Nadřazené téma

Liturgie biskupského svěcení krok za krokem

Bohoslužba slova a představení svěcence 

Když je vše náležitě připraveno a věřící jsou shromážděni, ubírá se průvod kostelem k oltáři. Vstupní průvod je uspořádán tímto způsobem: Za těmi, kteří konají obvyklou liturgickou službu, jde jáhen, nese evangeliář používaný při mši a při obřadu svěcení, za ním jdou další přítomní jáhni, následují koncelebrující kněží a biskupové, za nimi svěcenec uprostřed kněží jemu asistujících, potom biskupové spolusvětitelé a nakonec biskup hlavní světitel následován dvěma jáhny, kteří mu asistují. Po příchodu k oltáři a po předepsané úkloně všichni zaujmou připravená místa. Je třeba, aby se rozdíl mezi kněžími a biskupy projevil i jejich umístěním. Při průvodu se zpívá vstupní antifona s příslušným žalmem nebo jiný vhodný zpěv. Úvodní obřady a bohoslužba slova se konají jako obvykle až do evangelia. Pokud je však svěcen biskup ve své katedrále, hned po úvodním pozdravení lidu jeden z jáhnů nebo koncelebrujících kněží ukáže sboru konzultorů Apoštolský list o jmenování biskupa, za přítomnosti kancléře diecézní kurie, který se pak uloži do akt; a potom list z ambonu přečte. Při jeho čtení všichni sedí a po přečtení listu odpoví: Bohu díky anebo se připojí jinou vhodnou aklamací. Po přečtení evangelia uloží jáhen knihu evangelií znova na oltář, kde zůstane až do chvíle, kdy bude při obřadu svěcení vložena na hlavu svěcence. Potom začne obřad svěcení biskupa. 

Omnibus rite dispositis, ordinatur processio per ecclesiam ad altare modo consuetudo. Diaconum librum Evangeliorum, qui in Missa et Ordinatione adhibetur, deferentem et alios diaconos, si adsint, sequuntur presbyteri concelebrantes, deinde electus medius inter presbyteros sibi assistentes, postea Episcopi ordinantes ac denique EpiscopusEpiscopus et paulisper retro eum duo diaconi ei assistentes. Cum ad altare prevenerint, facta debita reverentia, omnes accedunt ad loca sibi assignata. Curandum est tamen ut distinctio inter Episcopos et presbyteros manifeste appareat etiam dispositione locorum. Interim canitur antiphona ad introitum cum suo psalmo vel alius cantus aptus. Ritus initiales et liturgia verbi peraguntur more consuetudo usque ad Evangelium inclusive. Si vero Episcopus in sua ecclesia cathedrali ordinatur, post salutationem populi unus e diaconis vel ex presbyteris concelebrantibus Litteras apostolicas Collegio consultorum, praesente cancellario Curiae qui rem in acta referat, ostendit ac deinde ad ambonem legit, quas omne sedentes auscultant et in fine acclamant dicentes: Deo gratias vel aliam acclamationem aptam. Post lectionem Evangelii, diaconus librum Evangeliorum iterum super altare reverenter deponit, ubi remanet usquedum super caput Ordinati positum fuerit. Deinde incipit Ordinatio Episcopi. 

Všichni stojí a může se zpívat hymnus Přijď, Tvůrce, Duchu svatý k nám (Veni Creator Spiritus) nebo jiný tomu odpovídající zpěv podle místních zvyklostí. Biskup hlavní světitel a biskupové spolusvětitelé se odeberou, pokud je třeba, k sedadlům připraveným pro obřad svěcení. Svěcence doprovodí jemu asistující kněží před biskupa hlavního světitele. Svěcenec jej pozdraví úklonou. Jeden z asistujících kněží osloví biskupa hlavního světitele těmito slovy:

Omnibus stantibus, cani potest hymnus Veni Creator Spiritus, vel alius hymnus huic respondens, iuxta locorum consuetudines. Deinde Episcopus ordinans principalis aliique Episcopi ordinantes accedunt, si opus est, ad sedes pro Ordinatione paratas. Electus a presbyteris ipsi assistentibus adducitur ante Episcopum ordinantem principalem, cui reverentiam facit. Unus e presbyteris assistentibus alloquitur Episcopum ordinantem principalem his verbis:

Nejdůstojnější Otče, (arci)diecéze N. vás žádá, abyste posvětil kněze N k biskupské službě.

Reverendissime Pater, postulat Ecclesia N., ut presbyterum N. ad onus Episcopatus ordines.

Je-li však svěcen titulární biskup, říká se: 

Si vero agitur de Episcopo ordinando non residentiali:

Nejdůstojnější Otče, svatá katolická církev vás žádá, abyste posvětil kněze N k biskupské službě.

Reverendissime Pater, postulat sancta Mater Ecclesia catholica, ut presbyterum N. ad onus Episcopatus ordines.

Biskup hlavní světitel se ho zeptá:

Episcopus ordinans principalis illum interrogat dicens:

Máte apoštolské pověření?

Habetis mandatum Apostolicum?

On odpoví:

Ille respondet:

Máme.

Habemus.

Biskup hlavní světitel řekne:

Episcopus ordinans principalis:

Ať je přečteno.

Legatur.

Všichni usednou a čte se pověřující listina. Po přečtení všichni řeknou:

Tunc legitur mandatum, omnibus sedentibus. Quo perlecto, omnes electioni Episcopi assentiunt dicentes:

Bohu díky.

Deo gratias.

Všichni usednou a biskup hlavní světitel pronese homilii, která vychází z přečtených úryvků Písma. Osloví v ní přítomné věřící, klérus i svěcence.

Tunc Episcopus ordinans principalis, omnibus sedentibus, homiliam habet, in qua, initium sumens e textu lectionum quae in liturgia verbi lectae sunt, clerum ac populum necnon electum de munere Episcopi alloquitur.

První část obřadu svěcení má své místo hned po hlásání evangelia, v rámci bohoslužby slova, ještě před homílií. Je to jakoby Boží slovo ještě doznívalo v uších těch, kdo mu naslouchali, když se na jejich rtech rozezní hymnus k Duchu svatému. Je to Boží slovo, které nás vede k prosbě o Božího Ducha.

Jeden z kněží dané diecéze (skutečnost, že se jedná o kněze-diecézána viz úvod v pontifikálu) představuje kandidáta slovy "církev žádá...". Biskupské svěcení není autoprezentací, stejně jako biskupská služba není seberealizací. Je to církev, která žádá a která se také za kandidáty zaručuje: na místě, kde při kněžském a jáhenském svěcení vydává svědectví kněz pověřený formací kandidátů, je při biskupském svěcení přečten list papeže. Na něj všichni odpovídají zvoláním Bohu díky, neboť Boží povolání, vyjádřené vůlí Svatého Otce je darem Boží milosti.

Při tomto představování není kandidát na nic tázán. Místní církev slovy jednoho ze svých kněží žádá a církev univerzální (apoštolským listem) na žádost odpovídá. Osoba svěcence je natolik jakoby pohlcena tajemstvím církve, že do toho dialogu žádným způsobem nevstupuje.

Následuje homilie, která jakoby zesiluje souzvuk dvou slov - slova Božího a slova církve.

Slib svěcence

Po homilii svěcenec vstane a předstoupí před biskupa hlavního světitele, který se ho táže:

Post homiliam electus solus surgit et stat ante Episcopum ordinantem qui illum interrogat his verbis:

Nejmilejší bratře, víš, že starobylé ustanovení církevních otců přikazuje, aby ten, kdo má být posvěcen na biskupa, prohlásil před lidem, že chce uchovávat víru a plnit svěřenou službu. Proto se tě ptám: Chceš s milostí Ducha svatého až do smrti vykonávat službu, která nám byla apoštoly svěřena a kterou ti máme předat vzkládáním rukou? 

Antiqua sanctorum Patrum institutio praecipit, ut, qui Episcopus ordinandus est, coram populo interrogetur de proposito fidei sevandae et muneris exsequendi. Vis ergo, frater carissime, munus nobis ab Apostolis creditum et tibi per impositionem manuum nostrarum tradendum cum gratia Spiritus Sancti usque ad mortem explere?

Svěcenec odpoví:

Electus:

Ano.

Volo.

Biskup hlavní světitel:

Episcopus ordinans principalis:

Chceš věrně a vytrvale hlásat Kristovo evangelium?

Vis Evangelium Christi fideliter et indesinenter praedicare?

Svěcenec:

Electus:

Ano.

Volo.

Biskup hlavní světitel:

Episcopus ordinans principalis:

Chceš střežit ryzost a neporušenost víry, kterou církev vždycky a všude zachovává tak, jak jí byla předána od apoštolů?

Vis depositum fidei, secundum traditionem inde ab Apostolis in Ecclesia semper et unique servatam, purum et integrum custodire?

Svěcenec:

Electus:

Ano.

Volo.

Biskup hlavní světitel: 

Episcopus ordinans principalis:

Chceš budovat církev, která je Kristovým tělem, a chceš setrvávat v její jednotě spolu s celým biskupským sborem pod vedením nástupce apoštola Petra?

Vis corpus Christi, Ecclesiam eius, aedificare et in eius unitate cum Ordine Episcoporum, sub auctoritate successoris beati Petri Apostoli permanere?

Svěcenec:

Electus:

Ano.

Volo.

Biskup hlavní světitel:

Episcopus ordinans principalis:

Chceš věrně projevovat poslušnost nástupci svatého apoštola Petra?

Vis beati Petri Apostoli successori oboedientiam fideliter exhibere?

Svěcenec:

Electus:

Ano.

Volo.

Biskup hlavní světitel:

Episcopus ordinans principalis:

Chceš se svými spolupracovníky, kněžími a jáhny, otcovsky pečovat o svatý lid Boží a vést ho cestou spásy?

Vis plebem Dei sanctam, cum comministris tuis presbyteris et diaconis, ut pius pater, fovere et in viam salutis dirigere?

Svěcenec:

Electus:

Ano.

Volo.

Biskup hlavní světitel:

Episcopus ordinans principalis:

Chceš podle Kristových slov a jeho příkladu otevřít své srdce všem chudým, strádajícím a cizincům?

Vis pauperibus et peregrinis omnibusque indigentibus propter nomen Domini afflabilem et misericordiam te praebere?

Svěcenec:

Electus:

Ano.

Volo.

Biskup hlavní světitel:

Episcopus ordinans principalis:

Chceš jako dobrý pastýř hledat zbloudilé ovce a přivádět je zpět do Pánova ovčína?

Vis oves errantes ut bonus pastor requirere et ovili dominico aggregare?

Svěcenec:

Electus:

Ano.

Volo.

Biskup hlavní světitel:

Episcopus ordinans principalis:

Chceš se vytrvale modlit k všemohoucímu Bohu za jeho svatý lid a bez ustání a řádně plnit úkol vyplývající z plnosti kněžství?

Vis Deum omnipotentem pro populo sancto indesinenter orare et sine reprehensione summi sacerdotii munus explere?

Svěcenec:

Electus:

Ano. Kéž mi Bůh při tom pomáhá.

Volo, Deo auxiliante.

Biskup hlavní světitel:

Episcopus ordinans principalis:

Ať Bůh dovrší dobré dílo, které v tobě započal.

Qui coepit in te opus bonum, Deus ipse perficiat.

Po homilii přichází druhá část svěcení. Jednotlivé otázky definují oblasti závazků biskupů, závazky ale zároveň svědčí o povaze Boží milosti, která je biskupům dána: jedná se především o hlásání evangelia, předávání víry z evangelia vycházející, na základě víry budování církve, které není možné bez společenství s ostatními biskupy, s diecézány a v poslušnosti papeži, dále o pastýřskou práci pro Boží lid, potřebné i Ty, kdo Boha neznají a o ustavičnou modlitbu.

První konkrétní otázka - po všeobecné otázce ohledně přijetí biskupské služby - se týká věrného a vytrvalého hlásání evangelia. Primát evangelia v životě biskupa je ve svěcení vyjádřen nejen touto otázkou, ale též gestem vkládání evangeliáře na hlavu biskupa při konsekrační modlitbě i předáním knihy evangelií. 

Svěcenes i hlavní světitel uzavírají sekvenci otázek slovy, z nichž je zřejmé, že za tím, co se odehrává při přijímání závazků, stojí Bůh: bez jeho pomoci není možné nic, a je to On, který to, co bylo započato, dovede do konce.

Prostrace a litanie

Biskupové odloží mitru a všichni povstanou. Biskup hlavní světitel, se sepjatýma rukama, obrácen k lidu říká výzvu k modlitbě:

Deinde Episcopi, mitram deponunt et omnes surgunt. Episcopus ordinans principalis stans, manibus iunctis, versus ad populum dicit invitatorium:

Modleme se, aby dobrý Bůh, který nepřestává bdít nad svou církví, tohoto svého vyvoleného služebníka štědře obdaroval svou milostí.

Oremus, dilectissimi nobis, ut huic electo, utiliti Ecclesiae providens, benignas omnipotentis Dei gratiae suae tribuat largitatem.

Svěcenec padne na tvář, začne zpěv litanií a všichni odpovídají. O nedělích a v době velikonoční přitom všichni stojí, v jiné dny však klečí - v tom případě jáhen zvolá: Klekněme k modlitbě.

Tunc electus procumbit et canuntur litaniae, omnibus respondentibus; quod diebus dominicis necnon tempore paschali fit ombnibus stantis, ceteris autem diebus flexis genibus. Quo in caus diaconus admonet: Flectamus genua.

Po litaniích biskup hlavní světitel stojí obrácen k lidu a s rozpjatýma rukama pokračuje:

Litaniarum cantu expleto, Episcopus ordinans principalis stans, manibus extensis, dicit:

Vyslyš, Bože, naše pokorné prosby: vylej na tohoto svého služebníka v plné míře milost kněžského pomazání a posilni ho svým požehnáním. Skrze Krista, našeho Pána. 

Propitiare, Domine, supplicantibus nostris, et inclinato super hunc famulum tuum cornu gratiae sacerdotalis, benedictionis tuae in eum effunde virtutem. Per Christum, Dominum nostrum.

Všichni:

Omnes:

Amen.

Amen.

Pokud se při litaniích klečelo, jáhen řekne: Povstaňte. A všichni povstanou

Diaconus, si casus fert, admonet: Levate. Et omnes surgunt.

Gesto prostrace nacházíme na několika místech Písma, kde vyjadřuje klanění, kajícnost, hlubokou prosbu, ale také naprostou odevzdanost. Především tento význam má pro svěcence nyní: když padne tváří k zemi před oltář, fyzickým gestem se zříká sám sebe a prosí aby jej moc Boží zastínila a naplnila. Kdysi při litaních při svěcení leželi tváří k zemi nejen kandidáti, ale též biskup a ostatní přítomní duchovní na znamení jednoty a společné modlitby.

Protože církev je tvořena nejen těmi, kdo svůj život dosud žijí na zemi, ale též těmi, kdo nás již předešli a potřebují naše modlitby, i těmi, kdo již patří na Boží slávu, sjednocuje se celá církev v modlitbě za kadidáta biskupské služby. Podporu svatých skutečně potřebujeme nejen kvůli své vlastní slabosti, ale též kvůli velikosti daru, který pro svěcence vyprošujeme. 

Vzkládání rukou a konsekrační modlitba

Biskup hlavní světitel s mitrou stojí před sedadlem. Svěcenec přistoupí a klečí před ním. Biskup hlavní světitel mlčky vloží ruce na hlavu svěcencovu. Po něm totéž učiní i ostatní biskupové. Potom biskupové zůstanou shromážděni kolem hlavního světitele až do konce konsekrační modlitby, ovšem tak, aby věřící mohli obřad dobře sledovat.

Electus surgit; accedit ad Episcopum ordinantem principalem stantem ante sedem cum mitra et coram eo genua flecit. Episcopus ordinandus principalis imponit manus super caput electi nihil dicens. Deinde omnes Episcopi, accedentes succesive, electo manus imponunt, nihil dicentes. Post autem impositionem manuum Episcopi circa Episcopum principale manent, usquedum Prex Ordinationis finiatur, ita tamen, ut actio a fidelibus bene conspici queat.

Jeden z jáhnů podá biskupu hlavnímu světiteli evangeliář a ten jej vloží otevřený na hlavu svěcence. Dva jáhnové - jeden z prava, druhý z leva - drží evangeliář nad svěcencovou hlavou po celou konsekrační modlitbu.

Deinde Episcopus ordinans principalis accipit librum Evangeliorum ab uno diacono et imponit apertum super caput electi; duo diaconi, a dextris et sinistris electi stantes, tenent librum Evangeliorum super caput ipsius usquedum Prex Ordinationis finiatur.

Všichni biskupové odloží mitru a biskup hlavní světitel s rozpjatýma rukama pronáší konsekrační modlitbu:

Electo ante impsum genuflexo, Episcopus ordinans principalis, dimissa mitra, habens apud se alios Episcopos ordinantes, pariter sine mitra, profert, extensis manibus, Precem Ordinationis

Bože a Otče našeho Pána Ježíše Krista,
Otče milosrdenství a Bože veškeré útěchy,
ty, který přebýváš na výsostech
a shlížíš na všechny ponížené,
ty víš všechno dříve, než se to stane,
a slovem své milosti dáváš řád
svému svatému lidu.
Ty jsi na počátku vyvolil
pokolení spravedlivých pocházející z Abraháma,
ustanovil jsi knížata i kněze,
a tak jsi nikdy nenechal
svou svatyni bez bohoslužby.
Tobě se od počátku světa zalíbilo
být oslavován v těch, které sis vyvolil.

Deus et Pater Domini nistri Iesu Christi,
Petr misericoriarum et Deus totius consolationis,
qui in excelsis habitas
et humilia respicis, 
qui congnoscis omnia antequam nacantur,
tu qui dedisti
in Ecclesia tua normas
per verbum gratiae tuae, 
qui praedestinasti ex principio 
genus iustorum ab Abraham,
qui constituisti principes et sacerdotes,
et sactuarium tuum sine ministerio non derelinquisti,
cui ab initio mundi placuerit
in his quos eligisti glorificari:

Následující část konsekrační modlitby pronášejí všichni biskupové spolusvětitelé se sepjatýma rukama, ale polohlasně, aby hlas hlavního světitele byl jasně slyšet.

Sequens pars orationis ab omnibus Episcopis ordinantibus, manibus iunctis, profertur, submissa voce tamen, ut vox Episcopi ordinantis principalis clare audiatur:

A nyní vylej na tohoto vyvoleného
moc a sílu vycházející z tebe:
Ducha vševládného,
kterého jsi dal svému milovanému Synu Ježíši Kristu,
a on jej dal svatým apoštolům,
kteří založili církev, svatyni tvého přebývání,
k slávě a neutuchající chvále tvého jména.

Et nunc effunde super hunc electum
eam virtutem, quae a te est,
Spiritum principalem,
quem dedisti dilecto Filio tuo Iesu Christo,
quem ipse donavit sanctis Apostolis,
qui constituerunt Ecclesiam per singula loca  
ut sanctuarium tuum  
in gloriam et laudem indefinicientem nominis tui. 

Dále pokračuje jen biskup hlavní světitel:

Prosequitur solus Episcopus ordinans principalis:

Nebeský Otče, ty znáš srdce člověka:
shlédni na tohoto svého služebníka,
kterého sis vyvolil k biskupské službě:
dej, ať je tvému lidu pastýřem,
ať ti slouží v plnosti kněžství
bezúhonně dnem i nocí,
ať stále vyprošuje pro tvůj lid slitování
a přináší dary tvé svaté církve.
V síle Ducha, který mu byl dán v plnosti kněžství,
ať má z tvého pověření moc odpouštět hříchy
ať z tvého ustanovení rozděluje služby
a z moci, kterou jsi dal apoštolům,
ať rozvazuje všechna pouta.
Ať se ti líbí pokorou a čistotou srdce,
a je líbeznou vůní před tvou tváří.

Da, cordium cognitor, Pater,
huic servo tuo,
quem elegisti ad Epsicopatum,
ut pascat gregem sanctum tuum,
et summum sacerdotium tibi exhibeat
sine reprehensione, serviens tibi nocte et die
ut incessanter vultum tuum propitium reddat
et offerat dona sanctae Ecclesiae tuae;
da ut virtute Spiritus summi sacerdotii
habeat potestatem dimittendi peccata secundum mandatum tuum;
ut distribuat munera secundum praeceptum tuum
et solvat omne vinculum
secundum potestatem quam dedisti Apostolis
placeat tibi in manusetudine et mundo corde, offerens tibi odorem suavitatis,

Prosíme o to skrze tvého Syna, Ježíše Krista,
neboť skrze něho ti náleží
všechna moc i čest i sláva,
se svatým Duchem ve tvé svaté církvi
nyní i na věky věků.

per Filium tuum Iesum Christum, 
per quem tibi
gloria et potentia et honor,
cum Spiritu Sancto in sancta Ecclesia
et nunc et in saecula saeculorum. 

Všichni:

Omnes:

Amen.

Amen.

Vzkládání rukou a konsekrační modlitba jsou jádrem celého svěcení. Vzkládání rukou je opět biblickým gestem, které již apoštolové používali, aby předávali dar Ducha svatého těm, které určili jako své nástupce. Při biskupském svěcení vzkládají ruce již od prvních staletí všichni přítomní biskupové na znamení jednoty biskupského sboru, který je jako celek nástupcem Kristových apoštolů a do něhož je svěcenec nyní přičleňován. Podle současného církevního práva dokonce musí být nový biskup vysvěcen alespoň třemi světiteli.  

Vzkládání rukou se děje v tichu. Toto ticho není prázdné, ale je naopak plné očekávání vylití Ducha svatého. Je to ticho, z něhož se rodí konsekrační modlitba. Vkládání evangeliáře na hlavu svěcence je starověká křesťanská praxe, která naznačuje, že život a služba biskupa nemůže čeprat jinde než z evangelia a že hlásání radostné zvěsti je biskupovým hlavním úkolem. 

Konsekrační modlitba, jíž se z kněží stávají biskupové, pochází z tzv. Apoštolské tradice (viz "střípky z historie") cca ze 3. století. Modlitba je uvozena slovy, jimiž vyznáváme, že Bůh je Otcem milosrdenství a původcem veškeré útěchy. Biskupské svěcení, které se odehrává, je konkrétním důkazem Božího mislordenství pro místní církev, která dostává nového pastýře. Základní vyznání je dále rozvinuto v anamnetické části, v níž si církev vzpomíná na důležité postavy dějin spásy, které předznamenaly biskupskou službu: na strazákonní vůdce a kněze. Jádrem modlitby je epikleze, kterou říkají všichni biskupové společně, prosba o selání Ducha svatého, kterého Bůh dal Kristu a Kristus apoštolům. Biskupské svěcení je hmatatelným pokračováním toho, co započalo v životě a službě Ježíše, v jeho volbě apoštolů a v jeho daru o Letnicích. Prosba o Ducha svatého je zkonkretizována následnými prosbami, odpovídajícími závazkům, které na sebe před malou chvílí svěcenec vzal.

Velkou odpovědí Amen se celý lid hlasitě připojuje k modlitbě biskupů, k níž se dosud připojoval tichým nasloucháním. Po této modlitbě je muž u oltáře již nově vysvěceným biskupem.

Vysvětlující obřady

Po skončení konsekrační modlitby sejmou jáhnové evangeliář ze svěcencovy hlavy. Jeden z nich pak drží knihu až do chvíle, kdy bude odevzdána svěcenci. Všichni si sednou. Biskup hlavní světitel i biskupové spolusvětitelé si nasadí mitru.

Finita Prece Ordinationis, diaconi resumunt librum Evangeliorum, quem tenebat supra caput Ordinati, et unus diaconorum librum tenet usquedum tradatur Ordinato. Omnes sedent. Episcopus ordinans principalis aliique Episcopi ordinantes sumunt mitram.

Biskup hlavní světitel dostane plátěný gremiál, od jednoho z jáhnů přijme nádobku s křižmem a pomaže hlavu svěcence, který před ním klečí. Přitom říká:

Episcopus ordinans principalis assumit gremiale linteum, accipit vas cum sacro chrismate ab uno diacono et inungit caput Ordinati ante se genuflexi, dicens: 

Bůh ti dal účast na kněžství Krista Velekněze; ať tě pomaže duchovním pomazáním, a toto duchovní požehnání ať přináší plody ve tvé službě.

Deus, qui summi Christi sacerdotii participem te efficit, ipse te mysticae delibutionis liquore perfundat, et spiritualis benedictionis ubertate fecundet.

Potom si biskup hlavní světitel umyje ruce. Biskup hlavní světitel přijme od jáhna evangeliář a předá jej svěcenci se slovy: Přijmi evangelium a hlásej slovo Boží se vší trpělivostí a moudrostí. 

Deinde Episcopus ordinans principalis lavat manus. Episcopus ordinans principalis accipiens a diacono librum Evangeliorum, eum tradit Ordinato, dicens: Accipe Evangelium et verbum Dei praedica in omni patientia et doctrina.

Jáhen pak vezme evangeliář a odloží jej na určené místo. Biskup hlavní světitel navléká svěcenci prsten na prsteník pravé ruky se slovy:

Postea diaconus resumit librum Evangeliorum eumque reponit in loco suo. Episcopus ordinans prinicpalis anulum in digitum anularem dexterae manus Ordinati immittit, dicens:

Přijmi prsten, znamení věrnosti, a vyzbrojen pravou vírou ochraňuj církev, aby jako nevěsta Kristova byla svatá a neposkvrněná.

Accipe annulum, fidei signaculum: et sponsam Dei, sanctam Ecclesiam, intemerata fide ornatus, illibate custodi.

Potom biskup hlavní světitel nasadí svěcenci mitru se slovy:

Deinde Episcopus ordinans principalis imponit Ordinato mitram, dicens:

Přijmi mitru: ať je tvou ozdobou nádhera svatosti, abys při příchodu knížete pastýřů mohl obdržet nevadnoucí věnec slávy.

Accipe mitram, et clarescat in te splendor sanctitatis, ut, cum apparuerit princeps pastorum immarcescibilem gloriae coronam percipere merearis. 

Nakonec mu biskup hlavní světitel odevzdá berlu a přitom říká:

Ac tandem tradit Ordinato baculum pastoralem, dicens:

Přijmi berlu, znamení pastýřské služby. Buď dobrým pastýřem všech, neboť Duch svatý tě ustanovil biskupem, abys řídil církev Boží. 

Accime baculum, pastoralis muneris signu, et attende universo gregi, in quo te Spiritus Sanctus posuit Episcopum regere Ecclesiam Dei.

Všichni povstanou. Pokud se svěcení koná ve vlastním kostele nově vysvěceného biskupa, vyzve ho nyní biskup hlavní světitel, aby usedl na katedru a sám se posadí po jeho pravici. Je-li však biskup svěcen mimo svůj kostel, vyzve ho biskup hlavní světitel, aby zaujal první místo koncelebrujícími biskupy. Nyní nově posvěcený biskup odloží berlu, povstane a přijme od biskupa hlavního světitele a ostatních biskupů políbení pokoje.

Surgunt omnes. Si Ordinatio facta est in ecclesia propria Ordinati, Episcopus ordinans principalis eum invitat, ut sedeat in cathedra, ipse vero Episcopus ordinans principalis sedet ad dexteram Ordinati. Episcopus autem extra Ecclesiam propriam ordinatus invitatur ab Episcopo ordinante principali, ut sedeat primus inter Episcopos concelebrantes. Demum Ordinatus, deposito baculo, surgit et accipit ab Episcopo ordinante principali et ab omnibus Episcopis osculum.

Vysvětlující obřady nepatří k podstatě udílení svátosti, ale viditelným způsobem naznačují, co se odehrálo při svěcení.

Když se v Písmu mluví o Duchu svatém, často se používá slovo "pomazání". Protože byl na nově vysvěceného biskupa novým způsobem Duch svatý vylit, je on na znamení této skutečnosti pomazán posvátným křižmem, směsí oleje a vonných látek, která se používá také při biřmování, při křtu, při svěcení kněží nebo zasvěcení kostela či oltáře. 

Předání knihy evangelií vyjadřuje, že poslání biskupa a jeho každodenní služba, je sama o sobě hlásáním evangelia, které z evangelia čerpá a k němu odkazuje.

Biskup dále přijímá odznaky biskupské hodnosti: prsten, znamení věrnosti své diecézi, mitru, znamení ozdoby svatosti a berlu, znamení pastýřské služby. 

Posledním z vysvětlujících obřadů je pozdravení pokoje mezi biskupy, které je součástí také jiných svátostí, a je jakýmsi zpečetěním uděleného daru Ducha i vyjádřením biskupského společenství, do nějž byl svěcenec včleněn. 

Slavení eucharistie, přijímání a závěrečné obřady

Mše pokračuje obvyklým způsobem. Vyznání víry se říká ve dnech, kdy je předepsáno. Přímluvy se vynechávají. Když skončí modlitba po přijímání, zpívá se hymnus Bože, chválíme tebe (Te Deum laudamus) anebo podle místních zvyklostí jiný vhodný zpěv. Mezitím nový biskup přijme mitru a berlu a doprovázen dvěma biskupy světitely prochází kostelem a všem žehná. Po skončení zpěvu nový biskup stojí u oltáře nebo, jeli ve vlastním kostele, u katedry, a může krátce oslovit přítomné. Potom biskup, který předsedal eucharistické bohoslužbě, udělí požehnání. 

Missa prosequitur more solito. Symbolum dicitur secundum rubricas; oratio universalis omittitur. Expleta oratione post Communionem, canitur hymnus Te Deum laudamus vel alius hymnus huic respondens, iuxta locorum consuetudines. Interim Ordinatus accipit mitram et baculum ac ducitur a duobus ex Episcopis ordinantibus per ecclesiam, et omnibus benedicit. Finito hymno, Ordinatus, stans ad altare, vel, si est in Ecclesia propria, ad cathedram poulum breviter alloqui potest. Postea Episcopus, qui liturgiqe eucharisticae praefuit, benedictionem impertitur.

Mše svatá pokračuje přípravou oltáře a pontifikál na jiném místě uvádí, že pokud je nový biskup svěcen ve své katedrále, podle starověké tradice předsedá bohoslužbě on. 

Eucharistie, která je sama o sobě velkým díkůvzdáním za Boží dílo skrze Ježíše Krista, je jakoby prodloužena starověkým děkovným zpěvem Te Deum, během něhož nový biskup žehná přítomným, takže vysvítá, za co Hospodinu děkujeme: za jeho požehnání, které můžeme očekávat skrze službu muže Božího.