Střípky z historických pramenů

Polovina 2. století - sv. Justin Mučedník

Ve své apologii (I, kap. 67) adresované císaři Marku Aureliovi mluví filosof Justin o tom, že po biblických čteních následuje jejich výklad, pak společná modlitba a po ní přinášení darů chleba, vína a vody, nad kterými následuje eucharistická modlitba. Specifické modlitby k přípravě darů zde ještě nejsou.

Pak, když skončí modlitby, přináší se, jak bylo řečeno, chléb a víno a voda.

ὡς προέφημεν παυσα μένων ἡμῶν τῆς εὐχῆς ἄρτος προσφέρεται καὶ οἶνος καὶ ὕδωρ

3.-4. stol. - Apoštolská tradice

Apoštolská tradice popisuje slavení eucharistie při události biskupského svěcení. Nově vysvěcenému biskupovi jsou přineseny dary jáhny a on hned se všemi koncelebrujícími kněžími začíná eucharistickou modlitbu. Příprava darů tedy spočívá pouze v jejich přinesení na oltář.

Jáhni [biskupovi] přinesou obětní dary, on nad nimi vztáhne ruce, spolu se všemi kněžími, a vzdává díky.

Illi uero offerant diacones oblationes, quique inponens manus in earn cum omni praesbyterio dicat gratia[n]s agens.

4. stol. - Mystagogické katecheze

Podle mystickcýh katechezí si při přípravě darů umývají ruce všichni kněží, kteří koncelebrují (přinášejí oběť), nejen ten, kdo předsedá. Kromě toho, že se jedná o důležité svědectví o starobylé praxi koncelebrace, je také vidět, že důvody mytí rukou nebyly praktické (potřeba očistit se po přijímání darů), ale rituální (očištění před obětováním).

Viděli jste, že jáhen dá vodu k umytí rukou biskupovi a kněžím, kteří stojí okolo Božího oltáře.	Voi avete visto, che il diacono da l'acqua per lavarsi le mani al pontefice e ai preti che circondano l'altare di Dio.
(Theodor z Mopsuestie)
Biskup si jako první myje ruce a po té všichni, i když je jich velký počet, kdo jsou v kněžském společenství.	Il pontefice per primo si lava le mani e poi tutti coloro, per numerosi, che siano, che sono nell'assemblea sacerdotale.
(Cyril Jeruzalémský)

7. stol. - Ordo romanus I.

Za papeže Řehoře Velikého na konci 6. století byla římská liturgie významně reformována a její stav víceméně zachycuje nestarší z římských ucelených popisů papežské mše.

Při přípravě darů nejprve jáhni pokryjí oltář korporálem - jeho velikost připomíná spíše dnešní oltářní plátno. Dary k eucharistii - chléb i víno dávají přímo věřící jáhnům a jiným služebníkům, kteří obcházejí bazilikou. I sám papež jde přijmout chléb i víno od některých (významnějších) věřících. Všechny dary se dávají na oltář, což chvíli trvá protože jich je velké množství, také kalich je velkých rozměrů. Během této přípravy zpívá schola; také víno se mísí s vodou. Ještě stále zde ale nenacházíme žádné specifické modlitby, které by doprovázely přípravu darů. Dary na oltáři také nejsou okuřovány kadidlem. Mytí rukou zde působí spíše jako praktická nutnost. Připravený oltář je obklopen služebníky (podjáhni jsou na jiné straně, než papež a biskupové) a je tak skutečným centrem bohoslužby.

Ovšem někteří akolyté vezmou svíce a položí je do řady za oltář .	Ceteri vero accoliti sumentes cereostata ponent ea retro altare per ordinem.
Zatímco se jáhen vrací k oltáři, přistoupí akolyta s kalichem a na něm položeným korporálem. Kalich drží v levé ruce, a podá jej směrem k jáhnovi, který si vezme z kalicha korporál a položí jej na pravou stranu oltáře, přičemž dá druhý konec korporálu druhému jáhnovi, aby jej spolu rozložili.	Deinde peragente diacono ad altare, veniens acolytus cum calice et corporale super eum, levat calicem in brachio suo sinistro et porrigit diacono corporalem ut accipiat de super calicem et poinit eum super altare a dextris proiecto capite altero ad diaconem secundum ut expandant.
K biskupovu sedadlu přistoupí kancléř, sekretář a první z defensorů se všemi úředníky ze čtvrtí a notáři. Ale podjáhen s prázdným kalichem jde za arcijáhnem.	Tunc ascendunt ad sedem primicerius et secundicerius et primicerius defensorum, cum omnibus regionariis et notariis; subdiaconus vero cum calice vacuo sequitur archidiacono.
Papež řekne Modleme se a sestoupí do míst, kde sedí honorace, přičemž za pravou ruku ho vede první notář a za levou první defensor a přijme chléb k eucharistii od předních občanů podle jejich hodnosti.	Pontifex autem postquam dicit Oremus, statim descendit ad senatorium, tenente maum eius dextram primicerio notariorum et primicerio defensorium sinistram et suscipit oblationes principium per archium.
Za papežem jde arcijáhen a bere ampule s vínem; víno slévá do hlavního kalicha, který drží jáhen ze čtvrti, která má ten den službu. Následuje ho akolyta, který drží ve velu mísu, do níž je obsah hlavního kalicha - když je naplněn - vyléván.	Archidiaconus post eum suscipit amilas et refundit in calice maiore, tenente eum subdiacono regionario, quem sequitur cum scifo super planetam acolytus, in quo calix impletus refunditur.
Chléb k eucharistii od papeže přebírá podjáhen čtvrti, která má ten den službu a dává je asistujícímu podjáhnovi, který na plátno, které drží dva akolyté.	Oblationes a pontifice suscipit subdiaconus regionarius et porrigit subdiacono sequenti et subdiaconus sequens ponit in sindone quem tenet duo acolyti.
Další chleby k eucharistii přebírá za papežem biskup hebdomadář a dává je na plátno, které nesou za ním.	Reliquas oblationes post pontificem suscipit episcopus ebdomadarius ut ipse manu sua mittat eas in sindone qui eum sequitur.
Po něm jáhen, který jde za arcijáhnem, vezme ampule a jejich obsah vlije do mísy.	Post quem diaconus, qui sequitur post archidiaconem, suscipit amulas et manu sua refundit in sciffum.
Papež, než přejde na stranu, kde stojí ženy, sejde před oltář a přijme chléb k eucharistii od kancléře a sekretáře a prvního defensora, neboť o svátcích tito dávají dary po jáhnech u oltáře.	Pontifex vero, antequam transeat in partem mulierum, descendit ante confessionem et suscipit oblatas primicerii et secundicerii et primicerii defensorum; nam in diebus festis post diacones ad altare offerunt.
Podobně jde papež na stranu, kde stojí ženy, a dokončí to, co bylo popsáno výše.	Similiter ascendens pontifex in parte feminarum et complet superscriptum ordinem.
Pokud je třeba, také kněží konají to samé v presbytáři. Papež se potom vrátí k sedadlu, za ruku ho vedou kancléř a sekretář. U sedadla si myje ruce.	Similiter et presbiteri si necesse fuit post eum vel in presbiterio faciunt. Post hoc pontifex, tenente ei manum primicerio et secundicerio, reddit ad sedem suam, abluit manus suas.
Když skončí sbírka, myje si arcijáhen ruce před oltářem, pak sleduje papeže a na jeho pokyn jej pozdraví a přistoupí k oltáři.	Archidiaconus stans ante altare, expleta susceptione, lavat manus suas; deinde respicit in faciem pontificis, at ille annuit ei et ille resalutato accendit ad altare.
Pak podjáhni berou chleby k eucharistii od asistujícího podjáhna a dávají je arcijáhnovi a on je uspořádává na oltáři. A podjáhni je dávají z obou stran.	Tunc subdiaconi, levantes oblatas de manu subdiaconi sequentis porrigunt archidiacono et ille componit altare; nam subdiaconi hinc inde porrigunt.
Když je připraven oltář, arcijáhen vezme konvičku papeže od podjáhna určeného pro dary a její obsah vlije do kalicha, pak jáhnovu konvičku.	Ornato vero altare archidiaconus sumit amulam pontificis de subdiacono oblationario et refundit super colum in calicem, deinde diaconorum.
Pak jáhen sestoupí ke schole, od zpěváka seniora vezme vodu a přinese ji arcijáhnovi, který ji vlije do kalicha, dělá při tom konvičkou znamení kříže.	Deinde descendit diaconus sequens in scola accipit fontem de manu archiparafonistae et defert archidiacono et ille infundit, faciens crucem, in calicem.
[...]
Tehdy vstane papež ze sedadla, sestoupí k oltáři, pozdraví jej a vezme chléb k eucharistii od kněze hebdomadáře a od jáhnů.	Tunc surgit pontifex a sede, descendit ad altare et salutat altare et suscipit oblatas de manu presbiteri ebdomadaris et diaconorum.
Pak arcijáhen vezme papežův chléb k eucharistii od jáhna, který má na starosti dary, a dá jej papeži.	Deinde archidiaconus suscipit oblatas pontificis de oblationario et dat pontifici.
Když je poslední z nich položen na oltář, vezme arcijáhen kalich od jáhna čtvrti, na kterou připadá služba a dá jej na oltář napravo vedle chleba k eucharistii papeže, s velem na úchytech, velum dá na roh oltáře a postaví se za papeže.	Quas dum posuerit pontifex in altare, levat archidiaconus calicem de manu subdiaconi regionarii et ponit eum super altare iuxta oblatam pontificis ad dextris, involutis ansis cum offerturio, quem ponit in cornu altaris et stat post pontificem.
Papež se mírně skloní k oltáři, podívá se na scholu a dá znamení, aby přestala zpívat.	Et pontifex, inclinans se paululum ad altare, respicit scolam et annuit ut sileant.
Když je skončena příprava darů, postaví se biskupové za papeže, první doprostřed a dále podle pořadí a podjáhen na pravo papeže, druhý jáhen nalevo a ostatní podle své hodnosti.	Tunc finito offertorio, espiscopi sunt stantes post pontificem, primus in medio, deinde per ordinem, et archidiaconus a dextris episcoporum, secundus diaconus a sinistris et ceteri per ordinem disposita acie.
Podjáhni jdou za oltář a sledují biskupa aby mu byli připraveni odpovídat, když řekne po všechny věky věků nebo Pán s vámi.	Et subdiaconi regionarii, finito offertorio, vadunt retro altare aspicientes ad pontificem ut quando dixerit Per omnia secula seculorum aut Dominus vobiscum [...], ipsi sint parati ad respondendum.

Středověké modlitby k smísení vína s vodou a k přijetí darů

Od 9. století se do liturgie v zemích na sever od Alp začínají dostávat soukromé modlitby kněze, kterými je doprovázena jeho každá činnost: chození, políbení, žehnání, okuřování, ale též liturgické zpěvy aj. Jejich smyslem bylo pomoci knězi k jeho osobní zbožnosti, zároveň jej ale také zaměstnat, zatímco čekal, než schola dokončí patřičný zpěv. Tyto modlitby svědčí o počínajícím rozklížení liturgie na činnost kněze, který se modlí soukromě, scholy, který zpívá tak náročný chorál, že se jej nikdo krom specialistů nemůže účastnit, a konečně lidu, jehož účast se stává stále více pasivní.

Druhá zde uvedená modlitba k smísení vína s vodou je původně vánoční vstupní modlitba z 5. století (máme ji ve Veronském sakramentáři; je také v dnešním misále), která byla patřičně upravena.

Zatímco římský Ordo Romanus I. ještě modlitbu k přijetí darů nezná (viz výše), o pár desátek let starší Ordo Romanus XV. ze zaalpského prostředí již ano (zatím ji neuvádí, snad byla improvizována?).

Dále uvedený text z 11. století ukazuje následný vývoj - každé gesto dostalo svou modlitbu, modlitby se navíc zmnožují. Mají jednak výrazně kající charakter a jednak z přípravy darů dělají jakoby již obětování (ačkoli skutečné obětování se děje až v eucharistické modlitbě).

Modlitby ke smísení vína s vodou
Z Kristova boku vytekla kreva a voda: také my jsme míseni s Bohem abys ty, který jsi milostivý a milosrdný, obojí požehnal a posvětil.	Ex latere Christi sanguis et aqua perhibitur et Deo pariter commiscemur, ut tu pius et misericors utrumque sanctificare et benedicere digneris.
Bože, tys obdivuhodně stvořil člověka, a ještě obdivuhodněji jsi ho obnovil, dej, ať jako se spojuje voda s vínem, ať jsme spojeni s božstvím toho, který měl účast na našem lidství: náš Pán, Ježíš Kristus, on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.	Deus, qui humanae substantiae dignitatem mirabiliter condidisti, et mirabilius reformasti: da nobis per huius aquae et vini mysterium eius divinitatis esse consortes, qui humanitatis nostrae fieri dignatus est participes, Iesus Christus Filiius tuus Dominus noster: Qui tecum vivit et regnat in unitate Spiritus Sancti Deus: per omnia saecula saeculorum. Amen.
Modlitby k přijetí darů
Nakonec své dvě vlastní hostie vezme, pozdvihne je v rukou a s nimi také oči k nebi, a potichu se modlí k Bohu. Když je modlitba skončena, položí je na oltář.	Novissime duas oblationes suas proprias accipiens elevatis manibus oculis cum ipsis ad caelum, orat Deum secrete, et completa oratione, ponit eas super altare. (Ordo Romanus XV, 8. stol.)
(Ordo Romanus XV., 8. stol.)
Když podjáhen podává kalich: Tobě, můj Pane, můj Stvořiteli, podávám oběť na odpuštění všech hříchů vlastních i všech věřících.	Dum offert subdiaconus calicem: Tibi Domino meo creatori meo hostias offero pro remissione omnioum peccatorum meorum et cuntorum fidelium tuorum.
Když jej kněz přijímá: Pane Ježíši Kriste, Synu živého Boha, přijmi tuto oběť před tvou tváří za tuto svatou církev, za mne hříšníka a za tvé služebníky a služebnice, kteří mi dobře činili a svěřili se mým modlitbám.	Dum accipit: Domine Iesu Christe, Fili Dei vivi, dignare suscipere istam hostiam oblationis in conspectu tuo pro ista sancta ecclesia et pro me peccatore et pro famulis ac famulabus tuis, qui michi bona fecerunt, et in orationibus meis se commendaverunt. Qui vivis.
Položí hostii a říká: Ve jm. O. i S. i D. sv. ať je označeno a ordinováno a posvěceno toto tělo.	Ponens hostiam dicit: In n. P. et F. et Sp. S. sit signatum et ordinatum et santificatum hoc corpus.
Ke kalichu: Ve jm. O i S. i D. sv. ať je požehnána a posvěcena tato oběť.	Ad calicem: In n. P. et F. et Sp. S. sit benedictum et sanctificatum hoc sacrificium.
Učiní kříž: Bože, posvěť tyto své dary, aby se pro nás staly tělem a krví tvého jednorozeného Syna, n. P., J. K.	Faciat crucem: Sanctifica, quaesumus Domine hanc oblationem tuam, ut nobis unigeniti Filii tui D. n. I. C. corpus et sanguis fiat.
Nad oběma: Ve jm. n. P. J. K. ať je tato oběť neposkrvněná a od tebe, Bože živý a pravý, sjednocená a požehnaná.	Super utrumque: In n. D. n. I. C. sit sacrificium istud immaculatum et a te, Deo vivo et vero, adunatum et benedictum.
(Kodex 299 z Florentské knihovny, 11. stol.)

Středověké apologie, modlitby k žehnání kadidla a mytí rukou

Tehdy se kněz skloní a plačtivě říká:Pane J. K., tys chtěl, abyna kříži z tvého boku vyprýštila krev a voda, aby sis posvětil církev, přijmi tuto oběť položenou na oltář a dej, Nejmilostivější, aby před tvář tvého majestátu vystoupala jako líbezná vůně pro naše vykoupení a spásu celého světa.	Tunc inclinet se sacerdos lacrimabiter dicens: Domine I. C., qui in cruce passionis tue de latere tuo sanguinem et aquam, unde tibi ecclesiam consecrares, manare voluisti, suscipe hoc sacrificium altari superpositum et concede, Clementissime, ut pro redemptione nostra et etiam pro totius mundi salute in conspectu divine maisestatis tue cum odore suavitatis ascendat.Qui vivis.
Modlitba za zemřelé: Přijmi, svatá Trojice, tyto dary, které ti podávám za své nesčetné hříchy, kterými jsem zhřešil před tebou, myšlením, slovy a skutky, abys mě minulé odpustila a chránila mě před budoucími pro zdraví těla i mé duše a na poděkování za všechna tvá dobra, která každodenně dostávám. Jak se odvděčím Pánu za vše, co mi prokázal? Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Páně. Budu chválit Pána a budu zachráněn od svých nepřátel.	Oratio pro defunctis: Suscipe s. Trinitas [hanc oblationem quam tibi offero pro meis peccatis innumerabilibus quibus peccavi coram te in cogitationibus in dictis in factis ut praeterita mihi dimittas et de futuris me custodias pro sanitate etiam corporis et animae meae et pro gratiarum actione de tuis bonis quibus cotidie utor. Quid retribuam domino pro omnibus quae retribuit mihi? Calicem salutaris accipiam et nomen domini invocabo. Laudans invocabo dominum et ab inimicis meis salvus ero.]
Když vkládá kadidlo: Na přímluvu sv. Gabriela archanděla, který stojí na pravé straně kadidlového oltáře a všech jeho vyvolených, ať Pán požehná toto kadidlo a přijme je jako líbeznou vůni.	Dum incensum mittit: Per intercessionem s. Gabrielis [archangeli stans a dextris altaris incensi et omnium electorum suorum incensum istud dominus dignetur benedicere et in odorem suavitatis accipere Per]
Když kadidelnicí dělá kříž [nad dary], říká: Pane, ať tebou požehnané kadidlo vystoupí k tobě a na nás ať sestoupí tvé milosrdenství. [Při okuřování oltáře:] Pane, ať se k tobě stoupá má modlitba jako vůně kadidla, mé zvednuté dlaně ať jsou jako večerní oběť.	Cum turibulo faciens + ita dicens: Incensum istud [a te benedictum ascendat ad te, Domine et descendat super nos] misericordia tua. Cap: Dirigatur [Domine, oratio mea, sicut incensum in conspectu tuo]. Elevatio [manuum mearum sacrificium vespertinum].
Podá kadidelnici podjáhnovi: Ať v nás Pán zažehne oheň své lásky a plamen ustavičné milosrdné lásky.	Dum porrigit subdiacono: Accendat in nobis Dominus ignem sui amoris et flammam perpetue caritatis. Amen.
(Kodex 299 z Florentské knihovny, 11. stol.)
K mytí rukou: Všemohoucí Bože, učiň, ať tak jako je smývána vnější nečistota z rukou, ať jsou tebou očištěny vnitřní skvrny mysli a ať stále více rosteme ve ctnostech.	Ad manus abluendas: Largire sensibus nostris [omnipotens Deus, ut sicut exterius abluuntur inquinamenta manuum, sic a te interius mundentur pollutiones mentium et crescant in nobis augmenta virtutum.]
Když vkládá kadidlo do kadidelnice: Pro jehož lásku budeš spáleno, od něj ať jsi požehnáno.	Cum incensum in turibulum mittit: Pro cuius amore cremaris, ab ipso benedicaris.
Při okuřování okolo oltáře: Pane, náš Bože, tys přijal dary Abela, Noeho, atd.	Quand accenditur incensum circa altare: Domine Deus noster, qui susceptisti munera Abel, Noe. etc.
Tyto modlitby se říkají, než začne eucharistická modlitba: Přijmi, svatá Trojice, tyto dary, kterou ti podávám na památku vtělení, umučení, vzkříšení a nanebevstoupení našeho Pána, Ježíše Krista, a k poctě všech tvých svatých, v nichž jsi našel zalíbení od počátku světa a těch, jejichž svátek se dnes slaví a těch, jejichž ostatky zde spočívají, ať jim prospěje k úctě a nám ke spasení, a ať se za nás přimlouvají v nebi ti, jejichž památku slavíme na zemi. Skrze...	Orationes iste dicende sunt, antequam sacramenta incipiantur: Suscipe s. Trinitas hanc oblationem quam tibi offero in memoriam incarnationis passionis resurrectionis ascensionisque domini nostri Ihesu Christi et in honore omnium sanctorum tuorum qui tibi placuerunt ab initio mundi et eorum quorum hodie festivitas caelebratur et quorum hic nomina et reliquiae habentur ut illis proficiat ad honorem nobis autem ad salutem ut illi omnes pro nobis intercedere dignentur in caelis quorum memoriam facimus in terris. Per.
(Kodex B23 z Vallicelijské knihovny, 11.-12. stol.)