Doba postní

Základní význam doby postní 

Postní doba je zaměřena k přípravě na slavení Velikonoc. Liturgie doby postní připravuje katechumeny, jejich postupným uváděním do křesťanského života, i věřící, připomínáním křtu a pokáním, na slavení velikonočního tajemství. 

V postní době naslouchají věřící horlivěji než jindy Božímu slovu a věnují se modlitbě. Tak se pro ně postní doba stává přípravou na slavení velikonočního tajemství, a to jednak zvláště připomínáním křtu nebo přípravou na jeho přijetí, jednak pokáním. Tento dvojí ráz postní doby ať je v liturgii a v liturgické katechezi postaven do plného světla. (...) Pokání postní doby nemá být jen vnitřní a individuální, ale také zevní a společenské. Kající praxi je třeba podporovat podle možností naší doby i různých zemí a podle životních podmínek věřících.

Doba postní trvá od Popeleční středy až do začátku mše na památku Večeře Páně na Zelený čtvrtek. Od začátku postní doby až do velikonoční vigilie se neříká Aleluja. Středa, kterou začíná postní doba, je všude dnem postu (podle Kodexu kanonického práva se jedná o půst zdrženlivosti masa, kterým je vázán každý křesťan starší 14 let a půst újmy, kterým jsou vázání všichni ve věku 18-60 let);  v ten den jsou věřící označováni popelem. Neděle této doby se nazývají: 1., 2., 3., 4., 5. neděle postní. Šestou nedělí začíná Svatý týden, říká se jí "Květná (pašijová) neděle". Svatý týden je zaměřen na Kristovo utrpení po jeho mesiánském vjezdu do Jeruzaléma. Na Zelený čtvrtek ráno slaví biskup mši spolu se svými kněžími a světí při ní oleje a křižmo.

(Dokumenty Sacrosanctum concilium, čl. 109-110; Všeobecná ustanovení o liturgickém roku a kalendáři, č. 27-31)

Praktické informace

• Používá se fialová liturgická barva. O čtvrté neděli postní se může použít růžová barva (IGMR, č. 346).
• Je zakázáno zdobit oltář květinami s výjimkou 4. neděle postní, slavností a svátků (IGMR, č. 305).
• Hra na varhany a jiné hudbní nástroje je možná pouze jako podpora zpěvu (nikoli tedy instrumentalní části, předehry, dohry...); s výjimkou 4. neděle postní, slavností a svátků (IGMR, č. 313).
• Doporučuje se homilie ve mši i ve všední dny (IGMR, č. 66).
• Zpěv aleluja před evangeliem ve mši se vynechává a nahrazuje se veršem před evangeliem z lekcionáře nebo traktem z Graduale romanum. Aleluja z úvodu jednotlivých hodinek se také vynechává (IGMR, č. 62; IGLH, č. 41). 
• O nedělích (nikoli ale o svátcích a slavnostech) se vynechává ve mši Gloria in excelsis a v oficiu Te Deum (IGMR, č. 53; IGLH, č. 68).
• Součástí mešního formuláře je modlitba nad lidem, která je o nedělích a na popeleční středu závazná.
• Nedělní večerní kantikum ze Zjevení (Vítězství, sláva a moc...) se nahrazuje kantikem z 1. listu Petrova (Kritus trpěl za nás...) (IGLH, č. 137).
• Ve všední dny se může místo 2. čtení v modlitbě se čtením konat souvislé čtení z díla některého Otce, které by bylo v souladu s biblickou a liturgickou myšlenkou (IGLH, č. 250). 
• Nesmí se použít mešní formuláře pro votivní mše. O nedělích se nemůže použít ani mešní formulář za zemřelé nebo pro mše spojené s různými obřady - výjimkou jsou 3., 4. a 5. neděli postní, kdy je možné použít formuláře "Při skrutiniích" (IGMR, č. 372-375 a 380).
• V době postní není žádná památka - nezávazné památky je možné slavit ve všední dny pouze jako tzv. připomínky (tj. ve mši se může vzít vstupní modlitba o svatém; v ranních chvalách a nešporách se po závěrečené modlitbě může přidat antifona k evangelnímu kantiku a modlitba o svatém; v modlitbě se čtením se na závěr může přidat hagiografická lekce o svatém). Svátky a slavnosti, které by připadly na všední den mimo Svatý týden, se slaví jako obvykle. Svátky připadající na neděli se ruší; slavnosti se posunou na nejbližší volný den.

Vnitřní struktura doby postní

Dobu postní je možné strukturovat podle několika kritérií, která nejsou zcela synchronní.

A. Výjimečnost Svatého týdne

1. období: do Květné neděle jako obecná příprava na Velikonoce.
2. období: od Květné neděle, kdy si připomínáme události, které předcházely Ježíšovu utrpení a vzkříšení.

B. Týdny postní a týdny o utrpení Páně

1. období: do 5. neděle postní, kdy se používají postní preface a soustředíme se na vlastní pokání.
2. období: od 5. neděle postní, kdy se používají preface o utrpení Páně, zahalují se kostelní obrazy, a naši pozornost směřujeme ke Kristovu kříži.

C. Stará a nová postní doba

1. období: do 4. neděle postní, kdy se čte ze synoptických evangelií (pozdější doba postní prodloužená na 40 dní).
2. období: od 4. neděle postní, kdy se čte z Janova evangelia (původní doba postní trvající 3 týdny).

D. Evangelia postních nedělí 

1. období: 1.a 2. neděle postní tvořící úvod (Ježíšův půst a jeho proměnění na hoře).
2. období: 3., 4. a 5. neděle tvořící jádro (podle cyklu nedělních čtení: křestní / kající / kristologické katecheze).
3. období: květná neděle tvořící vrchol (pašije).

Názvy jednotlivých nedělí podle antifon Římského misálu: 

Na základě prvních slov vstupních antifon ke mši svaté (které máme doloženy již v 8. století a jsou součástí misálu dodnes) se pro jednotlivé neděle vžily tyto názvy: 

1. Invocabit (Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem. - Žl 91,15-16)
2. Reminiscere (Rozpomeň se, Bože, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Ať nad námi nejásají naši nepřátelé; vysvoboď nás ze všech našich tísní! - Žl 25,6.2.22)
3. Oculi (Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý! - Žl 25,15-16)
4. Laetare (Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy. Iz 66,10-11)
5. Judica (Bože, zjednej mi právo, a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla. – Žl 43,1-2)

Biblická čtení v době postní 

STÁHNĚTE SI PŘEHLEDNOU PDF TABULKU POSTNÍCH ČTENÍ

Lekcionář v době postní má několik vrstev:

Nedělní evangelia jsou rozdělena takto: Pro první a druhou neděli jsou zachována vyprávění o pokušení a proměnění Páně, která se čtou podle synoptiků. Na další tři neděle jsou stanovena v cyklu A evangelia o samařské ženě, o uzdravení slepého od narození a o vzkříšení Lazara. Vzhledem k velkému významu těchto textů mohou se číst i v cyklu B a C, zvláště tam, kde se koná příprava katechumenů. Nicméně jsou pro cyklus B a C stanoveny i jiné texty, a to: v cyklu B texty z evangelia podle Jana o budoucí Kristově oslavě skrze kříž a zmrtvýchvstání; v cyklu C texty z evangelia podle Lukáše o obrácení. Na Květnou neděli k průvodu jsou vybrány texty, které vyprávějí o slavném vjezdu Páně do Jeruzaléma podle synoptiků; ve mši se čte o umučení Páně. Čtení ze Starého zákona se vztahují k dějinám spásy, které jsou jedním z hlavních předmětů postní katecheze. Každý rok má řadu textů, které připomínají hlavní body této historie od počátku až k zaslíbení Nové úmluvy. Čtení z Apoštola jsou vybrána tak, aby odpovídala čtením evangelia a Starého zákona a pokud možno měla s nimi vhodnou souvislost.

Ve všedních dnech doby postní jsou vybrána čtení z evangelia a ze Starého zákona tak, aby měla vzájemný vztah a pojednávala o různých tématech postní katecheze, přizpůsobených duchovnímu smyslu této doby. Od pondělí 4. postního týdne je zařazena polosouvislá četba evangelia podle Jana. Čtou se ty úryvky, které nejlépe odpovídají postní době. Perikopy o samařské ženě, o slepém od narození a o Lazarovi se čtou nyní o nedělích, ale jen v cyklu A (v ostatních letech je pouze dána možnost číst tyto úryvky místo perikop cyklu B a C). Je proto pamatováno na to, aby se tyto perikopy mohly číst i o feriích. Jsou zařazeny na začátku 3., 4. a 5. postního týdne a je možné použít jich v kterýkoli den příslušného týdne, místo čtení připadajícího na ten den. V prvních dnech Svatého týdne čtení sledují tajemství umučení. Ve mši při svěcení olejů čtení vyzdvihují Kristovo mesiášské poslání a jeho pokračování v církvi ve svátostech.

(Úvod k mešnímu lekcionáři, č. 97-98)

Nedělní evangelia

Po první neděli postní, která uvádí Ježíše jako vzor postu, modlitby a boje proti pokušení, a druhé neděli postní, při níž se mluví o anticipaci velikonočních událostí při proměnění na hoře a o začátku Ježíšovy cesty do Jeruzaléma, má každý rok liturgického cyklu své vlastní téma.

• V roce A se čtou starokřesťanské katecheze o křtu: Pramen vody tryskající do života věčného (Samaritánka) • Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl (Slepý od narození) • Já jsem vzkříšení a život (Lazar);
• V roce B se čtou katecheze zaměřené na osobu Ježíše Krista a jeho oslavení o Velikonocích: Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím • Bůh poslal Syna, aby skrze něho byl svět spasen • Jestliže pšeničné zrno padne do země a zemře, přinese hojný užitek.
• V roce C se čtou katecheze zaměřené na pokání: Když se neobrátíte, všichni zahynete • Tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije • Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první.

Nedělní první čtení

První čtení postních nedělí v každém cyklu naznačují jednotlivé etapy dějin spásy. 

• V roce A:   Stvoření a hřích prvních lidí • Povolání Abraháma, praotce Božího lidu • Dej nám vodu, ať se napijeme • David je pomazán za krále nad Izraelem • Vdechnu vám svého ducha a ožijete.
• V roce B:   Boží smlouva s Noemem zachráněným od potopy • Oběť našeho praotce Abraháma • Zákon byl dán skrze Mojžíše • Vyhnanstvím a vysvobozením lidu ukázal Hospodin svůj hněv i milosrdenství • Sjednám novou smlouvu a na hřích už nevzpomenu.
• V roce C:   Vyznání víry vyvoleného národa • Bůh uzavírá s věřícím Abrahámem smlouvu • Ten, který jest, posílá mě k vám • Boží lid přišel do zaslíbené země a slavil velikonoce • Hle, činím věci nové a napojím svůj lid.

Čtení ve všední den

• První čtení jsou na základě starověké tradice vzata pouze ze Starého zákona (v době velikonoční se naopak ze Starého zákona vůbec nečte). 
• Evangelia prvních dvou týdnů jsou vzata z Matouše a Lukáše a mluví se v nich o typicky postních tématech: obrácení, půst, modlitba, almužna 
• Evangelia třetího týdne jsou vzata ze synoptiků a zaměřují se na osobu Ježíše. 
• Evangelia čtvrtého a pátého týdne jsou od starověku vybrána z Jana.
• První čtení ve Svatém týdnu jsou Izaiášovou písní o trpícím služebníku - proroctvím o Ježíšových pašijích. Evangelia pojednávají o Jidášově zradě. 

Úkon kajícnosti (3. způsob) pro dobu postní 

Na místo "tropů" uvedených v mešním řádu je možné ve 3. způsobu úkonu kajícnosti použít také jiná zvolání. Následující varianty pro dobu postní jsou převzaty z italského Messale Romano.

Kněz: Na kříži jsi prosil za viníky, Pane: smiluj se nad námi.
Lid odpovídá: Pane, smiluj se nad námi.

Kněz: Své církvi jsi svěřil službu smíření, Kriste: smiluj se nad námi.
Lid: Kriste, smiluj se nad námi.

Kněz: Přikazuješ nám odpustit dříve, než přistoupíme k tvému oltáři, Pane: smiluj se nad námi.
Lid: Pane, smiluj se nad námi.

Nebo:  
Kněz: Skrze vodu a Ducha jsi nás obnovil k svému obrazu, Pane: smiluj se nad námi.
Lid: Pane, smiluj se nad námi.

Kněz: Celý svět podřizuješ soudu svého kříže, Kriste: smiluj se nad námi.
Lid: Kriste, smiluj se nad námi.

Kněz: Posíláš svého Ducha, aby nám stvořil nové srdce, Pane: smiluj se nad námi.
Lid: Pane, smiluj se nad námi.

Nebo:  
Kněz: Byls povýšen na kříž, abys k sobě přitáhl všechny, Pane: smiluj se nad námi.
Lid: Pane, smiluj se nad námi.

Kněz: Svým slovem nás vedeš ze smrti do života, Kriste: smiluj se nad námi.
Lid: Kriste, smiluj se nad námi.

Kněz: Dáváš nám účast na svém těle a krvi, Pane: smiluj se nad námi.
Lid: Pane, smiluj se nad námi.

Tento úkon kajícnosti je ke stažení v pdf zde. Pro vložení do misálu je nutné oříznout okraje.

Popel, růže a palmy

Označování popelem na začátek postní doby

Biblická inspirace: 

• Hospodin řekl Adamovi: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu [...] V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš." (Gn 3,17-19)
• Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení? (Iz 58,5)
• Obrátil jsem se k Panovníku Bohu, abych ho vyhledal modlitbou a prosbami o smilování v postu, žíněném rouchu a popelu. (Dan 9,3)
• Všichni izraelští muži i ženy a děti, kteří bydleli v Jeruzalémě, padli na kolena před chrámem, posypali si hlavu popelem a rozprostřeli svá žíněná roucha před Hospodinem. I oltář zahalili do žíněného hávu a jali se jednomyslně a naléhavě volat k Bohu Izraele [...] Hospodin vyslyšel jejich hlas a shlédl na jejich tíseň; lid se postil po mnoho dní po všem Judsku i v Jeruzalémě před svatyní Hospodina Všemohoucího. (Júdit 4,11-13).

Na základě židovské praxe byli také kajícníci, kteří začínali své veřejné pokání na začátku postní doby označováni popelem. Od 10. století toto označení přijímají všichni věřící. Jedna ze dvou modliteb dnešního misálu k požehnání popela zní: 

Bože, ty nechceš smrt hříšníka, ty chceš, aby se obrátil a byl živ. Smiluj se a vyslyš naše prosby: 
Požehnej + tento popel, který si dáváme sypat na hlavu na znamení, že jsme hříšní a chceme konat pokání. 
Ačkoli jsme prach a v prach se obrátíme, přece věříme, že nám odpustíš a vzkřísíš nás k novému životu, jako jsi vzkřísil svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista. 
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

Základem našeho pokání je skutečnost, že Bůh nechce smrt hříšníka (Ez 33,11). Už když vyháněl zhřešivšího Adama z ráje do pouště se slovy, je že prach a v prach se obrátí (Gn 3,17), měl připravenou cestu pro jeho návrat (Gn 3,15). Kristus odešel na 40 dní na poušť, aby vyhnaného Adama hledal a zvítězil na hadem. Tím předznamenal skutečnost kříže, k níž naší čtyřicetidenní postní dobou směřujeme. Skutečnost, že si dáváme sypat popel na hlavu, je znamením, že uznáváme svou hříšnost a chceme konat pokání, že se chceme čtyřicet dní postit jako náš Pán a že se jím chceme nechat nalézt, a že věříme v Boží milosrdenství, které se na nás uskutečnilo, když se Ježíšovou smrtí a vzkříšení otevřela brána, kterou Adam zavřel. 

 

Zahalování křížů a oltářních obrazů

Kříže, znamení Kristova vítězství nad smrtí, bývaly bohatě zdobené a vykládané drahými kameny. Ve středověku se tedy ujal zvyk zahalovat je na začátku postní doby rouchem; a na jejím konci, na velký pátek, kdy se trumf kříže stal zjevným, kříž naopak slavnostně odhalit. Podobně se začaly zahalovat či zakrývat také oltářní obrazy. Od 17. stol. bylo zahalování křížů a obrazů stanoveno na 5. neděli postní, protože jí tehdy začinalo období připomínky Kristova utrpení. Dnešní misál počítá se zahalením kříže a obrazů na 5. neděli postní pouze na základě rozhodnutí biskupské konference. 

 

Laetare

Čtvrtá neděle postní se podle vstupní antifony jmenuje Laetare - radostná neděle. Volba této vstupní antifony, Raduj se Jeruzaléme, dosvědčené už v 8. století, by mohla souviset se skutečností, že papežská mše svatá ve mestě Římě se kdysi konala v bazilice nesoucí název "Svatého kříže v Jeruzalémě". Snad to odpovídalo skutečnosti, že postní doba měla kdysi jen tři týdny a tedy začátek období (tato neděle) i jeho konec (Velký pátek) si vzájemně odpovídali. V postní době si navíc připomínáme, že Ježíš se pevně rozhodl jít do Jeruzaléma. Je možné i jiné vysvětlení: Inspirací z křesťanského Východu, který měl uprostřed postní doby jednu neděli "odpočinku od postu", neděli nalezení/povýšení svatého Kříže, se prostřední neděle prodlouženého postního období také v Římě ustanovila jako radostná - při níž se uvolňuje tuhý půst; a její slavení bylo umístěno do baziliky, kde byly relikvie kříže uchovávány.

Od 10. století papež o této neděli v bazilice sv. Kříže používal zlatou růži (praxe byla možná opět inspirována Východem, kde se kříž zdobil květy) k vyjádření úcty vůči umučení a vzkříšení Krista. Později byla růže žehnána a mazána křižmem a posílána některé význačné osobnosti v Římě nebo mimo Řím. Růžová barva ornátu na 4. neděli postní pravděpodobně souvisí právě se žehnáním zlaté růže (nápodobou byla růžová později zavedena také do neděle v polovině adventního období). 

 

Žehnání ratolestí na květnou neděli

Liturgie květné neděle spojuje připomínku dvojího královského triumfu Krista: vjezd do Jeruzaléma (průvod a žehnání ratolestí), který byl předznamenáním povýšení na kříž (bohoslužba slova, zejména pašije). Proto je barvou této neděle barva červená, barva králů. 

Procesí se žehnáním ratolestí na květnou neděli má svůj původ v liturgii města Jeruzaléma, která své bohoslužby umisťovala na konkrétní místa z Kristova života. Na Západ tento zvyk pronikl postupně v 7.-10. století. Během procesí se zpívají královské žalmy a hymnus ke Kristu králi, složený na poč. 9. stol. mnichem a biskupem Theodolfem z Orleans: 

Gloria, laus et honor tibi sit, Rex Christe, Redemptor: Cui puerile decus prompsit Hosanna pium.
1. Israel es tu Rex, Davidis et inclyta proles: Nomine qui in Domini, Rex benedicte, venis.
2. Coetus in excelsis te laudat caelicus omnis, Et mortalis homo, et cuncta creata simul.
3. Plebs Hebraea tibi cum palmis obvia venit: Cum prece, voto, hymnis, adsumus ecce tibi.
4. Hi tibi passuro solvebant munia laudis: Nos tibi regnanti pangimus ecce melos. 
5. Hi placuere tibi, placeat devotio nostra: Rex bone, Rex clemens, cui bona cuncta placent.

Ref: Sláva, chvála a čest tobě, Kriste, Králi a Vykupiteli. Tobě z dětských úst zbožné hosana zní!
1. Králem jsi Izraele, jsi Davida slavným potomkem, přicházíš ve jménu Páně, požehnaný králi.
2. Na výsostech tě chválí všechen nebeský zástup; a též smrtelný člověk spolu s veškerým tvorstvem. 
3. Hebrejský lid ti vycházel v ústrety s palmami, my ti jdeme vstříc s písněmi a modlitbami.
4. Oni ti vzdávali chválu před tvým utrpením, náš chvalozpěv zní tobě, který nám vládneš.
5. Měl zalíbení v nich, ať se ti zalíbí i modlitby naše. Vždyť ty máš zalíbení v dobrém, náš králi dobrý a milostivý. 

 

Svatý týden 

Svatý týden nese také označení hebdomada maior (větší týden), nebo hebdomada authentica (pravý týden). Na rozdíl od prvních sedmi dní v historii, svatý týden je týden větší, je to "ten týden"; neboť tak jako byl kdysi svět v sedmi dnech stvořen, nyní je v sedmi dnech kompletně obnoven a vykoupen. Viz modlitba po prvním čtení na velikonoční vigilii: 

Rozjímáme, Bože, o podivuhodném díle stvoření. Dej, ať pochopíme, že ještě větší je jiné tvé dílo:
naše vykoupení v plnosti času skrze velikonoční oběť tvého Syna Ježíše Krista.