Liturgie jáhenského svěcení krok za krokem

Bohoslužba slova a přijetí (vyvolení) kandidátů do jáhenského společenství

Když je vše náležitě připraveno a věřící jsou shromážděni, ubírá se průvod kostelem k oltáři. Vstupní průvod je uspořádán tímto způsobem: Za těmi, kteří konají obvyklou liturgickou službu, jdou kandidáti, za nimi jde jáhen, který nese evangeliář používaný při mši a při obřadu svěcení, za ním jdou další přítomní jáhni, následují koncelebrující kněží a nakonec biskup následován dvěma jáhny, kteří mu asistují. Po příchodu k oltáři a po předepsané úkloně všichni zaujmou připravená místa. Při průvodu se zpívá vstupní antifona s příslušným žalmem nebo jiný vhodný zpěv. Úvodní obřady a bohoslužba slova se konají jako obvykle až do evangelia. Po přečtení evangelia uloží jáhen knihu evangelií znova na oltář, kde zůstane až do chvíle, kdy bude při obřadu předávána nově vysvěceným jáhnům. Potom začne obřad svěcení jáhnů. Biskup se odebere, pokud je třeba, k sedadlu připravenému pro obřad svěcení a následuje představení kandidátů.	Omnibus rite dispositis, ordinatur processio per ecclesiam ad altare modo consuetudo. Ordinandi praecedunt diaconum librum Evangeliorum, qui in Missa et Ordinatione adhibetur, deferentem. Sequuntur alios diaconos, si adsint, sequuntur ordinandi, presbyteri concelebrantes ac denique Episcopus et paulisper retro eum duo diaconi ei assistentes. Cum ad altare prevenerint, facta debita reverentia, omnes accedunt ad loca sibi assignata. Interim canitur antiphona ad introitum cum suo psalmo vel alius cantus aptus. Ritus initiales et liturgie varbi peraguntur more consuetudo usque ad Evangelium inclusive. Post lectionem Evangelii, diaconus librum Evangeliorum iterum super altare reverenter deponit, ubi remanet usque dum Ordinatis tradatur. Deinde incipit Ordinatio diaconorum. Episcopus accedit, si opus est, ad sedem pro Ordinatione paratam, et fit praesentatio candidatorum.
Jáhen vyzve kandidáty:	Ordinandi vocantur a diacono hoc modo:
Prosím ty, kteří mají být vysvěceni k jáhenské službě, aby předstoupili.	Accedant qui ordinandi sunt diaconi.
Potom volá jednotlivé kandidáty jménem. Každý z nich řekne:	Et mox singulatim ab eodem nominantur; et unusquique vocatus dicit:
Zde jsem.	Adsum,
Předstoupí před biskupa a ukloní se mu. Když všichni předstoupili před biskupa, kněz k tomu pověřený žádá biskupa těmito nebo podobnými slovy:	et accedit ad Episcopum cui reverentiam facit. Omnibus coram Episcopo dispositis presbyter ab Episcopo deputatus dicit:
Nejdůstojnější Otče, církev žádá, abyste vysvětil tyto naše bratry k jáhenské službě.	Reverendissime Pater, postulat Sancta Mater Ecclesia, ut hos fratres nostros ad onus presbyterii ordines.
Biskup se ho zeptá:	Episcopus illum interogat, dicens:
Můžete prohlásit, že jsou k této službě způsobilí?	Scis illos dignos esse?
Kněz odpoví:	Ille respondet:
Jejich způsobilost dosvědčili věřící, kteří je znají, i všichni, kterým přísluší je posoudit; a také já mohu toto svědectví potvrdit.	Ex interrogatione populi christiani et suffragio virorum ad quos pertinet testificor illos dignos esse inventos.
Biskup řekne:	Episcopus:
S pomocí Boží a našeho Spasitele Ježíše Krista přijímám tyto naše bratry do společenství jáhnů.	Auxiliante Domino Deo, et Salvatore nostro Iesu Christo, eligimus hos fratres nostros in Ordinem diaconii.
Všichni odpovědí:	Omnes respondunt:
Bohu díky.	Deo gratias.
Všichni usednou a biskup pronese homilii, která vychází z přečtených úryvků Písma. Promluví v ní k přítomným věřícím a ke kandidátům o jáhenské službě.	Tunc Episcopus, omnibus sedentibus, homiliam habet, in qua, initium sumens ex textu lectionum quae in liturgia verbi lectae sunt, populum atque electos de munere diaconorum alloquitur.

První část obřadu svěcení má své místo hned po hlásání evangelia, v rámci bohoslužby slova, ještě před homílií. Je to jakoby Boží slovo ještě doznívalo v uších těch, kdo mu naslouchali, když jeden z nich na ně odpovídá specifickým způsobem: Zde jsem, stejnou odpovědí, kterou dávali na Boží povolání Abrahám, Mojžíš, proroci, Panna Maria. Ve slovech zde jsem, jsem k dispozici, jsem připraven, se vyjadřuje stejná připravenost a bezvýhradná disponibilita, kterou známe od velkých postav dějin spásy.

Zodpovědný kněz představuje kandidáty slovy "církev žádá...". Jáhenské svěcení není autoprezentací, stejně jako jáhenství není seberealizací. Je to církev, která žádá a která se také za kandidáty zaručuje "jejich způsobilost dosvědčili věřící..." - neboť svěcenci sami záruky schopni dát nejsou.

Biskup kandidáty přijímá (v latinském originále "vyvoluje") do jáhenského společenství. Již na začátku svěcení se tak naznačuje, co svěcení působí - přičlenění do diakonátu, do sboru jáhnů obklopujícího biskupa. Biskup se dovolává Boží pomoci, vždyť je to Pán, který v duši svého služebníka cestu k jáhenství svým povoláním započal. To také vyjadřují všichni shromáždění, když odpovídají zvoláním Bohu díky, neboť Boží povolání, odpověď na ně i přijetí do společenství jáhnů je darem Boží milosti.

Následuje homilie, která jakoby zesiluje souzvuk dvou slov - slova Božího a slov lidské odpovědi, zde jsem.

Slib vyvolených kandidátů

Po homilii kandidáti vstanou a předstoupí před biskupa, který se jich táže:	Post homiliam electi soli surgunt et stant coram Episcopo, qui eos, una simul, interrogat his verbis:
Milí bratři, dříve než přijmete jáhenské svěcení, musíte před tímto shromážděním prohlásit, že jste ochotni plnit všechny povinnosti spojené s jáhenskou službou. Proto se každého z vás ptám: Chceš, abys byl vzkládáním mých rukou a darem Ducha Svatého zasvěcen ke službě církve?	Filii carissimi, priusqam ad Ordinem diaconii accedatis, vos oportet coram populo propositum de sucipiendo munere profiteri. Vultis ad ministerium Ecclesiae per impositionem manuum mearum et donum Spiritus Sancti consecrari?
Kandidáti odpovídají všichni společně:	Electi omnes simul respondent:
Ano.	Volo.
Biskup:	Episcopus:
Chceš s pokorou a opravdovou láskou pomáhat svou jáhenskou službou biskupovi a kněžím v jejich práci pro věřící?	Vultis munus diaconii in adiutorium Oridinis sacerdotalis et in profectum populi christiani humili caritate explere?
Kandidáti:	Electi omnes simul respondent:
Ano.	Volo.
Biskup:	Episcopus:
Chceš uchovávat, jak říká apoštol, tajemství víry ve svědomí čistém a slovem i skutkem hlásat tuto víru podle evangelia a podle tradice církve?	Vultis mysterium fidei, ut ait Apostolus, in conscientia pura habere, et hanc fidem secundum Evangelium et traditionem Ecclesiae verbo et opere praedicare?
Kandidáti:	Electi:
Ano.	Volo.
Následující otázka se týká také řeholních kandidátů. Vynechává se, jestliže jsou svěcení pouze ženatí kandidáti.	Sequens interrogatio facienda est etiam professis religiosis. Omittitur vero se ordinatur tantummodo electi uxorati.
Vás, kteří jste připraveni zachovávat celibát, se ptám: Chceš se zcela a navždy oddat službě Bohu a lidem a jsi odhodlán na znamení své oddanosti Kristu, našemu Pánu, zachovávat celibát pro Boží království?	Vos, qui parati estis ad caelibatum amplectendum: Vultis in signum animi vestri Christo Domino dediti, propter Regnu caelorum in Dei hominumque servitio hoc propositum perpetuo custodire?
Neženatí kandidáti odpovědí:	Electi non uxorati:
Ano.	Volo.
Biskup:	Episcopus:
Nyní se ptám vás všech: Chceš ve svém životě chránit a rozvíjet ducha modlitby a podle pro vás vydaného ustanovení církve věrně se modlit denní modlitbu církve spolu s Božím lidem, za něj a za celý svět?	Vos omnes, vultis spiritum orationis modo vestro vivendi proprium custodire et augere, et in hoc spiritu Liturgiam Horarum, iuxta conditionem vestram, una cum populo Dei atque pro eo, immo pro universo mundo, fideliter implere?
Kandidáti:	Electi:
Ano.	Volo.
Biskup:	Episcopus:
Chceš vždycky žít podle příkladu Ježíše Krista, jehož tělo a krev budeš věřícím rozdávat?	Vultis conversationem vestram exemplo Christi, cuius Corpus et Sanguinem in altari tractabitis, insinenter conformare?
Kandidáti:	Electi:
Ano. Kéž mi Bůh při tom pomáhá.	Volo, Deo auxiliante.
Potom přistupují jednotliví kandidáti k biskupovi, poklekají před ním a vkládají sepjaté ruce do jeho dlaní. Biskup se táže:	Deinde unusquisque electorum accedit ad Episcopum et, corad eo genuflexus, ponit manus suas iunctas inter manus Episcopi. Episcopus interrogat electum, dicens:
Slibuješ mně i mým nástupcům úctu a poslušnost?	Promittis mihi et successoribus meis reverentiam et oboedientiam?
Kandidát odpoví:	Electus:
Ano.	Promitto.
Biskup řekne:	Episcopus semper concludit:
Ať Bůh dovrší dobré dílo, které v tobě započal.	Qui coepit in te opus bonum, Deus ipse perficiat.

Po homilii přichází druhá část svěcení, která rozvíjí již vyřčená slova "zde jsem". Jednotlivé otázky definují oblasti jáhenských závazků, závazky ale zároveň svědčí o povaze Boží milosti, která je jáhnům dána: jedná se o zasvěcení pro službu církve, pokornou a láskyplnou pomoc biskupům a kněžím v jejich práci (nikoli nutně pastýřské!), ustavičnou modlitbu, hlásání evangelia, neboli život podle příkladu Krista.

První otázka zní "chceš být zasvěcen pro službu?" To, k čemu se svěcenec zavazuje není nic jiného než vydanost sama sebe pro církev, vydělení (zasvěcení) z běžného života pro tvrdou celoživotní dřinu.

Poslední otázka jakoby všechny ostatní shrnuje. Žít podle příkladu Krista, jehož tajemství má být jáhen celým svým životem hlasatelem a rozdavatelem, znamená konat totéž, co se koná v eucharistii - lámat svůj život pro bratry a sestry; za jejich cestu ke spáse prolévat krev.

Posledním prvkem je vložení rukou do rukou biskupa. Gesto, které má svůj původ ve středověkém uzavírání svazku mezi vazalem a lenním pánem, symbolizuje oboustranný závazek: úctu a poslušnost svěcence vůči biskupovi, přijetí, ochranu a ochotu pomáhat ze strany biskupa vůči svěcenci.

Biskup uzavírá slovy, z nichž je zřejmé, že za tím, co se odehrává při přijímání závazků i slibování poslušnosti, stojí Bůh: byl to On, kdo od početí na svého služebníka myslel a který ho vyvolil, který ho přivedl až k tomuto okamžiku a který také své dílo dokončí - ne ve chvíli svěcení, ale na konci celého plodného a naplněného života jáhna, který bude za chvíli vysvěcen.

Prostrace a litanie

Potom všichni vstanou. Biskup odloží mitru a se sepjatýma rukama, obrácen k lidu říká výzvu k modlitbě:	Deinde omnes surgunt. Episcopus, deposita mitra, stans, manibus iunctis, versus ad populum dicit invitatorium:
Ve společenství se všemi, kteří se u Boha za nás přimlouvají, svěřme Boží dobrotě bratry vyvolené k jáhenské službě a prosme Boha, všemohoucího Otce, aby na ně seslal dary Svatého Ducha.	Oremus, dilectissimi, Deum Patrem omnipotentem, ut super hos famulos suos, quos in ordinem diaconuatus dignatur assumere, benedictioneis suae gratiam clementer effundat.
Kandidáti padnou na tvář, začne zpěv litanií a všichni odpovídají. O nedělích a v době velikonoční přitom všichni stojí, v jiné dny však klečí - v tom případě jáhen zvolá: Klekněme k modlitbě.	Tunc electi procumbunt et canuntur litaniae, omnibus respondentibus; quod diebus dominicis necnon tempore paschali fit ombnibus stantis, ceteris autem diebus flexis genibus. Quo in caus diaconus admonet: Flectamus genua.
Po litaniích biskup stojí obrácen k lidu a s rozpjatýma rukama pokračuje:	Litaniarum cantu expleto, Episcopus stans, manibus extensis, dicit:
Pane a Bože, vyslyš milostivě tyto prosby a pomáhej mi, když nyní budu konat svou službu. Požehnej a posvěť naše bratry, o nichž věříme, že jsou způsobilí konat posvátnou službu. Skrze Krista, našeho Pána.	Domine Deus, preces nostras clementer exaudi, ut quae nostro sunt gerenda officio, tuo prosequaris benignus auxilio et quos sacris ministeriis exequendis pro nostra intellegentia credimus offerendos, tua benediction sanctifica. Per Christum, Dominum nostrum.
Všichni:	Omnes:
Amen.	Amen.
Pokud se při litaniích klečelo, jáhen řekne: Povstaňte. A všichni povstanou	Diaconus, si casus fert, admonet:Levate. Et omnes surgunt.

Gesto prostrace nacházíme na několika místech Písma, kde vyjadřuje klanění, kajícnost, hlubokou prosbu, ale také naprostou odevzdanost. Především tento význam má pro svěcence nyní: když padne tváří k zemi před oltář, fyzickým gestem se zříká sám sebe a prosí aby jej moc Boží zastínila a naplnila. Kdysi při litaních při svěcení leželi tváří k zemi nejen kandidáti, ale též biskup na znamení jednoty a společné modlitby.

Protože církev je tvořena nejen těmi, kdo svůj život dosud žijí na zemi, ale též těmi, kdo nás již předešli a potřebují naše modlitby, i těmi, kdo již patří na Boží slávu, sjednocuje se celá církev v modlitbě za kandidáty kněžství. Podporu svatých skutečně potřebujeme nejen kvůli své vlastní slabosti, ale též kvůli velikosti daru, který pro svěcence vyprošujeme.

Vzkládání rukou a konsekrační modlitba

Biskup s mitrou stojí před sedadlem. Kandidáti přistupují jednotlivě před biskupa a klečí před ním. Biskup vloží ruce na hlavu jednotlivých kandidátů, nic při tom neříká.	Electi surgunt; unusquisque accedit ad Episcopum stantem ante sedem cum mitra et coram eo genua flecit. Episcopus singulis electis imponit manus super caput nihil dicens.
Biskup odloží mitru a s rozpjatýma rukama pronáší nad klečícími kandidáty konsekrační modlitbu:	Electis ante impsum genuflexis, Episcopus, dimissa mitra, dicit, extensis manibus, Precem Ordinationis
Stůj při nás, Bože všemohoucí, dárce milostí, ty, který všemu dáváš řád a rozděluješ úřady a služby. Ty zůstáváš bez proměny a obnovuješ všechno. Ty ve své prozřetelnosti všechno řídíš a v každé době rozdáváš potřebné dary skrze našeho Pána, Ježíše Krista, neboť on je tvé slovo, moc a moudrost.	Adesto, qaesumus omnipotens Deus, gratiarum dator, ordinum distributor officiorumque dispositor, qui in te manens innovas omnia et sempiterna providentia cuncta disponens, per verbum virtutem sapientiamque tuam Iesum Christum, Filium tuum, Dominum nostrum singulis quibusque temporibus aptanda dispensas.
Jeho tělo, svou církev, zahrnuješ množstvím nejrůznějších milostí, aby v rozličnosti svých údů rostla v jediný a podivuhodný svazek skrze Ducha Svatého. Buduješ svou církev, aby rostla v nový chrám. Povoláváš v ní své služebníky, které církev pověřuje trojím stupněm posvátné služby, jako jsi v době starozákonní vyvolil syny Leviovy, aby konali službu při tvém svatostánku.	Cuius corpus, Ecclesiam tuam caelestium gratiarum varietate distinctam suorumque conexam distinctione membrorum, compagne mirabili per Spiritum Sanctum unitam, in augmentum templi novi crescere silatarique largiris, sacris muneribus trinos gradus ministrorum nomini tuo servire constituens, sicut iam ab initio Levi filios eligisti, ad prioris tabernaculi ministerium explendum.
Podobně i na počátku života tvé církve Duch Svatý vedl apoštoly tvého Syna, že ustanovili sedm mužů dobré pověsti ke každodenní službě, aby se sami mohli více věnovat modlitbě a hlásání tvého slova. Tyto vyvolené muže modlitbou a vzkládáním rukou ustanovili k službě u stolu.	Sic in Ecclesiae tuae exordiis Apostoli Filii tui Spiritu Sancto auctore, septem viros boni testimonii delegerunt, qui eos in cotidiano ministerio adiuvarent, ut ipsi orationi et praedicationi verbi abundantius possent instare, et ellectis illis viris per orationem et manus impositionem mensarum ministerium commiserunt.
Shlédni, prosíme, Bože, milostivě také na tyto své služebníky, které ustanovujeme k jáhenské službě, aby přisluhovali u tvého svatého oltáře.	Super hos quoque famulos tuos, quaesumus, Domine, placatus intende, in officium diaconii suppliciter dedicamus.
Prosíme, Pane, sešli na ně Ducha Svatého, ať je posiluje, aby darem tvé sedmeré milosti, věrně vykonávali posvátnou službu.	Emmite in eos, Domine, quaesumus, Siritum Sanctum, quo in opus ministerii fideliter exsequendi munere septiformis tuae gratiae roborentur.
Ať mají hojnost všech ctností: lásku nepředstíranou, horlivost v péči o nemocné a chudé, skromnou autoritu, ryzost a čistotu, věrnost a duchovní kázeň.	Abundet in eis evangelicae forma virtutis dilectio sine simulatione, sollicitudo infirmorum ac pauperum auctoritas modesta, innocentiae puritas et spiritualis observantia disciplinae.
Ať celým svým životem jdou za světlem tvých přikázání, a jejich bezúhonnost ať získává tvůj lid, aby je následoval; ať je jejich chloubou svědectví dobrého svědomí, ať jsou pevní a stálí a v Kristu ať vytrvají až do konce. Ať zde na zemi následují tvého Syna, který nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sám sloužil, a jednou ať s ním kralují v tvém věčném království.	In moribus eorum praecepta tua fulgeant, ut suae conversationis exemplo imitationem sanctae plebis acquirant, et, bonum conscientiae testimonium praeferentes, in Christo firmi et stabiles perseverent, quatenus, Filium tuum, qui non venit ministrari sed ministrare, imitantes in terris, cum ipso regnare mereantur in caelis.
Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.	Qui tecum vivit et regnat in unitate Spiritus Sancti, Deus, per omnia saecula saeculorum.
Všichni:	Omnes:
Amen.	Amen.

Vzkládání rukou a konsekrační modlitba jsou jádrem celého svěcení. Vzkládání rukou je opět biblickým gestem, které již apoštolové používali, aby předávali dar Ducha svatého těm, které určili jako své pomocníky. Na kandidáty jáhenství vkládá ruce pouze biskup, pro jehož službu jáhni bývali kdysi svěceni.

Vzkládání rukou se děje v tichu. Toto ticho není prázdné, ale je naopak plné očekávání vylití Ducha svatého. Je to ticho, z něhož se rodí konsekrační modlitba.

Konsekrační modlitbu, jíž se z laiků stávají jáhni, používá církev s nepatrnými obměnami již od 6. století. Modlitba je uvozena slovy, jimiž vyznáváme, že Bůh je původcem služeb, které církev ke svému životu potřebuje a k nimž Pán velkoryse dává své dary. Toto základní vyznání je dále rozvinuto v anamnetické části, v níž si církev vzpomíná na důležité etapy dějin spásy, v nichž bylo novozákonní jáhenství předobrazeno a započato. Jádrem modlitby je epikleze - prosba o seslání Ducha svatého. Biskup prosí o sedmerý dar milosti Ducha (Iz 11,2), o posilu a věrnost ve službě. Prosba o Ducha svatého je zkonkretizována následnými prosbami, odpovídajícími závazkům, které na sebe před malou chvílí svěcenci vzali.

Velkou odpovědí Amen se celý lid hlasitě připojuje k modlitbě biskupa, k níž se dosud připojoval tichým nasloucháním. Po této modlitbě jsou muži u oltáře již nově vysvěcenými jáhny.

Vysvětlující obřady

Po skončení konsekrační modlitby biskup usedne s mitrou na hlavě. Jáhnové vstanou. Někteří z jáhnů nebo jiné přisluhující jim upevňují štoly jáhenským způsobem a oblékají dalmatiky. Během oblékání se může zpívat antifona.	Finita Prece Ordinationis, omnes sedent. Episcopus accipit mitram. Ordinati surgunt et aliqui diaconi vel alii ministri imponunt unicuique stolam more diaconali et eum induunt dalmatica. Interim cani potest antiphona.
Noví jáhnové přistupují jednotlivě k biskupovi, klečí před ním, a on jim předává evangeliář se slovy:	Ordinati, vestibus diaconalibus induti, accedunt ad Episcopum, qui librum Evangeliorum unicuique ante se genuflexo, in manus tradit dicens:
Přijmi Kristovo evangelium, neboť jsi jeho hlasatelem. Věř evangeliu, uč evangelium, žij evangelium.	Accipe Evangelium Christi, cuius praeco effectus es; et vide, ut quod legeris credas, quod credideris doceas, quod docueris imiteris.
Potom dá biskup jednotlivým jáhnům políbení pokoje se slovy:	Demum Episcopus singulis Ordinatis dat osculum, dicens:
Pokoj s tebou.	Pax tibi
Každý z nich odpovídá:	Ordinatus respondet:
I s tebou.	Et cum spiritu tuo.
Stejným způsobem pozdravují nové jáhny také všichni přítomní jáhni nebo alespoň někteří z nich.	Similiter faciunt omnes vel saltem nonnulli diaconi praesentes.

Vysvětlující obřady nepatří k podstatě udílení svátosti, ale viditelným způsobem naznačují, co se odehrálo při svěcení.

Přijetí štoly, její upravení jáhenským způsobem a obléknutí jáhenského roucha - dalmatiky, tedy převlečení viditelného a vnějšího oblečení, vyjadřuje vnitřní změnu, která se v nově vysvěceném jáhnovi odehrála. Skutečnost, že s oblékáním pomáhají dva jiní jáhni, odkazuje na nezbytnou pomoc a blízkost, bez které se jáhni v rámci svého společenství neobejdou.

Předání knihy evangelií vyjadřuje, že poslání jáhna a jeho každodenní služba, je sama o sobě hlásáním evangelia, které z evangelia čerpá a k němu odkazuje.

Posledním z vysvětlujících obřadů je pozdravení pokoje s biskupem a mezi jáhny, které je součástí také jiných svátostí, a je jakýmsi zpečetěním uděleného daru Ducha i vyjádřením jáhenského společenství, do něhož byl svěcenec včleněn.

Slavení eucharistie, přijímání a závěrečné obřady

Mše pokračuje obvyklým způsobem. Vyznání víry se říká ve dnech, kdy je předepsáno. Přímluvy se vynechávají. Někteří z nově vysvěcených jáhnů pomáhají biskupovi při podávání sv. přijímání věřícím. Místo obvyklého požehnání se může použít následující text slavnostního požehnání:	Missa proceditur more silito. Symbolum dicitur secundum rubricas; oratio universalis omittitur. Aliqui ex diaconis modo ordinatis Episcopum adiuvat in distribuenda Communione fidelibus, praesentim ut ministri calicis. Loco benedictionis consuetae dici potest benedictio quae sequitur.
Bůh, který vás povolal ke službě lidem ve své církvi: ať vám dá velikou lásku ke všem, zvláště k lidem trpícím a chudým.	Deus, qui vos vocavit ad servitium hominum in Ecclesia sua, det vobis magnum zelum erga omnes, maxime erga afflictos et pauperes.
Bůh vám svěřil službu hlásání Kristova evangelia: ať vám pomáhá, abyste se životem podle jeho slova stali upřímnými a horlivými svědky Ježíše Krista.	Ipse qui vobis munus dedit praedicandi Evangelium Christi aiuvet vos ut, viventes secundum verbum suum, testes eius sitis sinceri atque ardentes.
Bůh vás učinil správci svých tajemství: ať vás vede v následování svého Syna, Ježíše Krista, abyste byli ve světě služebníky jednoty a pokoje.	Et qui vos fesit dispensatores mysteriorum suorum, praestet vos esse imitatores Filii sui Iesu Christi et in mundo ministros unitatis et pacis.

Mše svatá pokračuje přípravou oltáře a pontifikál na jiném místě uvádí, že se nově vysvěcení jáhni dalších obřadů účastní již vykonáváním jáhenské služby - přípravou darů, asistencí biskupovi u okuřování, kalicha a knihy i rozdělováním svatého přijímání.

Závěrečné požehnání (v našem textu jsou pro jednoduchost vynechány odpovědi a závěrečná trojiční formule) završuje bohoslužbu a znovu nechává zaznít prosby, jimiž se církev k Bohu obracela již v konsekrační modlitbě. Nově vysvěcení jáhni mají totiž zapotřebí modlitby a požehnání církve, aby mohli uchovat a rozvíjet to, co obdrželi.