Uchovávání eucharistie
Hlavním a původním účelem uchovávání Nejsvětější svátosti mimo mši je udělování viatika. Druhotným účelem je podávání přijímání mimo mši a klanění se našemu Pánu Ježíši Kristu, přítomnému ve svátosti.
Uchovávání svátostných způsob pro nemocné vedlo totiž ke chvályhodnému zvyku uctívat tento nebeský pokrm uchovávaný v chrámech. Tento eucharistický kult klanění je oprávněný a dobře zdůvodněný; především proto, že víra v reálnou přítomnost Pána přirozeně vede k vnějšímu a veřejnému projevu této víry.
Konsekrované hostie, uchovávané v dostatečném počtu pro nemocné a jiné věřící, kteří přijímají mimo mši, ať jsou častěji obnovovány a uchovávány v pyxidě nebo jiné nádobce. Duchovní pastýři ať dbají na to, aby pokud tomu nebrání závažný důvod kostely, v nichž se uchovává podle právních norem Nejsvětější svátost, byly aspoň několik hodin denně ve vhodnou dobu otevřeny, aby se věřící mohli bez obtíží věnovat modlitbě před Nejsvětější svátostí.
Nejsvětější svátost má být uchovávána v pevném a nepřenosném svatostánku, zhotoveném z neprůhledného materiálu, a tak uzavřeném, aby se co nejvíc zabránilo nebezpečí zneuctění. V kostele nebo kapli má být zpravidla jen jediný svatostánek, umístěný v některé části kostela nebo kaple na místě dobře viditelném, vkusně vyzdobeném a vhodném k modlitbě.
Před svatostánkem, v němž je uchovávána Nejsvětější svátost, má trvale svítit lampa, která naznačuje a uctívá Kristovu přítomnost. Podle tradičního zvyku pokud je to možné má být světlo této lampy udržováno olejem nebo voskem.
(Úvod k liturgické knize Svaté přijímání a úcta eucharistie mimo mši, č. 5.9-11)