Příprava darů - praktické informace

Služte velkodušně Ježíšovi přítomnému v eucharistii. Je to důležité poslání, které vám umožňuje být výjimečně blízko Pánu a růst v opravdovém a hlubokém přátelství k Němu. Žárlivě střežte toto přátelství ve svém srdci jako svatý Tarsicius a buďte připraveni zápasit i položit život za to, aby Ježíš dosáhl ke všem lidem. Také vy předávejte svým vrstevníkům dar tohoto přátelství s radostí, nadšením a beze strachu, aby mohli postřehnout, že toto Tajemství znáte, že je opravdové a že ho milujete! Pokaždé když přistupujete k oltáři, máte štěstí účastnit se velkého gesta lásky Boha, který se nadále chce dávat každému z nás, být nám nablízku, pomáhat nám a dávat nám sílu k dobrému životu.

(papež Benedikt XVI. v promluvě k ministrantům, srpen 2010)

Několik praktických poznámek k přípravě darů pro ty, kdo při liturgii slouží

Příprava oltáře:

1. Příprava oltáře je tradičně úkolem jáhna. Pokud ale jáhen ve farnosti není, nebo je tato část mše uspořádána tak, že jáhen jde s knězem hned pro dary, připraví oltář ministranti. 
2. Na oltář se ze stolku (abaku) přinese kalich s palou, purifikatoriem a korporálem. Již nyní je také možné přinést misál a otevřít ho na straně, kterou bude kněz potřebovat (toto je třeba s ním domluvit - zda přípravu darů z mešního řádu, nebo modlitbu nad dary z mešního formuláře).
3. Korporál se rozloží nejjednodušším způsobem, nepřetáčí se, nevytřepává. Většinou bývá žehlený tak, aby se otevíral jako knížka, tedy vazbou doleva. Pokud je po jedné straně vyšitý křížek, pak by měl být umístěn blíže knězi.
4. Pala se sundá z kalicha a položí se vedle korporálu, aby byla později k dispozici. Podobně se sundá z kalicha také purifikatorium a položí se buď podél korporálu nebo ke kalichu. 
5. Kalich je třeba nechat mimo korporál (dokonce je možné nechat jej i na rohu oltáře), protože do něj bude ještě naléváno víno a voda. 
6. Pokud se během přípravy oltáře a darů zpívá, je třeba, aby se ministranti (zvlášť, pokud v danou chvíli zrovna nic nedělají) ke zpěvu připojili a šli tak všem v kostele příkladem. 

Vybírání peněz a průvod s dary

1. Při některých bohoslužbách (např. v neděli) je zvykem během přípravy oltáře konat sbírku, takže vynikne, že když přinášíme dary chleba a vína, přinášíme také svůj dar ve prospěch církve a chudých.
2. Je proto vhodné, když se k průvodu s dary k eucharistii připojí také ti, kdo nyní pomáhali se sbírkou, nebo když jsou přineseny peníze, které lidi dali košíčku těsně přede mší. 
3. Pokud vybírání peněz trvá déle a není možné připojit se k průvodu s dary, je třeba si uvědomit, že se v žádném případě nesmí pokračovat, když se kněz u oltáře již modlí jménem všech (v té chvíli je třeba k jeho modlitbě se připojit), tedy od výzvy "Modleme se, aby Bůh přijal oběť své církve" již vybírání není vhodné. Pokud se používá kadidlo, bylo by lepší, aby okuřování lidí již sbírka nerušila. 
4. Dary přinášené v průvodu přijímá kněz za pomoci jáhna, pokud není jáhen, tak ministranta. Kněz přijme konvičky a podá je ministrantovi, ten počká, až kněz také přijme misku s chlebem a společně odejdou k oltáři. 

Příprava darů 

1. Pokud konvičky přebíral jáhen, je třeba, aby mu k oltáři přišel pomoci ministrant s naléváním vína a vody do kalicha, aby nebylo nutné pokládat konvičky na oltář. 
2. Pokud konvičky přijímal ministrant, jde s nimi k oltáři, kde podá knězi nejprve konvičku s vínem a po té konvičku s vodou. Pak je obě dvě odnese na stolek (abak).
3. Pokud se používá kadidlo, nyní přistoupí ministranti s kadidelnicí.
4. Pokud se kadidlo nepoužívá, nebo po okuřování, si kněz umývá ruce. Přistoupí k němu dva ministranti, vpravo ministrant s konvičkou s vodou a s táckem, vlevo ministrant s ručníkem. Jeden knězi lije vodu na ruce, druhý podá ručník k utření rukou. Pak vše odnesou na stolek (abak). 
5. Po lavabu již začíná modlitba nad dary a eucharistická modlitba. Je tedy třeba aby všichni byli na modlitbu připraveni a mohli se k modlitbě kněze v duchu i společnými odpověďmi a zpěvem připojit. 

Příprava kadidla a okuřování:

Jakým způsobem manipulovat s kadidelnicí a loďkou je nelépe domluvit s knězem, ale v zásadě platí následující:

1. Je třeba dbát, aby v kadidelnici byl dostatek žhavého uhlí, aby kadidelnice vydržela dlouho kouřit. 
2. Pro nasypání kadidla, je třeba vytáhnout řetízky (víko kadidelnice) a podat kadidelnici tak, aby bylo pro kněze nasypávání pohodlné.
3. Loďku je třeba knězi podávat otevřenou, pokud je přítomen jáhen, podává ji on. 
4. Po nasypání se kadidelnice podává nejlépe tak, že se pravou rukou drží vršek kadidelnice a levou rukou řetízky, tak aby kněz mohl pohodlně uchopit svou levou rukou vršek a pravou řetízky. Pokud je přítomen jáhen, podává kadidelnici knězi on. 
5. Pokud není přítomen jáhen, thuriferář (ministrant s kadidlem) okouří kněze po okouření oltáře: převezme od něj kadidelnici, do levé ruky vezme vršek a do pravé uchopí řetízky těsně nad kadidelnicí, hlubokou úklonou kněze pozdraví a třikrát dvěma kývavými pohyby jej okouří (vždy rovně, není důvod okuřovat jej zprava a zleva). Je třeba postavit se od kněze tak daleko, aby nedošlo ke zranění ;) Po okouření kněze pozdraví opět úklonou.
6. Navikulář neboli ministrant s loďkou thuriferáře při okuřování doprovází - stojí vedle něj a spolu s ním dělá úklony.
7. Pokud jsou přítomni koncelebrující kněží, okouří pak je - všechny najednou. Před okuřováním i po něm je pozdraví hlubokou úklonou, okouří je opět třikrát dvěma pohyby. 
8. Pak jdou thuriferář s navikulářem před oltář a stejným způsobem pozdraví lidi a stejným způsobem je okouří. Pak odnesou kadidelnici do sakristie. Pokud procházejí kolem oltáře, pozdraví jej hlubokou úklonou, ale tak, aby toto gesto bylo vhodné, neumělé a nerušilo.