Gloria - střípky z historie

Umělý žalm

Chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu patří mezi velmi staré nebiblické křesťanské písně. Řadí se mezi tzv. psalmi idiotici, "umělé žalmy", které byly typické pro rannou křesťanskou liturgii (a které kvůli heretickým autorům a bludným myšlenkám byly v jednu chvíli dokonce zakazovány). Skutečnosti, že Gloria bylo chápáno žalmovým způsobem, je patrné i z toho, že v jednom z nejstarších rukopisů Bible - v tzv. Alexandrijského kodexu z 5. století, bylo vepsáno za pravé biblické žalmy, i když samo o sobě není inspirovaným textem. 

Řecký text chvalozpěvu v Alexandrijském kodexu zní následovně: 

 

Sláva na výsostech Bohu a pokoj na zemi, lidem dobrá vůle.
Chválíme tě. Velebíme tě. Klaníme se ti. Oslavujeme tě. Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu.
Pane, nebeský Králi, Bože, Otče všemohoucí.
Pane, jednorozený Synu, Ježíši Kriste [a Duchu Svatý].
Pane a Bože, Beránku Boží, Synu Otce,
ty který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.
Ty který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Přijmi naše prosby, ty který sedíš po pravici Otce a smiluj se nad námi.
Neboť ty jediný jsi Svatý, ty jediný jsi Pán, Ježíši Kriste, ve slávě Boha Otce.
Amen.

 

 

Zpěv ze 4. století 

I když Gloria z Alexandrijského kodexu pochází až z 5. století, představuje velmi ranou podobu tohoto hymnu. Jeho první část se obrací k Bohu Otci a druhá část k Synu, o Duchu Svatém v něm není žádná zmínka. Hymnus má tak stejnou strukturu jako východní eucharistické modlitby, které vznikaly na počátku 4. století, v době sporů o božství Ježíše Krista, ještě dříve, než se začalo mluvit o božství Ducha Svatého. Možná, že verše směřované k Bohu Otci jsou dokonce o něco pozdější, a že hymnus byl původně zcela kristocentrický, tak jako jiné tehdejší hymny (například Fos hilaron, Světlo jsi oblažující).  

Z konce 4. století z Antiochie v Sýrii, ze spisu Apoštolské konstituce (kn. VII, kap. 47) pochází upravená verze zpěvu Sláva na výsostech Bohu, která byla v duchu dobových diskusí přepracována a zaměřena výhradně k Bohu Otci:

 

Sláva na výsostech Bohu a pokoj na zemi, lidem dobrá vůle.
Chválíme tě, opěvujeme tě, velebíme tě, oslavujeme tě, klaníme se ti 
skrze tvého velkého Pontifika,
tobě, Bože pravý, jediný, nezrozený, jediný nedostupný, pro tvou velikou slávu. 
Pane, nebeský Králi, Bože, Otče všemohoucí. 
Pane, Bože a Otče Pána, neposkvrněného Beránka, který snímá hříchy světa, 
přijmi naše prosby ty, který sedíš nad cherubíny. 
Neboť ty jediný jsi svatý, ty jediný jsi Pán, Bože Otče Ježíše, Krista, Boha všeho přirozeného stvořeného, našeho Krále, skrze něho buď tobě sláva, čest a uctívání. 

 

 

Východní hymnus ranních chval 

Apoštolské konstituce uvádějí chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu jako ranní hymnus. V této podobě je dodnes součástí několika východních liturgií: byzantské, západo syrské, arménské, koptské či etiopské. V těchto liturgiích se Gloria nachází v ranních chválách nachází v zásadě po žalmech laudate před prosebnou litanií. V těchto tradicích bývá navíc Gloria doplněno o prosebné verše převzaté z různých biblických žalmů. Zde je byzantská verze: 

 

Sláva na výsostech Bohu a pokoj na zemi, mezi lidmi dobrá vůle. 
Chválíme tě. Velebíme tě. Klaníme se ti. Oslavujeme tě. Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu.
Pane, Králi, nebeský Bože a Otče všemohoucí,
Pane, jednorozený Synu, Ježíši Kriste [a Duchu Svatý].  
Pane a Bože, Beránku Boží, Synu Otce.
Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Ty, který snímáš hříchy světa, přijmi naše prosby.
Ty, který sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi.
Neboť ty jediný jsi svatý, ty jediný Pán,
Ježíši Kriste, ve slávě Boha Otce Amen.

^Žl145,2 Každý den tě budeme velebit a chválit tvé jméno po všechny věky.
Pomáhej nám i dnes, ať se nedostaneme do područí hříchu.
^{Dan 3,26} Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, a chvályhodné a velebené je tvé jméno navěky.
^{Žl 33,22} Ať spočine na nás, Pane, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
^{Žl 119,12} Veleben jsi, Pane, nauč mě svým příkazům! (3x)
^{Žl 90,1} Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!
^{Žl 41,5} Volám: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, zhřešil jsem proti tobě.
^{Žl 143,9-10} Pane, k tobě se utíkám. Pouč mě, abych konal tvou vůli, vždyť ty jsi můj Bůh!
^{Žl 36,10} Neboť u tebe je pramen života, v tvé záři vidíme světlo.
^{Žl 36,11} Zachovej svou milost těm, kdo tě znají.

 

 

Vysvoboď nás od heretiků

Podobně jako východní tradice, také západní liturgie zařadily hymnus Sláva na výsostech Bohu do ranních chval za žalmy laudate, tj. za oslavné žalmy 148 - 149 - 150, které se opakovaly každý den. Gloria tak představovalo vyvrcholení chvály Bohu. Na tomto místě nacházíme Gloria v galikánské, hispánské či milánské liturgii.

Zajímavost č. 1: Ve struktuře ranní hodinky mimo-římských liturgií se Gloria nacházelo na stejném místě, jako v benediktinsko-římském oficiu Zachariášovo kantikum (k němuž se od 12. století do 20. stol. připojil navíc ještě hymnus).  

Zajímavost č. 2: Milánská liturgie do textu vsunula originální prosbu o vysvobození od heretiků, ariánů a podobných. Gloria, v Miláně nazývané Laus angelorum magna bylo součástí této tradice až do sv. Karla Boromejského (16. století), kdy bylo vypuštěno. Znovu se oficia vrátilo až po II. vatikánském koncilu, tentokrát na závěr modlitby se čtením a s mírnými textovými úpravami, takže o hereticích už v něm neuslyšíme. Zde je text z 11. století z Manuale Ambrosianum. 

 

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.
Chválíme tě. Opěvujeme tě. Velebíme tě. Oslavujeme tě. Klaníme se ti. Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu.
Pane a Bože, nebeský Králi, Bože, Otče všemohoucí, Ježíši Kriste a Duchu svatý.
Pane a Bože, Synu Otce, Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, přijmi naše prosby.
Ty, který sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi:
Smiluj se nad námi, přijď nám na pomoc, veď nás, uchovej nás, očisti nás, upokoj nás.
Vysvoboď nás od nepřátel a od pokušení, od heretiků, ariánů, schizmatiků, od barbarů.  
Neboť ty jediný jsi svatý, ty jediný jsi Pán, ty jediný jsi Svrchovaný,
Ježíši Kriste, se Svatým Duchem ve slávě Boha Otce. Amen.

Každý den tě budeme velebit a chválit tvé jméno po všechny věky.
Pomáhej nám i dnes, ať se nedostaneme do područí hříchu.
Popatř na mou bídu a trápení, odpusť mi všechny hříchy!
Ať oplývají mé rty chvalozpěvem
Kéž jsem živ, abych tě chválil, a tvá rozhodnutí ať mi pomáhají!
Bloudím jako ztracená ovce, hledej svého služebníka, neboť na tvé předpisy jsem nezapomněl.
Tvé milosrdenství ať nám pospíchá vstříc, vždyť jsme tak zbědovaní! Pomoz nám, Bože náš spasiteli.
Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, chvályhodný a svrchovaně velebený navěky.

 

 

Večerní keltský hymnus

Sláva na výsostech Bohu nalezneme i v keltské / irské liturgii, v tzv. Antifonáři z Bangor zachycujícím texty ze 7.- 8. století. Tento hymnus je zde označen jako text "pro večer a pro ráno". Je také doplněn žalmovými verši; v irském Liber hymnorum je jeden z těchto veršů "pomáhej nám i dnes" změněn na "pomáhej nám i tuto noc". Gloria, původně hymnus ranních chval, byl tedy ve středověké Západní Evropě používán i při nešporách. Doplňující verše nejsou převzaty jen z žalmů, ale vytvářejí navíc svébytnou litanii ke svatým patronům. Dvě části původního hymnu, část směřovaná k Otci a část směřovaná k Synu, jsou zde zajímavě rozděleny aklamací lidu. 

 

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.
Chválíme tě. Velebíme tě. Klaníme se ti. Oslavujeme tě. Vyvyšujeme tě. Vzdáváme ti díky pro tvé velké milosrdenství.
Pane, nebeský králi, Bože, Otče všemohoucí.
Pane, jednorozený Synu, Ježíši Kriste, Svatý Duchu Boží.

Všichni řekněme: Amen.

Pane, Synu Boha Otce, Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Přijmi naše prosby, ty, který sedíš po pravici Boha Otce, smiluj se nad námi.
Neboť ty jediný jsi svatý, ty jediný jsi Pán, ty jediný jsi slavný s Duchem Svatým ve slávě Boha Otce. Amen.

^Žl145,2 Každý den tě budeme velebit a chválit tvé jméno po všechny věky.
Pomáhej nám i dnes, ať se nedostaneme do područí hříchu.
^{Dan 3,26}Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, a chvályhodné a velebené je tvé jméno navěky.
^{Žl 123,3}Smiluj se nad námi, Pane, smiluj se nad námi.
^{Žl 5,2-3}Pane, slyš moje slova, [všimni si mého nářku! Naslouchej mé hlasité prosbě, můj králi a můj Bože.
^{Žl 5,4} Zrána slyšíš můj hlas.
^{Žl 88,14}Má modlitba ti přichází vstříc hned ráno.
Ve dne, v noci, každou hodinu a každý okamžik smiluj se nad námi, Pane.
Pro modlitby a zásluhy svých svatých smiluj se [nad námi, Pane].
[Pro modlitby a zásluhy] andělů a archandělů, patriarchů, proroků, smiluj se nad námi, Pane.
[Pro modlitby a zásluhy] apoštolů, mučedníků a vyznavačů a všech svatých smiluj se [nad námi, Pane].
Sláva a čest Otci i Synu i Duchu Svatému, i nyní i vždycky i na věky věků. Amen.

 

 

Gloria v římské tradici 

První zmínka o Gloria v liturgii města Říma pochází z poloviny 6. století z kroky papežských činů, tzv. Liber pontificalis. Na rozdíl od jiných liturgických tradic se Gloria nikdy nepoužívalo v rámci modlitby hodin, ale ve mši svaté. Odborníci vedou diskusi, zda tou první příležitostí, pro niž se Gloria v Římě používalo, byla spíše půlnoční vánoční mše, nebo noční velikonoční vigilie. Navzdory Liber pontificalis je pravděpodobnější velikonoční verze, neboť Gloria je nedělní - velikonoční zpěv. Přesný důvod jeho zařazení do slavení eucharistie však není znám, ale zřejmě se jednalo o nápodobu z Východu, možná dílo konkrétního papeže, který zkušenost s východními zpěvy. Odpovídala by tomu skutečnost, že nejprve bylo Gloria vyhrazeno jen papežské liturgii. Římští kněží mohli Gloria zpívat jen o Velikonocích. Rozšíření Gloria na slavnostní bohoslužby, které slouží pouhý kněz, přišlo pozvolna, ve středověku, pod vlivem klášterů z Francie a Německa. 

 

Synopse verzí 

Následující tabulka porovnává prameny, které jsme citovali výše. 

• Apoštolské konstituce jsou řecky psaný text pocházející cca z r. 380 z oblasti Antiochie (Sýrie). Gloria je uvedeno jako [ranní] modlitba před večerní modlitbou (kn. VII, 48).
• Alexandrijský kodex je jedním z nejstarších řeckých rukopisů Bible z 5. století z Egypta, Gloria se nachází po žalmech. 
• V Byzantské liturgii se Velká doxologie nachází o nedělích a svátcích v závěru ranní modlitby po žalmech chvály před prosbami. 
• Manuale Ambrosianum je rukopis z 11. století, Gloria se nachází v závěru ranních chval (ed. Magistretti, vol. 3, str. 415-416).
• Antifonář z Bangor je latinská bohoslužebná kniha ze 7.-8. století, používaná irskými/keltskými mnichy. Gloria je označeno jako zpěv pro večerní a ranní hodinku (ed Warren, str. 31, č. 116).