Doba postní - střípky z historie

Střípky z nejstarších pramenů

Starověké prameny svědčí především o tom, že postní praxe před Velikonocemi byla značně různorodá. Nejstarším stadiem bylo zřejmě období tří týdnů, o kterých mluví historik Sokrates. Tři týdny se kdysi na své Velikonoce připravovali také Židé, rovněž přípravné období na svátek Zjevení Páně mělo původně tři týdny. O této nejstarší vrstvě by svědčila souvislá četba Janova evangelia v postní všední dny i existence neděle Laetare, postního oddechu umístěného na původní začátek období. Druhým stadiem bylo prodloužení postu na čtyřicet dní, inspirované biblicky postem Mojžíše, Eliáše i samotného Krista. Období začínalo nejprve na 1. neděli postní, ale později se v Římě posunulo na popeleční středu (aby se dosáhlo čísla čtyřicet, neboť neděle se do postních dní nezapočítávaly), na Východě dokonce o další dva týdny dopředu (neboť se nezapočítávaly ani soboty). Rozdíly na Západě a Východě jsou patrné už ve 4. století například u Egérie. Východní praxe prodloužené postní doby se snažila proniknout i na Západ (viz koncil v Orleans, který ji zakazuje), a nakonec i zde bylo postupně postní období rozšířeno nejprve o týden (quinquagesima - viz Liber pontificalis), pak o dva (sexagesima), a konečně, za papeže Řehoře Velikého, o tři (septuagesima, začínající nedělí označovanou "devítník").

4. stol. - Eusebius (kn. 5, kap. 26)
Mezi mnohým jiným [Irenej z Lyonu v dopise papeži Viktorovi] připojuje toto: "Vždyť spor se netýká pouze dne, nýbrž i postu, Jedni si totiž myslí, že se mají postit jen jeden den, druzí že dva, jiní že více, jiní že se postí 40 hodin ve dne i v noci. A tento velký rozdíl v zachovávání postu nevznikl až v naší době. Již dávno předtím to zdědili od našich předků, kteří pravděpodobně svou svrchovanou moc nevykonávali s patřičnou důsledností. Ve své prostotě a z neznalosti jak tento zvyk vznikl, to tak převzali. Přesto všichni tito žili v míru a v míru žijeme i my. Rozdílnost v postu dokazuje jednotu víry".	οὐδὲ γὰρ μόνον περὶ τῆς ἡμέρας ἐστὶν ἡ ἀμφισβήτησις, ἀλλὰ καὶ περὶ τοῦ εἴδους αὐτοῦ τῆς νηστείας. οἳ μὲν γὰρ οἴονται μίαν ἡμέραν δεῖν αὐτοὺς νηστεύειν, οἳ δὲ δύο, οἳ δὲ καὶ πλείονας· οἳ δὲ τεσσαράκοντα ὥρας ἡμερινάς τε καὶ νυκτερινὰς συμμετροῦσιν τὴν ἡμέραν αὐτῶν. καὶ τοιαύτη μὲν ποικιλία τῶν ἐπιτηρούντων οὐ νῦν ἐφ᾿ ἡμῶν γεγονυῖα, ἀλλὰ καὶ πολὺ πρότερον ἐπὶ τῶν πρὸ ἡμῶν, τῶν παρὰ τὸ ἀκριβές, ὡς εἰκός, κρατούντων τὴν καθ᾿ ἁπλότητα καὶ ἰδιωτισμὸν συνήθειαν εἰς τὸ μετέπειτα πεποιηκότων, καὶ οὐδὲν ἔλαττον πάντες οὗτοι εἰρήνευσάν τε καὶ εἰρηνεύομεν πρὸς ἀλλήλους, καὶ ἡ διαφωνία τῆς νηστείας τὴν ὁμόνοιαν τῆς πίστεως συνίστησιν
4. století - Egerie (kap. 27)
Jako se u nás dodržuje čtyřicet dní před velikonocemi, zde se dodržuje osm týdnů před velikonocemi. Osm týdnů se dodržuje proto, že o nedělích a sobotách se nedrží půst, kromě té soboty, kdy je velikonoční vigilie a musí se dodržet půst, tedy kromě tohoto jediného dne se v sobotu v průběhu roku nikdy nedrží půst. A tak když se z osmi týdnů odečte osm nedělí a sedm sobot, protože jednu sobotu se musí držet půst, jak jsem řekla výše, zbývá čtyřicet jedna dní, kdy se drží půst, což zde nazývají eortae, to jest kvadragesimy.	Nam sicut apud nos quadragesimae ante pascha ad tenduntur, ita hic octo septimanas attenduntur ante pascha. Propterea autem octo septimane attenduntur, quia dominicis diebus et sabbato non ieiunantur excepta una die sabbati, qua uigiliae paschales sunt et necesse est ieiunari; extra ipsum ergo diem penitus nunquam hic toto anno sabbato ieiunatur. Ac sic ergo de octo septimanis deductis octo diebus dominicis et septem sabbatis, quia necesse est una sabbati ieiunari, ut superius dixi, remanent dies quadraginta et unum, qui ieiunantur, quod hic appellant eortae, id est quadragesimas.
4. stol. - Jeroným (Ad Marcellum 41,3)
Podle tradice apoštolů se postíme po jedno čtyřicetidenní období.	Nos unam quadragesimam secundum traditionem apostolorum toto nobis tempore congruo jejunamus.
5. stol. - Sokrates (kn. 5, kap. 22)
Půst, který je možné pozorovat před velikonočními svátky, není všude stejný. V Římě se postí během tří týdnů kromě sobot a nedělí. V Ilyrii, Řecku a Alexandrii se postí šest týdnů a tento půst se nazývá čtyřicetidenní. Jiní začínají svůj půst sedm týdnů před Velikonocemi a i když se nepostí více než patnáct dní, přesto nazývají svoje postní období čtyřicetidenním.	Αὐτίκα τὰς πρὸ τοῦ Πάσχα νηστείας, ἄλλως παρ´ ἄλλοις φυλαττομένας ἐστὶν εὑρεῖν· οἱ μὲν γὰρ ἐν Ῥώμῃ, τρεῖς πρὸ τοῦ Πάσχα ἑβδομάδας, πλὴν σαββάτου καὶ Κυριακῆς, συνημμένας νηστεύουσιν. Οἱ δὲ ἐν Ἰλλυριοῖς καὶ ὅλῃ τῇ Ἑλλάδι, καὶ οἱ ἐν Ἀλεξανδρείᾳ, πρὸ ἑβδομάδων ἓξ τὴν πρὸ τοῦ Πάσχα νηστείαν νηστεύουσι, 'Τεσσαρακοστὴν' αὐτὴν ὀνομάζοντες. Ἄλλοι δὲ παρὰ τούτους, οἱ πρὸ ἑπτὰ τῆς ἑορτῆς ἑβδομάδων τῆς νηστείας ἀρχόμενοι, καὶ τρεῖς μόνας πενθημέρους ἐκ διαλειμμάτων νηστεύοντες, οὐδὲν ἧττον καὶ αὐτοὶ 'Τεσσαρακοστὴν' τὸν χρόνον τοῦτον καλοῦσι.
6. stol. - Koncil v Orleans (kán. 24)
Bylo ustanoveno, aby před velikonočními svátky byl zachováván pouze půst čtyřicetidenní a nikoli půst "padesátidenní" (sedmi týdnů).	Decretum est ut ante paschae solemnitatem, non quinquagesima sed quadragesima teneatur.
6. stol. - Liber pontificalis
[Papež Telsforus] ustanovil, aby půst trval sedm týdnů před Velikonocemi.	Hic constituit, ut VII hebdomadas ante Pascha jeiunium celebratur

Římské stacionální bohoslužby

Napodobením praxe z Jeruzaléma, kde se vybrané bohoslužby slavily na místech konkrétních událostí z Ježíšova života, byla také do Říma zavedena skutečnost stacionálních bohoslužeb: věřící se shromáždili v jednom konkrétním kostele ve městě, který nějak odkazoval na slavenou památku (např. Vánoce v bazilice Panny Marie, Velký pátek v bazilice sv. Kříže, atd). Tyto bohoslužby se nejdříve konaly pouze ve staré dny "statia" - v postní dny středu a pátek; později k nim přibylo také pondělí a ještě později později úterý (čtvrtek byl dlouhou dobu dnem, kdy se eucharistie v Římě neslavila). Protože byly spojené se dny pokání, často těmto bohoslužbám předcházelo kající procesí. Věřící se shromáždili v jiném blízkém kostele a po té společně putovali za zpěvu litanií do kostela stacionální bohoslužby. Dodnes se tradice stacionálních bohoslužeb udržela pouze na popeleční středu: papež slouží mši svatou v bazilice sv. Sabiny na Aventinu.

Ukázka je převzata z nejstaršího římského lekcionáře ze 6. století (Comes de Wurzburg), který neevangelní čtení předepisuje na jednotlivé dny a zároveň zmiňuje, kde se bude bohoslužba konat.

[příklad 1 - začátek postní doby]
[popeleční] středa u sv. Sabiny	feria iiii ad sca sabina
pátek po popeleční středě u sv. Jana a Pavla	feria vi ad scos iohannem et paulum
1. neděle postní v Lateráně	quadragesima ad lateranis
[příklad 2 - 5. postní týden a svatý týden]
5. neděle postní u sv. Petra	dominica ad scm petrum in mediana
středa u sv. Marcellina	feria iiii ad scm marcellinum
pátek u sv. Štěpána	feria vi ad scm stephanum
květná neděle v Lateráně	dominica indulgentia ad lateranis
[pondělí] u sv. Nerea a Achilea	ad scos nereum et achileum
úterý u sv. Prisky	feria iii ad sca prisca
středa u Panny Marie	feria iiii ad sca maria
missa chrismatis v Lateráně	feria v ad lateranis quando crisma conficitur
velký pátek v bazilice Sv. Kříže	feria vi ad hierusalem
vigilie v Lateráně	sabbato sco ad lateranis

Katechumenální a kající praxe v raném středověku

Gelasiánský sakramentář, z něhož je vzata následující ukázka, je jedna z nejstarších zachovaných liturgických knih, a má svůj původ v římské liturgii, kterou ovšem kontaminuje zvyklostmi a modlitbami z Galie, dnešní Francie. Tento sakramenář ukazuje podrobněji, dvojí charakter postní doby: konala se během ní příprava na křest i veřejné smíření kajícníků.

Příprava na křest je v tomto sakramentáři již pozměněna oproti původní praxi (ke křtu jsou totiž přinášeny děti, nikoli dospělí) a samotné uspořádání modliteb a obřadů svědčí změnách, které v této době ve slavení probíhaly: nadpisy postních neděli ještě nesou označení skrutinií, ale zároveň je vidět, že z praktického hlediska se obřady zkracovaly do jednoho týdne - "zápis do katechumenátu" tak začínal na místo první neděle postní až v pondělí po třetí neděli postní a jednotlivá skrutinia i předání pokladů církve se odehrálo ve zkráceném čase. Později bylo vše shrnuto do jediného obřadu konaného v jeden den.

Kajícníci byli biskupem přijali na na popeleční středu ráno a bylo jim veřejně uloženo pokání, které měli vykonat během postní doby. Při ranní mši svaté na Zelený čtvrtek byli tito kajícníci přijat zpět do společenství církve a ke svatému přijímání. (V této době se na Zelený čtvrtek slavily tři mše svaté - ke smíření kajícníků; se svěcením olejů a večerní mše na památku poslední večeře.)

V následující ukázce ze sakramentáře jsou vynechány texty modliteb i katechezí; a jsou zde pouze některé nadpisy nebo několik málo rubrik, aby vynikla struktura postní doby jako doby přípravy na křest i doba pokání.

Popeleční středa
Na popeleční středu ráno, o začátku postní doby, jej vezmeš a oblečeš do žíněného roucha, budeš se za něj modlit a zamkneš jej až do zeleného čtvrtka. Na zelený čtvrtek bude přiveden do společenství církve, padne na tvář a biskup se bude nad ním modlit modlitbu smíření.	Suscipis eum IIII feria mane in capite quadragesimae et cooperis eum cilicio, oras pro eo et inclaudis usque ad Caenam domini. Qui eodem die in gremio praesentatur acclesiae, et prostrato eo omni corpore, in terram, dat orationem pontifex super eum ad reconciliandum in quinta feria Caenae domini, sicut ibi continetur."
Postní týdny 3-5
Třetí neděle, při níž se konají skrutinia katechumenů	Tertia dominica quae pro scrutiniis celebratur
Čtvrtá neděle, při níž se koná druhé skrutinium	Quarta dominica pro scrutinio II
Pátá neděle, při níž se konají skrutinia katechumenů	Quinta domenica quae pro scrutiniis celebratur
Ohlášení skrutinia, které se koná v pondělí ve třetím postním týdnu	Denuntiatio pro scrutinio quod tertia hebdomada in quadragesima secunda feria initiarum
Rubrika: Když přijdou do kostela, akolyta zapíše jména dětí; a jsou do kostela voláni jménem podle toho, jak se zapsali. Muži stojí na pravé straně kostela, ženy na levé. A kněz se nad nimi modlí.	Ut autem uenerint ad ecclesiam, scribuntur nomina infantum ab accolyto, et uocantur in ecclesia per nomina, sicut scripti sunt. Et statuuntur masculi in dexteram partem, faeminae in sinistram, Et dat orationem praesbiter super eos.
Modlitby nad vyvolenými na začátek katechumenátu	Orationes super electos ad caticumenum faciendum
Požehnání soli pro katechumeny	Benedictio salis dandum caticuminis
Exorcismy nad vyvolenými	Item exorcismi super electos
Katecheze o obřadu effatha - otevírání uší	Inicipit expositio in aurium aperitionum ad electos
Obřad svěření vyznání víry	Incipit praefatio symboli ad electos
Obřad předání modlitby Páně	Incipit praefatio orationis dominicae
Zelený čtvrtek
Kajícník vyjde z místa, kde se kál a je přiveden do společenství církve, kde padne na tvář. A jáhen žádá těmito slovy:	Egreditur paenitens de loco ubi paenitentiam gessit, et in gremio praesentatur aeclesiae prostrato omni corpore in terra. Et postolat in his verbis diaconus:
[následuje promluva jáhna, který jménem kajícníka žádá biskupa o smíření]
Po té je [kajícník] poučen od biskupa nebo jiného kněze, že co pokáním zničil, znovu nesmí připustit. Po té nad ním říká kněz následující modlitby:	Post hoc admonitur ab episcopo siue alio sacerdote, ut quod paenitendo diluit, iterando non reuocet. Inde uero has dicit orationes sacerdos super eum
[Následuje modlitba biskupa, ve které prosí za kajícníka]
Po té lid přináší dary a slaví se eucharistie.	Post haec offert plebs, et confitiuntur sacramenta.

Staročeské názvy postních nedělí

1. černá (snad proto, že ženy odkládaly parádu a nosily černé oděvy?)

2. pražná (snad proto, že chudší polévky, pražené, nahradily masopustní jídla?)

3. kýchavná (snad proto, že je na jaře více nachlazení?)

4. družebná (snad proto, že o neděli laetare se mohla konat zábava?)

5. smrtelná (protože začínaly týdny o utrpení Páně)

6. květná