Nadřazené téma

Lámání chleba

Slavení mše svaté je v Písmu nazýváno „lámání chleba“. Ježíš totiž při poslední večeři vzal chléb, vzdal díky – a chléb lámal; toto gesto po něm opakují jeho učedníci a budou tak činit, dokud On opět nepřijde. Lámání chleba ukazuje, že množství věřících je přijímáním eucharistie spojeno v jedno Tělo Kristovo, vždyť svatý Pavel říká: „Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť máme podíl na jednom chlebu.“ (1 Kor 10,17)

Lámání chleba je doprovázeno chvalozpěvem Beránku Boží, který pochází z Východu a do římské liturgie byl zaveden papežem Sergiem v 7. století. Beránku Boží nemá jinou funkci, než doprovodit lámání, zpívá se proto tak dlouho, jak je potřeba.

V některých farnostech je zvykem při Beránku Boží klečet, nebo pokleknout po jeho skončení. V tom případě již pak není třeba poklekat těsně před přijímáním.

Kněz po lámání hostie vpouští částečku do kalicha, což naznačuje jednotu Těla a Krve Páně v díle spásy. 

 

Co říká církev ve svých dokumentech

Kněz láme eucharistický chléb, je-li třeba, pomáhá mu jáhen nebo koncelebrant. Úkon lámání chleba, který Kristus při poslední večeři vykonal a který v apoštolské době dal jméno celému slavení eucharistie, vyjadřuje skutečnost, že množství věřících vytváří jedno tělo (1 Kor 10,17) v přijímání z jednoho chleba života, kterým je Kristus. Lámání začíná po pozdravení pokoje a je třeba ho konat s patřičnou úctou, ale zbytečně ho neprotahovat a nepřisuzovat mu nepřiměřenou důležitost. Tento obřad je rezervován knězi a jáhnovi.

Sacerdos panem eucharisticum frangit, adiuvante, si casus fert, diacono vel concelebrante. Gestus fractionis a Christo in ultima cena peractus, qui tempore apostolico toti actioni eucharisticæ nomen dedit, significat fideles multos in Communione ex uno pane vitæ, qui est Christus pro mundi salute mortuus et resurgens, unum corpus effici (1 Cor 10, 17). Fractio inchoatur post pacem traditam, et debita cum reverentia peragitur, ne tamen innecessarie protrahatur nec immoderato momento æstimetur. Ritus iste sacerdoti et diacono reservatur.

Kněz láme chléb a vpouští část hostie do kalicha, naznačuje se tím jednota Těla a Krve Páně v díle spásy – Těla Ježíše Krista živého a oslaveného. Schola nebo kantor zpravidla zpívá nebo aspoň nahlas pronáší Beránku Boží a lid odpovídá. Toto vzývání doprovází lámání chleba, a proto se může opakovat, kolikrát je třeba, než se lámání dokončí. Nakonec se uzavře slovy daruj nám pokoj.

Sacerdos panem frangit et partem hostiæ in calicem immittit, ad significandam unitatem Corporis et Sanguinis Domini, in opere salutis, scilicet Corporis Christi Iesu viventis et gloriosi. Supplicatio Agnus Dei a schola vel a cantore, populo respondente, de more cantatur, vel saltem elata voce dicitur. Invocatio fractionem panis comitatur, quare repeti potest quoties necesse est adusque ritum peractum. Ultima vice concluditur verbis dona nobis pacem.

(IGMR 83)

 

 

Uspořádání podle Římského misálu

Kněz vezme hostii, láme ji nad paténou, vpouští malý úlomek do kalicha a potichu říká: Svátost Kristova těla a jeho krve ať nám slouží k věčnému životu.

Deinde accipit hostiam eamque super patenam frangit, et particulam immittit in calicem, dicens secreto: Hæc commíxtio Córporis et Sánguinis Dómini nostri Iesu Christi fiat accipiéntibus nobis in vitam ætérnam.

Přitom se zpívá nebo říká: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj. Pokud lámání trvá delší dobu, může se toto volání opakovat vícekrát. Poslední zvolání však vždy končí slovy: daruj nám pokoj.

Interim cantatur vel dicitur: Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi: miserére nobis. Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi: miserére nobis. Agnus Dei. qui tollis peccáta mundi: dona nobis pacem. Quod etiam pluries repeti potest, si fractio panis protrahitur. Ultima tamen vice dicitur: dona nobis pacem.