Střípky z historických pramenů

Písmo svaté je plné textů, které vypovídají o požehnání. Také mezi prvními křesťanskými autory o něm najdeme nemálo zmínek. V následujících řádcích uvádíme některé staré liturgické texty, které se nám zachovali a jeden text od sv. Augustina.

5. stol. - sv. Augustin, Ennarationes in psalmos (Ž 66)

Augustin v jednom svém kázání vynikajícím způsobem definuje požehnání. Požehnání má dvojí směr: vzestupný (my žehnáme, česky lépe řečeno dobrořečíme Bohu) a sestupný (Bůh žehná nám). Naše dobrořečení Bohu je pouhou odpovědí na Boží požehnání. A obojí je nezbytné, neboť když Bůh žehná nám i když my dobrořečíme Bohu, rosteme a sílíme - tj. je do nás vléván život.

Ať naše duše žehná (dobrořečí) Pánu, a Bůh ať žehná nám. Když nám žehná Bůh, rosteme, a když žehnáme Bohu, rosteme také. Obojí nám prospívá. [...] Kdo zlořečí Pánu, ten se ničí, kdo žehná Pánu, ten sílí. Předchází požehnání od Pána nám a následuje, že my dobrořečíme Pánu. To první je jako déšť, to druhé jako plody.

Benedicat anima nostra Dominum et deus benedicat nos. Cum benedicit nos deus, nos crescimus, et cum benedicimus nos dominum, nos crescimus; utrumque nobis prodest. [...] Qui maledicit domino, ipse minuitur; qui benedicit dominum, ipse augetur. Prior est in nobis benedictio domini, et consequens est ut nos benedicamus dominum. Ille pluvia, iste fructus est.

3.-4. stol. - Apoštolská tradice

Apoštolská tradice, syrský či řecký spis že 3. nebo 4. stol., ovšem přeložený do latiny a tedy pravděpodobně s vlivem na latinskou bohoslužbu, zná žehnání oleje a pokrmů v závěru eucharistické modlitby. Toto je nejstarší způsob žehnání věcí, neboť modlitba chvály a díků nad chlebem a vínem, která je proměňuje v Tělo a Krev Ježíše Krista, se jakoby rozlévá také na další Boží dary a činí z nich nástroje Božího požehnání. Tento způsob žehnání věcí v závěru eucharistické modlitby zná také římský kánon. Věta před závěrečnou doxologií "per quem... - skrze něho toto všechno stále tvoříš a je to dobré, všechno posvěcuješ, životem naplňuješ, ŽEHNÁŠ, a nám rozděluješ" je starou žehnací modlitbou, která buď uzavírala modlitby nad jednotlivými věcmi, nebo se používala jako obecná žehnací modlitba. Do dnes je možné na tomto místě, v závěru eucharistické modlitby, žehnat olej pro nemocné.

Za pozornost stojí poslední, obecná žehnací modlitba, která je doxologií, vzdáním chvály trojjedinému Bohu. Je to totiž naše dobrořečení, uznání, stvořené věci jsou darem Božím, které způsobuje, že jsou tyto věci požehnané.

5. Požehnání oleje
Jestliže někdo přinese olej, ať biskup vzdá díky stejným způsobem, jako při obětování chleba a vína. Nemusí pronést stejná slova, ale podobným způsobem ať vzdá díky:	Si quis oleum offert secundum oblationem panis et vini, sic gratias agens secundum hunc ordinem. Si eodem sermone non dicit, propria virtute gratias agat et alio sermone dicens:
Posvěť tento olej, Bože, a dej zdraví těm, kteří jím budou pomazáni a přijmou jej. Tak jako jsi pomazal krále, kněze a proroky, tak jím posilni všchny ty, kteří ho přijímají, a poskytni zdraví těm, kteří ho užívají.	Ut oleum hoc sanctificans das eis qui unguntur et percipiunt, in quo unxisti sacerdotes et prophetas, sic illos et omnes qui gustant conforta, et sanctifica eos qui percipiunt.
6. Požehnání sýra a oliv
Podobně, když někdo obětuje sýr a olivy, ať (biskup) říká :	Similiter, si quis caseum et oliuas offeret, ita dicat:
Posvěť toto sražené a nás semkni ve své lásce. Učiň, ať neztratí tvou sladkost tento plod olivy. On je symbolem tvé hojnosti, kterous nechal vytéct ze dřeva, abys dal život těm, kteří doufají v tebe.	Sanctifica lac hoc quod quoagulatum est, et nos conquaglans tuae caritati. Fac a tua dulcitudine non recedere fructum etiam hunt oliuae qui est exemplum tuae pinguidinis, quam de ligno fluisti in uitam eis qui sperant in te.
Ostatní požehnání
Při každém požehnání ať se říká: Tobě patří sláva, Otci i Synu s Duchem svatým ve svaté církvi, nyní i vždycky i po všechny věky věků. Amen.	In omni vero benedictione dicatur: Tibi gloria, patri et filio cum sancto spiritu in sancta ecclesia nunc et semper et in omnia secula seculorum. Amen.

5. stol. - Veronský sakramentář

Veronský sakramentář, sbírka modliteb ke eucharistii z 5. století, má téměř ke každému mešnímu formuláři tzv. modlitbu "nad lidem". V době vzniku této sbírky se totiž na závěr bohoslužby nedávalo požehnání slovy "Požehnej vás, ..." a znamením kříže, ale právě modlitbou nad lidem doprovozenou gestem vztažených rukou. Těchto žehnajících modliteb, které se vždy týkají přítomných lidí, nikdy věcí, je tedy v sakramentáři mnoho, jednu z nich na ukázku uvádíme:

Pane, prosíme, ať na tvůj lid sestoupí hojné požehnání, ať přijde odpuštění, je dána milost, roste svatá víra, je upevněno věčné vykoupení.

Super populum tuum, domine, quaesumus, benedictio copiosa descendat, indulgentia ueniat, consolatio tribuatur, fides sancta succrescat, redemptio sempiterna firmetur

7. století - Gelasiánský sakramentář

Gelasiánský sakramentář obsahuje modlitby především k bohoslužbě, a pochází ze 7. století. Přebírá mnohá požehnání nad lidem z veronského sakramentáře, ale nalezemete také požehnání ovoce, stromu, oliv, či jídla před stolováním. Zde jsou dva příklady:

Modlitba před jídlem
Požehnej, Pane, tyto dary, které jsme přijali z tvé štědrosti. Skrze Krista...	Saciati, Benedic, domine, dona tua, qua de tua largitate sumus sumpturi. per.
Modlitba po jídle
Nasyceni, Pane, bohatstvím tvých darů, ti za ně vzdáváme díky, vždyť jsme je přijali z tvé štědrosti, a prosíme o tvé milosrdenství, aby to, co bylo nutné pro tělo, nestalo se přítěží pro mysl. Skrze Krista...	Saciati, domine, opulentiae tuae donis tibi gratias agimus pro his quae te largiente suscipimus obsecrantes misericordiam tuam, ut quid corporibus nostris necessarium fuit, mentibus non sit honerosum: per.