Modlitba Páně

Na velkou eucharistickou modlitbu navazuje modlitba, kterou své učedníky naučil sám Ježíš. Tato modlitba je již prvním momentem přípravy na svaté přijímání, neboť v ní prosíme o každodenní chléb i o očištění od vin. Všichni se ji modlí společně a nahlas, říkají ji, nebo zpívají. Kněží (všichni koncelebranti) při ní mají rozepjaté ruce, což je starověké gesto modlitby, pro věřící žádné specifické gesto (kromě stání) není předepsáno.

Poslední prosba Otčenáše je rozvedena v následující modlitbě, kterou římská církev používala již v ranném středověku. Modlitba Páně je zakončena zvoláním, v němž vyznáváme, že Bůh, náš Otec, je Pánem světa i dějin.

Co říká církev ve svých dokumentech

V modlitbě Páně se žádá o každodenní chléb, který křesťanům připomíná především chléb eucharistický; v ní se prosí za očištění od vin, aby tak svaté věci mohly být dány skutečně svatým. Kněz pronáší výzvu k modlitbě, potom se tuto modlitbu všichni věřící společně s knězem modlí, kněz sám přidává embolismus a lid připojí doxologii. Embolismus, rozvíjející poslední prosbu modlitby Páně, vyprošuje, aby celé společenství věřících bylo zbaveno moci zla. Výzva, modlitba Páně, embolismus i doxologie se mají zpívat anebo pronášet hlasitě.

In Oratione dominica panis cotidianus petitur, quo christianis præcipue panis eucharisticus innuitur, atque purificatio a peccatis imploratur, ita ut sancta revera sanctis dentur. Sacerdos invitationem ad orationem profert, omnes vero fideles orationem una cum sacerdote dicunt, et sacerdos solus embolismum adiungit, quem populus doxologia concludit. Embolismus, ultimam petitionem ipsius Orationis dominicæ evolvens, liberationem a potestate mali pro tota communitate fidelium expetit. Invitatio, oratio ipsa, embolismus et doxologia qua populus hæc concludit, cantu vel clara voce proferuntur.

(IGMR 81)

Uspořádání podle Římského misálu

Kněz se sepjatýma rukama říká: Podle Spasitelova příkazu a podle jeho božského učení odvažujeme se modlit:	Calice et patena depositis, sacerdos, iunctis manibus, dicit: Præcéptis salutáribus móniti, et divína institutióne formáti, audémus dícere:
Rozepne ruce a spolu s lidem pokračuje: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.	Extendit manus et, una cum populo, pergit: Pater noster, qui es in cælis: sanctificétur nomen tuum; advéniat regnum tuum; fiat volúntas tua, sicut in cælo, et in terra. Panem nostrum cotidiánum da nobis hódie; et dimítte nobis débita nostra, sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris; et ne nos indúcas in tentatiónem; sed líbera nos a malo.
Dále pokračuje kněz sám a s rozpjatýma rukama říká: Vysvoboď nás ode všeho zlého, Bože, a dej našim dnům svůj mír. Smiluj se nad námi a pomoz nám: Ať se nikdy nedostaneme do područí hříchu, ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem a s nadějí očekáváme požehnaný příchod našeho Spasitele Ježíše Krista.	Manibus extensis, sacerdos solus prosequitur, dicens: Líbera nos, quǽsumus, Dómine, ab ómnibus malis, da propítius pacem in diébus nostris, ut, ope misericórdiæ tuæ adiúti, et a peccáto simus semper líberi et ab omni perturbatióne secúri: exspectántes beátam spem et advéntum Salvatóris nostri Iesu Christi.
Sepne ruce. Lid zakončí modlitbu zvoláním: Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.	Iungit manus. Populus orationem concludit, acclamans: Quia tuum est regnum, et potéstas, et glória in sǽcula.