Začátek mše svaté

První rubrika mše svaté zní „Když se lid shromáždil". Na rozdíl od liturgie před koncilní obnovou, kdy první rubrika mše zněla „když je kněz připraven", už není při liturgii důležitý pouze ten, kdo jí předsedá, ale důležitý je shromážděný lid, který zpřítomňuje celou církev. Liturgie totiž není činností jednoho člověka (byť kněze) či několika lidí, ale samotného Krista a jeho těla - církve. Proto se ke mši svaté vyžaduje shromáždění věřících a kněz nesmí mši bez přítomnosti lidí sloužit bez spravedlivého důvodu (IGMR 254).

Co říkají dokumenty církve:

Když se lid shromáždil a kněz s přisluhujícími přicházejí k oltáři, zpívá se vstupní zpěv.	Populo congregato, sacerdos cum ministris ad altare accedit, dum cantus ad introitum peragitur.
(MR 1)
Místní církev se navenek projevuje zvláště tehdy, když biskup, jako velekněz svého stáda, slaví Eucharistii zejména v katedrále, obklopen svými kněžími a asistencí, za plné a aktivní účasti všeho svatého Božího lidu. (…) Proto se má na ni svolat velké množství věřících, s biskupem mají koncelebrovat kněží, jáhni mají přisluhovat, akolyti a lektoři vykonávat svou službu.	Praecipua manifestatio Ecclesiae localis habetur quando Episcopus, ut sacerdos magnus sui gregis, Eucharistiam celebrat praesentim in ecclesia cathedrali, a suo presbyterio et ministris circumdatus, cum plenaria et actuosa participatio totius plebis sanctae Dei. (...) Ad eam proinde quamplurimi fideles convocetur, prebyteri cum Episcopo concelebret, diaconi ministrent, acolythi et lectores suo munere frungantur.
(CE 119)