Eucharistie

Slavení eucharistie je středem celého křesťanského života jak pro celou církev, tak i pro její místní společenství. Neboť „ostatní svátosti a také všechny církevní služby a apoštolská díla souvisí s posvátnou eucharistií a jsou k ní zaměřeny. Vždyť nejsvatější eucharistie obsahuje celé duchovní dobro církve, Krista samého, našeho velikonočního Beránka a živý chléb. On skrze své tělo Duchem svatým oživované a oživující, dává lidem život; a tak je zve a přivádí k tomu, aby sebe, své práce a všechny stvořené věci spolu s ním přinášeli jako oběť.“ 

Kromě toho „slavení eucharistie v mešní oběti je vpravdě počátkem a cílem projevů úcty, která se této svátosti prokazuje mimo mši“. Kristus Pán totiž „právě ve mši podávaný jako oběť, jakmile začne být svátostně přítomen jako duchovní pokrm věřících pod způsobami chleba a vína“, také „po skončení oběti, když se Nejsvětější svátost uchovává v kostelích nebo kaplích, je pravý Emanuel, tj. 'Bůh s námi'. Ve dne i v noci je uprostřed nás a přebývá v nás 'plný milosti a pravdy'“. 

Nikdo tedy nemůže pochybovat, „že věřící křesťané této Nejsvětější svátosti prokazují způsobem církví katolickou trvale přijatým totiž klaněním úctu, která náleží jedině Bohu. Ani není tato svátost méně hodná klanění proto, že byla Kristem ustanovena k požívání.“ 

(Úvod k liturgické knize Svaté přijímání a úcta eucharistie mimo mši, č. 1-4)