Teologie smrti a pohřbu

V Ježíši Kristu nám zazářila naděje,
že vstaneme z mrtvých:
Nevyhnutelnost smrti nás sice skličuje,
ale utěšuje nás zaslíbení věčného života;
vždyť život těch, kdo v tebe věří, nezaniká,
ale ve smrtí se naplňuje,
a když se rozpadne naše pozemské obydlí,
dostaneme u tebe domov věčný.
(Preface z Římského misálu)

 

K životu každého z nás patří skutečnost, že kdykoliv a kdekoliv můžeme zemřít. Proč existuje smrt, kde se vzala?! "Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí", praví Bible. Smrt totiž odporuje plánům Boha Stvořitele a je následkem odvrácení člověka od Boha - dárce života. Když do světa odvráceného od Boha přišel jeho Syn, Ježíš Kristus, ukázal, že smrt nemá poslední slovo. Svou smrtí na kříži smrt přemohl a když byl vzkříšen z mrtvých, obnovil život navždy. A nám všem otevřel cestu k naplněnému životu, neboť přišel, abychom "měli život a měli ho v hojnosti" (Jan 10,10). Žádný člověk se již nemusí bát. Nikdo není určen k zániku a nicotě. Každý může žít plnohodnotný život bez konce. Cesta k němu vede skrze vzkříšeného Ježíše Krista.

Proto při pohřbu svých věřících slaví církev s důvěrou Kristovo velikonoční tajemství, aby ti, kteří byli přivtěleni křtem ke Kristu zemřelému a vzkříšenému, smrtí s ním vešli do života. Jejich duše má dosáhnout očištění a společenství svatých a vyvolených v nebi a jejich tělo očekává blaženou naději Kristova příchodu a vzkříšení mrtvých. Proto církev přináší za zemřelé velikonoční eucharistickou Kristovu oběť a koná za ně prosebné modlitby. Chce zemřelým vyprosit duchovní pomoc, živým pak poskytnout útěchu naděje: vždyť všechny části mystického těla Kristova tvoří jedno společenství.

(podle Úvodu k Ordo exsequiarum a portálu www.vira.cz)