Modlitba po přijímání

Svaté přijímání je neuvěřitelná věc! Aby je člověk mohl docenit, je třeba zůstat ještě chvíli v modlitbě, setrvávat se svým Pánem, chválit ho, "hřát" se v jeho blízkosti. Církev proto po přijímání doporučuje chvíli ticha, případně zpěv, který slouží jako společné poděkování za milost obdrženou v eucharistii.

Po přijímání se také čistí nádoby, v nichž byla eucharistie - tedy paténa/miska a kalich. Pokud je přítomen jáhen či akolyta, nádoby čistí on, jinak je čistí kněz. Nádoby se purifikují u bočního stolku (abaku), případně na rohu oltáře. V některých situacích je vhodnější vyčistit nádoby až po mši svaté - odloží se tedy na abak (zakryté palou) a purifikují až po tom, co dozní závěrečná píseň.

Celé přijímání uzavírá modlitba po přijímání, v níž kněz jménem všech přítomných za eucharistii děkuje a prosí, aby v nás Bůh uchoval to, co jsme přijali.

Co říká církev ve svých dokumentech

Po skončení přijímání se podle vhodnosti kněz i věřící chvíli potichu modlí. Celé shromáždění může též zpívat nějaký žalm či jiný chvalozpěv nebo hymnus.	Distributione Communionis expleta, pro opportunitate, sacerdos et fideles per aliquod temporis spatium secreto orant. Si placet, etiam psalmus vel aliud laudis canticum vel hymnus a tota congregatione persolvi potest.
Posvátné nádoby čistí kněz nebo jáhen anebo ustanovený akolyta po přijímání nebo po mši, pokud možno u stolku. Kalich se čistí vodou nebo vodou a vínem, které pak vypije ten, kdo ho čistí. Patena se obvykle otře purifikatoriem. Je třeba dát pozor, aby pokud po přijímání zbude Krev Kristova, byla všechna přijata hned u oltáře.	Vasa sacra purificantur a sacerdote vel a diacono vel ab acolytho instituto post Communionem vel post Missam, quantum fieri potest ad abacum. Purificatio calicis fit cum aqua vel cum aqua et vino, quæ ab ipso qui purificat, sumitur. Patena de more purificatorio detergeatur.
Jako dovršení proseb Božího lidu, jakož i celého obřadu přijímání, pronáší kněz modlitbu po přijímání, v níž prosí za užitek ze slaveného tajemství.	Ad precationem populi Dei complendam, necnon totum ritum Communionis concludendum, sacerdos orationem post Communionem profert, in qua pro fructibus mysterii celebrati deprecatur.
Kněz vstoje obrácen k lidu u sedadla nebo u oltáře se sepjatýma rukama říká: Modleme se, a s rozpjatýma rukama pronáší modlitbu po přijímání. Na konci modlitby lid dodá: Amen.	Deinde, stans ad sedem vel ad altare, sacerdos, versus ad populum, dicit, manibus iunctis: Orémus et, extensis manibus, orationem post Communionem recitat, cui præmitti potest breve spatium silentii, nisi iam præcesserit statim post Communionem. In fine orationis populus acclamat: Amen.
(IGMR 88, 89, 165, 279)