz je od nich přijímá buď před oltářem, nebo u sedadla.

Expedit ut fideles participationem suam oblatione manifestent, afferendo sive panem et vinum ad Eucharistiæ celebrationem, sive alia dona, quibus necessitatibus Ecclesiæ et pauperum subveniatur.

Kněz vezme paténu s chlebem, drží ji trochu pozdvihnutou nad oltářem a potichu říká:

Sacerdos, stans ad altare, accipit patenam cum pane, eamque ambabus manibus aliquantulum elevatam super altare tenet, submissa voce dicens:

Požehnaný jsi, Hospodine, Bože celého světa. Z tvé štědrosti jsme přijali chléb, který ti přinášíme. Je to plod země a plod lidské práce, a stane se nám chlebem věčného života.

Benedíctus es, Dómine, Deus univérsi, quia de tua largitáte accépimus panem, quem tibi offérimus, fructum terræ et óperis mánuum hóminum: ex quo nobis fiet panis vitæ.

A položí paténu s chlebem na oltář.

Deinde deponit patenam cum pane super corporale.

Pokud se nezpívá, může kněz říkat tuto modlitbu nahlas a lid může připojit následující zvolání:

Si vero cantus ad offertorium non peragitur, sacerdoti licet hæc verba elata voce proferre; in fine populus acclamare potest:

Požehnaný jsi, Bože, navěky.

Benedíctus Deus in sǽcula.

Jáhen nebo kněz naleje víno a trochu vody do kalichu a potichu řekne:

Diaconus, vel sacerdos, infundit vinum et parum aquæ in calicem, dicens secreto:

Jako se tato voda spojuje s vínem, tak ať jsme spojeni s božstvím věčného Slova, spojeného s naším lidstvím.

Per huius aquæ et vini mystérium eius efficiámur divinitátis consórtes, qui humanitátis nostræ fíeri dignátus est párticeps.

Kněz vezme kalich, drží ho trochu pozdvihnutý nad oltářem a potichu říká:

Postea sacerdos accipit calicem, eumque ambabus manibus aliquantulum elevatum super altare tenet, submissa voce dicens:

Požehnaný jsi, Hospodine, Bože celého světa. Z tvé štědrosti jsme přijali víno, které ti přinášíme. Je to plod révy a plod lidské práce, a stane se nám nápojem duchovním.

Benedíctus es, Dómine, Deus univérsi, quia de tua largitáte accépimus vinum, quod tibi offérimus, fructum vitis et óperis mánuum hóminum, ex quo nobis fiet potus spiritális.

A postaví kalich na korporál.

Deinde calicem super corporale deponit.

Pokud se nezpívá, může kněz říkat tuto modlitbu nahlas a lid může připojit následující zvolání:

Si vero cantus ad offertorium non peragitur, sacerdoti licet hæc verba elata voce proferre; in fine populus acclamare potest:

Požehnaný jsi, Bože, navěky.

Benedíctus Deus in sǽcula.

Potom se kněz skloní a potichu říká:

Postea sacerdos, profunde inclinatus, dicit secreto:

S duší pokornou a se srdcem zkroušeným prosíme, Bože, abys nás přijal: ať se dnes před tebou staneme obětí, která se ti zalíbí.

In spíritu humilitátis et in ánimo contríto suscipiámur a te, Dómine; et sic fiat sacrifícium nostrum in conspéctu tuo hódie. ut pláceat tibi, Dómine Deus.

Kněz může okouřit kadidlem dary a oltář; potom jáhen nebo někdo z přisluhujících okouří kněze a lid.

Et, pro opportunitate, incensat oblata, crucem et altare. Postea vero diaconus vel alius minister incensat sacerdotem et populum.

Potom si kněz po straně oltáře myje ruce a potichu říká:

Deinde sacerdos, stans ad latus altaris, lavat manus, dicens secreto:

Smyj ze mě, Bože, mou nepravost a očisť mě od hříchu.

Lava me, Dómine, ab iniquitáte mea, et a peccáto meo munda me.

Přípravu darů zakončí kněz výzvou k lidu. Stojí přitom uprostřed oltáře a obrácen k lidu říká s rozpjatýma rukama:

Stans postea in medio altaris, versus ad populum, extendens et iungens manus, dicit:

Modleme se, aby Bůh přijal oběť své církve.

Nebo:

Modlete se, bratři a sestry, aby se má i vaše oběť zalíbila Bohu, Otci všemohoucímu.

Oráte, fratres: ut meum ac vestrum sacrifícium acceptábile fiat apud Deum Patrem omnipoténtem.

Lid odpovídá zvoláním:

Populus surgit et respondet:

Ať ji přijme ke své slávě a k spáse světa.

Suscípiat Dóminus sacrifícium de mánibus tuis ad laudem et glóriam nóminis sui, ad utilitátem quoque nostram totiúsque Ecclésiæ suæ sanctæ.

Kněz s rozpjatýma rukama pronáší modlitbu, končící slovy:

Deinde sacerdos, manibus extensis, dicit orationem super oblata.

Skrze Krista, našeho Pána.

Nebo:

Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

Nebo:

Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

Lid odpovídá zvoláním:

Populus acclamat:

Amen.

Amen.

Eucharistická modlitba začíná dialogem před prefací. Kněz rozepne ruce a řekne:

Tunc sacerdos incipit Precem eucharisticam. Manus extendens, dicit:

Pán s vámi.

Dóminus vobíscum.

Lid mu odpoví:

Populus respondet:

I s tebou.

Et cum spíritu tuo.

Kněz pozdvihne ruce a pokračuje:

Sacerdos, manus elevans, prosequitur:

Vzhůru srdce.

Sursum corda.

Lid:

Populus:

Máme je u Pána.

Habémus ad Dóminum

Kněz s rozpjatýma rukama dodá:

Sacerdos, manibus extensis, subdit:

Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.

Grátias agámus Dómino Deo nostro.

Lid:

Populus:

Je to důstojné a spravedlivé.

Dignum et iustum est.

Potom kněz s rozpjatýma rukama zpívá nebo říká prefaci. Na konci preface kněz sepne ruce a spolu s lidem zpívá nebo říká:

Sacerdos proceditur præfationem, manibus extensis. In fine autem præfationis iungit manus et, una cum populo, ipsam præfationem concludit, cantans vel clara voce dicens:

Svatý, Svatý, Svatý, Pán, Bůh zástupů. Nebe i země jsou plny tvé slávy. Hosana na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Sanctus, Sanctus, Sanctus Dóminus Deus Sábaoth. Pleni sunt cæli et terra glória tua. Hosánna in excélsis. Benedíctus qui venit in nómine Dómini. Hosánna in excélsis.

In omnibus Missis licet sacerdoti celebranti partes præsertim præcipuas Precis eucharisticæ cantare.

...

[eucharistická modlitba, končí velkou doxologií:]

Vezme paténu s hostiemi a kalich, pozdvihne je a říká:

Accipit patenam cum hostia et calicem, et utrumque elevans, dicit:

Skrze něho a s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků.

Per ipsum, et cum ipso, et in ipso, est tibi Deo Patri omnipoténti, in unitáte Spíritus Sancti, omnis honor et glória per ómnia sǽcula sæculórum.

Lid zvolá:

Populus acclamat:

Amen.

Amen.

Kněz se sepjatýma rukama říká:

Calice et patena depositis, sacerdos, iunctis manibus, dicit:

Podle Spasitelova příkazu a podle jeho božského učení odvažujeme se modlit:

Præcéptis salutáribus móniti, et divína institutióne formáti, audémus dícere:

Nebo:

Pomodleme se, jak nás Pán Ježíš naučil (jak nás naučil náš Pán, Ježíš Kristus):

Nebo:

Pán Ježíš řekl: Proste, a bude vám dáno. S důvěrou v jeho slovo se pomodleme k nebeskému Otci:

Nebo:

Když jsme byli pokřtěni, (nepřijali jsme ducha otroctví, abychom se znovu báli, ale) přijali jsme Ducha synovství, v němž smíme Boha nazývat Otcem. Proto se teď s důvěrou pomodleme, jak nás naučil Pán Ježíš:

Nebo:

Ve společenství se všemi, kdo vyznávají Kristovo jméno, pomodleme se modlitbu, kterou nám odkázal Pán Ježíš:

Rozepne ruce a spolu s lidem pokračuje:

Extendit manus et, una cum populo, pergit:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Pater noster, qui es in cælis: sanctificétur nomen tuum; advéniat regnum tuum; fiat volúntas tua, sicut in cælo, et in terra. Panem nostrum cotidiánum da nobis hódie; et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris; et ne nos indúcas in tentatiónem; sed líbera nos a malo.

Dále pokračuje kněz sám a s rozpjatýma rukama říká:

Manibus extensis, sacerdos solus prosequitur, dicens:

Vysvoboď nás ode všeho zlého, Bože, a dej našim dnům svůj mír. Smiluj se nad námi a pomoz nám: Ať se nikdy nedostaneme do područí hříchu, ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem a s nadějí očekáváme požehnaný příchod našeho Spasitele Ježíše Krista.

Líbera nos, quǽsumus, Dómine, ab ómnibus malis, da propítius pacem in diébus nostris, ut, ope misericórdiæ tuæ adiúti, et a peccáto simus semper líberi et ab omni perturbatióne secúri: exspectántes beátam spem et advéntum Salvatóris nostri Iesu Christi.

Sepne ruce. Lid zakončí modlitbu zvoláním:

Iungit manus. Populus orationem concludit, acclamans:

Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.

Quia tuum est regnum, et potéstas, et glória in sǽcula.

Potom kněz s rozpjatýma rukama říká nahlas:

Deinde sacerdos, manibus extensis, clara voce dicit:

Pane Ježíši Kriste, tys řekl svým apoštolům: Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám. Nehleď tedy na naše hříchy, ale na víru své církve, a podle své vůle ji naplňuj pokojem a veď k jednotě. Sepne ruce. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

Dómine Iesu Christe, qui dixísti Apóstolis tuis: Pacem relínquo vobis, pacem meam do vobis: ne respícias peccáta nostra, sed fidem Ecclésiæ tuæ; eámque secúndum voluntátem tuam pacificáre et coadunáre digneris. Iungit manus. Qui vivis et regnas in sǽcula sæculórum.

Lid odpovídá:

Populus respondet:

Amen.

Amen.

Kněz obrácen k lidu rozepne a znovu sepne ruce, přitom říká:

Sacerdos, ad populum conversus, extendens et iungens manus, subdit:

Pokoj Páně ať zůstává vždycky s vámi.

Pax Dómini sit semper vobíscum.

Lid odpovídá:

Populus respondet:

I s tebou.

Et cum spíritu tuo.

Potom může jáhen nebo kněz vyzvat věřící následujícími nebo podobnými slovy, aby se navzájem pozdravili a ujistili se vzájemnou láskou:

Deinde, pro opportunitate, diaconus, vel sacerdos, subiungit:

Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje.

Offérte vobis pacem.

A všichni se navzájem pozdraví způsobem, který je v místě obvyklý, např. podáním ruky se slovy Pokoj s tebou. Kněz dá pozdravení pokoje jáhnovi nebo přisluhujícímu.

Et omnes, iuxta locorum consuetudines, pacem, communionem et caritatem sibi invicem significant. Sacerdos pacem dat diacono vel ministro.

Kněz vezme hostii, láme ji nad paténou, vpouští malý úlomek do kalicha a potichu říká:

Deinde accipit hostiam eamque super patenam frangit, et particulam immittit in calicem, dicens secreto:

Svátost Kristova těla a jeho krve ať nám slouží k věčnému životu.

Hæc commíxtio Córporis et Sánguinis Dómini nostri Iesu Christi fiat accipiéntibus nobis in vitam ætérnam.

Přitom se zpívá nebo říká:

Interim cantatur vel dicitur:

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.

Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi: miserére nobis. Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi: miserére nobis. Agnus Dei. qui tollis peccáta mundi: dona nobis pacem.

Pokud lámání trvá delší dobu, může se toto volání opakovat vícekrát. Poslední zvolání však vždy končí slovy: daruj nám pokoj.

Quod etiam pluries repeti potest, si fractio panis protrahitur. Ultima tamen vice dicitur: dona nobis pacem.

Po vpuštění částečky hostie do kalicha kněz se sepjatýma rukama potichu říká:

Sacerdos dicit secreto:

Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, tys naplnil Otcovu vůli a v Duchu svatém jsi dal svou smrtí život celému světu. Skrze své tělo a svou krev vysvoboď i mě ze všech mých nepravostí a zbav mě všeho zlého; ať vždycky miluji tvá přikázání a nikdy se od tebe neodloučím.

Dómine Iesu Christe, Fili Dei vivi, qui ex voluntáte Patris, cooperánte Spíritu Sancto, per mortem tuam mundum vivificásti: líbera me per hoc sacrosánctum Corpus et Sánguinem tuum ab ómnibus iniquitátibus meis et univérsis malis: et fac me tuis semper inhærére mandátis, et a te numquam separári permíttas.

Nebo:

Vel:

Pro tvou lásku tě prosím, Pane Ježíši Kriste, ať přijímání tvého těla a tvé krve není mým odsouzením, ale mou ochranou a lékem pro duši i tělo.

Percéptio Córporis et Sánguinis tui, Dómine Iesu Christe, non mihi provéniat in iudícium et condemnatiónem: sed pro tua pietáte prosit mihi ad tutaméntum mentis et córporis, et ad medélam percipiéndam.

Kněz poklekne, vezme hostii, drží ji trochu pozdvihnutou nad paténou a obrácen k lidu nahlas říká:

Sacerdos genuflectit, accipit hostiam, eamque aliquantulum elevatam super patenam tenens, versus ad populum, clara voce dicit:

Hle, Beránek Boží, ten, který na sebe vzal hříchy světa. Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově.

Ecce Agnus Dei, ecce qui tollit peccáta mundi. Beáti qui ad cenam Agni vocáti sunt.

A spolu s lidem pokračuje:

Et una cum populo semel subdit:

Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.

Dómine, non sum dignus, ut intres sub tectum meum, sed tantum dic verbo et sanábitur ánima mea.

Kněz obrácen k oltáři potichu řekne:

Et sacerdos, versus ad altare, secreto dicit:

Tělo Kristovo ať mě zachová k životu věčnému.

Corpus Christi custódiat me in vitam ætérnam.

A s úctou přijme Kristovo tělo. Potom vezme kalich a potichu řekne:

Et reverenter sumit Corpus Christi. Deinde accipit calicem et secreto dicit:

Krev Kristova ať mě zachová k životu věčnému.

Sanguis Christi custódiat me in vitam ætérnam.

A s úctou přijme Kristovu krev. Potom jde podávat svaté přijímání věřícím. Každému z nich ukáže trochu pozdvihnutou hostii a řekne:

Et reverenter sumit Sanguinem Christi. Postea accipit patenam vel pyxidem, accedit ad communicandos, et hostiam parum elevatam unicuique eorum ostendit, dicens:

Tělo Kristovo.

Corpus Christi.

Přijímající odpoví:

Communicandus respondet:

Amen.

Amen.

A přijme tělo Páně. Stejným způsobem podává svaté přijímání i jáhen, akolyta nebo laik, jemuž byla svěřena tato služba. Podává-li se svaté přijímání pod obojí způsobou, při podávání kalicha podávající řekne:

Et communicatur. Eo modo agit et diaconus, si sacram Communionem distribuit. Si adsint sub utraque specie communicandi, servetur ritus suo loco descripto.

Krev Kristova.

Přijímající odpoví:

Amen.

Podává-li se namáčením, říká se zároveň:

Tělo Kristovo a krev Kristova.

Přináší-li jáhen kalich s krví Páně koncelebrantům, pouze jim ho předá, nic však přitom neříká.

Když kněz přijímá tělo Páně, začne se zpívat zpěv k přijímání. Pokud se při svatém přijímání nezpívá, může se před anebo po podávání věřícím přečíst z misálu text antifony k přijímání. Po rozdávání svatého přijímání kněz nebo jáhen nebo akolyta vyčistí nad kalichem paténu a potom i kalich. Při čištění kněz potichu říká:

Dum sacerdos sumit Corpus Christi, inchoatur cantus ad Communionem. Distributione Communionis expleta, sacerdos vel diaconus purificat patenam super calicem et ipsum calicem. Dum purificationem peragit, sacerdos dicit secreto:

Přijetí svátosti tvého těla a krve, Pane, ať nás posilní a stane se pro nás lékem nesmrtelnosti.

Quod ore súmpsimus, Dómine, pura mente capiámus, et de múnere temporáli fiat nobis remédium sempitérnum.

Potom se kněz může vrátit k sedadlu. Je vhodné setrvat chvíli v tichém díkůčinění nebo společně zazpívat děkovný žalm anebo píseň.

Tunc sacerdos ad sedem redire potest. Pro opportunitate sacrum silentium, per aliquod temporis spatium, servari, vel psalmum aut canticum laudis proferri potest.

U sedadla nebo u oltáře kněz řekne:

Deinde, stans ad altare vel ad sedem, sacerdos versus ad populum, iunctis manibus, dicit:

Modleme se.

Orémus.

A všichni se spolu s ním chvíli potichu modlí, pokud nepředcházelo tiché díkůčinění. Potom kněz s rozpjatýma rukama pronáší modlitbu, končící slovy:

Et omnes una cum sacerdote per aliquod temporis spatium in silentio orant, nisi silentium iam præcesserit. Deinde sacerdos, manibus extensis, dicit orationem post Communionem.

Skrze Krista, našeho Pána.

Nebo:

Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

Nebo:

Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

Lid odpovídá zvoláním:

Populus in fine acclamat:

Amen.

Amen.

Pokud je třeba něco krátce sdělit lidu, vsunou se takováto krátká sdělení na toto místo.

Sequuntur, si necessariæ sint, breves annuntiationes ad populum.

Kněz obrácen k lidu rozepne ruce a řekne:

Deinde fit dimissio. Sacerdos, versus ad populum, extendens manus, dicit:

Pán s vámi.

Dóminus vobíscum.

Lid odpoví:

Populus respondet:

I s tebou.

Et cum spíritu tuo.

Kněz žehná lid slovy:

Sacerdos benedicit populum, dicens:

Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn + i Duch svatý.

Benedícat vos omnípotens Deus, Pater, et Fílius, + et Spíritus Sanctus.

Lid odpovídá:

Populus respondet:

Amen.

Amen.

V určitých dnech a při některých příležitostech může kněz udělovat požehnání slavnostním způsobem, nebo může nad shromážděným lidem říkat žehnací modlitbu,

Quibusdam diebus vel occasionibus, huic formulæ benedictionis præmittitur, iuxta rubricas, alia formula benedictionis sollemnior, vel oratio super populum.

Pokud mši předsedá biskup, s mitrou na hlavě a rozpjatýma rukama říká:

In Missa pontificali celebrans accipit mitram et, extendens manus, dicit:

Pán s vámi

Dóminus vobíscum.

Lid odpoví:

Omnes respondent:

I s tebou.

Et cum spíritu tuo.

Biskup:

Celebrans dicit:

Ať je jméno Páně velebeno.

Sit nomen Dómini benedíctum.

Lid:

Omnes respondent:

Nyní i na věky.

Ex hoc nunc et usque in sǽculum.

Biskup:

Celebrans dicit:

Naše pomoc je ve jménu Páně

Adiutórium nostrum in nómine Dómini.

Lid:

Omnes respondent:

Neboť on učinil nebe i zemi.

Qui fecit cælum et terram.

Biskup vezme do levé ruky berlu, pokud ji užívá, a řekne:

Tunc celebrans, accepto, si eo utitur, baculo, dicit:

Požehnej vás všemohoucí Bůh

Benedícat vos omnípotens Deus,

dělá třikrát nad lidem znamení kříže a pokračuje:

ter signum crucis super populum faciens, addit:

Otec + i Syn + i Duch + svatý.

Pater, + et Fílius, + et Spíritus + Sanctus.

Lid odpovídá:

Omnes:

Amen.

Amen.

Potom jáhen nebo sám kněz obrácen k lidu se sepjatýma rukama řekne:

Deinde diaconus, vel ipse sacerdos, manibus iunctis, ad populum versus dicit:

Jděte ve jménu Páně.

Ite, missa est.

Lid odpoví:

Populus respondet:

Bohu díky.

Deo grátias.

Nakonec kněz políbí oltář jako na začátku, pozdraví ho spolu s přisluhujícími obvyklou úklonou a odchází.

Deinde sacerdos altare osculo de more veneratur, ut initio. Facta denique profunda inclinatione cum ministris, recedit.

Pokud na mši bezprostředně navazuje nějaký další liturgický úkon, závěrečné obřady se vynechají.

Si qua actio liturgica immediate sequitur, ritus dimissionis omittuntur.