Doba vánoční - střípky z historických pramenů

3. stol. - Klement Alexandrijský (Stromata I,25)

Existují ti, kdo určili nejen rok Pánova narození, ale také den; a říkají, že to bylo osmadvacátého roku vlády císaře Augusta a pětadvacátého dne Pachonu. Stoupenci Basilida zachovávají den jeho křtu jako slavnost a předcházející noc tráví bděním a četními. Říkají, že to bylo patnáctého roku vlády císaře Tiberia, patnáctého dne měsíce Tubi, jiní jedenáctého dne téhož měsíce [6. ledna]. [...] Dále, jiní říkají, že se narodil 24. nebo 25. dne měsíce Pharmuti [18. nebo 19. dubna].

εἰσὶ δὲ οἱ περιεργότερον τῇ γενέσει τοῦ σωτῆρος ἡμῶν οὐ μόνον τὸ ἔτος, ἀλλὰ καὶ τὴν ἡμέραν προστιθέντες, ἥν φασιν ἔτους κηʹ Αὐγούστου ἐν πέμπτῃ Παχὼν καὶ εἰκάδι. Οἱ δὲ ἀπὸ Βασιλείδου καὶ τοῦ βαπτίσματος αὐτοῦ τὴν ἡμέραν ἑορτάζουσι προδιανυκτερεύοντες <ἐν> ἀναγνώσεσι. φασὶ δὲ εἶναι τὸ πεντεκαιδέκατον ἔτος Τιβερίου Καίσαρος τὴν πεντεκαιδεκάτην τοῦ Τυβὶ μηνός, τινὲς δὲ αὖ τὴν ἑνδεκάτην τοῦ αὐτοῦ μηνός.[...] ναὶ μήν τινες αὐτῶν φασι Φαρμουθὶ Πανεπιστήµιο Αιγαίου.

4. stol. - Ammianus Marcellinus (Res gestae XXI,2)

Zatímco se [císař Justinián] ukrýval, o svátku slaveném v měsíci lednu, kterému křesťané říkají epifanie, vešel do jejich kostela a slavnostně se modlil k jejich Bohu.  

Et ut haec interim celarentur, feriarum die, quem celebrantes mense Ianuario Christiani Epiphania dictitant, progressus in eorum ecclesiam sollemniter numine orato discessit.

4. stol. - Epiphanius (Panarion)

Kristus se narodil v měsíci lednu, tj. osm dní před lednovými idami – v Římském kalendáři to je z večera 5. ledna na ráno 6. ledna, v egyptském kalendáři je to jedenáctý den měsíce Tubi. [...]
V každém případě, jak bylo dokázáno, Pánovo narození podle těla se uskutečnilo jedenáctého dne egyptského měsíce Tubi. A první zázrak v Káně Galilejské, kde byla voda proměněna ve víno, se uskutečnil toho samého jedenáctého dne o třicet let později.

Γεννηθέντος γὰρ αὐτοῦ ἐν τῷ Ἰανουαρίῳ μηνὶ τουτέστιν πρὸ ὀκτὼ εἰδῶν Ἰανουαρίων – ἥτις ἐστὶ κατὰ Ῥωμαίους πέμπτη Ἰανουαρίου ἑσπέρα εἰς ἕκτην ἐπιφώσκουσα, κατ' Αἰγυπτίους Τυβὶ ἑνδεκάτη [...]
ὅμως ἐκ πανταχόθεν <δέδεικται ὅτι τῇ> ἑνδεκάτῃ Τυβὶ κατ' Αἰγυπτίους ἡ προειρημένη τοῦ κυρίου ἔνσαρκος γέννησις ἐγένετο. καὶ περὶ αὐτὴν τὴν ἑνδεκάτην μετὰ ἔτη τριάκοντα γέγονε τὸ πρῶτον σημεῖον ἐν Κανᾷ τῆς Γαλιλαίας, ὅτε τὸ ὕδωρ οἶνος ἐγένετο.

4. stol. - Egerie (Itinerarium 25)

Vigilie

[chybí list]
"Požehnaný, který přichází ve jménu Páně", a ostatní, co následuje. A protože kvůli mnichům, kteří kráčejí pěšky, je třeba jít velmi pomalu, dojde se do Jeruzaléma v tu hodinu, kdy člověk začíná být schopen rozpoznat člověka, to jest chvilku před rozedněním, ale dříve, než se rozední. Jakmile se tam dojde, biskup a všichni s ním ihned vstoupí do Anastase, kde již lampy dávají převeliký jas. Tam se odříká jeden žalm, koná se modlitba, biskup požehná nejprve katechumenům, pak pokřtěným. Biskup se vzdálí a každý jde do svého příbytku, aby si odpočal. Avšak mnichové tam jsou do rozednění a říkají hymny.

Benedictus, qui uenit in nomine Domine et cetera, quae secuntur. Et quoniam pro monazontes, qui pedibus uadent, necesse est lenius iri: ac sic peruenitur in Ierusolima ea hora, qua incipit homo hominem posse cognoscere, id est prope luce, ante tamen quam lux fiat. Ubi cum peruentum fuerit, statim sic in Anastase ingreditur episcopus et omnes cum eo, ubi luminaria iam supra modo lucent. Dicitur ergo ibi unus psalmus, fit oratio, benedicuntur ab episcopo pri mum cathecumini, item fideles. Recipit se episcopus et uadent se unusquisque ad ospitium suum, ut se resumant. Mona zontes autem usque ad lucem ibi sunt et ymnos dicunt.

V den slavnosti

Jakmile si lid odpočinul, počátkem druhé hodiny se všichni shromáždí ve velkém kostele, který je na Golgotě. Jaká je onoho dne v kostele či Anastasi nebo u Kříže nebo v Betlémě nádherná výzdoba, se nedá ani popsat. Nevidíš tam nic jiného než zlato, drahokamy a hedvábí; vidíš-li roucha, jsou z hedvábí vyšívaného zlatem, vidíš-li závěsy, jsou rovněž z hedvábí vyšívaného zlatem. Toho dne jsou vyneseny všechny kultovní předměty ze zlata a drahokamů. [...] Prvního dne se koná pobožnost ve velkém kostele, který je na Golgotě. A pokud se káže či čtou jednotlivá čtení či říkají hymny, všechno je vhodné k tomu dni; a poté, co bylo propuštění v kostele, se jde dle zvyku s hymny do Anastase: propuštění je pak asi o šesté hodině. I při nešporách se toho dne děje stejně, podle každodenního zvyku.

At ubi autem resumpserit se populus, hora incipiente secunda colligent se omnes in ecclesia maiore, quae est in Golgotha. Qui autem ornatus sit illa die ecclesiae uel Anastasis aut Crucis aut in Bethleem, superfiuum fuit scribi. Ubi extra aurum et gemmas aut sirico nichil aliud uides; nam et si uela uides, auroclaua oleserica sunt, si cortinas uides, similiter auroclaue oleserica sunt. Ministerium autem omne genus aureum gemmatum profertur illa die. [...] Fit ergo prima die missa in ecclesia maiore, quae est in Golgotha. Et quoniam dum praedicant uel legent singulas lectiones uel dicunt ymnos, omnia tamen apta ipsi diei, et inde postmomodum cum missa ecclesiae facta fuerit, hitur cum ymnis ad Anastasim iuxta consuetudinem: ac sic fit missa forsitan sexta hora. Ipsa autem die similiter et ad lucernare iuxta consuetudinem cotidianam fit.

Oktáv

Další den se slaví rovněž v kostele na Golgotě, a stejně tak třetího dne. Po tři dny tedy se oslavuje tato veškerá radost v kostele, který postavil Konstantin, až do šesté hodiny. Čtvrtého dne se stejně vše vyzdobí na Eleoně, to jest v kostele, který je na hoře Olivové, velmi krásném, a slaví se tam stejně, pátého dne u Lazaria, které je od Jeruzaléma asi patnáct set kroků, šestého dne na Sioně, sedmého dne v Anastasi, osmého dne u Kříže. Takto se tedy slaví po osm dní celá tato radost a nádhera na všech svatých místech, která jsem výše jmenovala.

Alia denuo die similiter in ipsa ecclesia proceditur in Golgotha, hoc idem et tertia die. Per triduo ergo haec omnis laetitia in ecclesia, quam fecit Constantinus, celebratur usque ad sextam. Quarta die in Eleona, id est in ecclesia, quae est in monte Oliueti, pulchra satis, similiter omnia ita ornantur et ita celebrantur ibi quinta die in Lazariu, quod est ab Ierusolima forsitan ad milie quingentos passus, sexta die in Syon, septima die in Anastase, octaua die ad Crucem. Ac sic ergo per octo dies haec omnis laetitia et is hornatus celebratur in omnibus locis sanctis, quos superius nominaui.

Též v Betlémě je po všech osm dní každodenní výzdoba a radost se slaví presbytery a vším duchovenstvem toho místa i mnichy, kteří patří k tomu místu. Od té hodiny, kdy se všichni v noci vracejí s biskupem do Jeruzaléma, všichni mnichové toho místa, kteří tam jsou, bdí až do světla v kostele v Betlémě za odříkávání hymnů a antifon; biskup totiž musí vždy slavit tyto dny v Jeruzalémě. Kvůli slávě a radosti toho dne se odevšad scházejí do Jeruzaléma nekonečné davy, nejenom mnichové, ale i laikové, muži i ženy.

In Bethleem autem per totos octo dies cotidie is ornatus est ipsa laetitia celebratur a presbyteris et ab omni clero ipsius loci et a monazontes, qui in ipso loco deputati sunt. Nam et illa hora, qua omnes nocte in Ierusolima reuertuntur cum episcopo, tunc loci ipsius monachi, quicumque sunt, usque ad lucem in ecclesia in Bethleem peruigilant ymnos seu antiphonas dicentes, quia episcopum necesse est hos dies semper in Ierusolima tenere. Pro sollemnitate autem et laetitia ipsius diei infinite turbae se undique colligent in Ierusolima, non solum monazontes, sed et laici, uiri aut mulieres.

5. stol. - Jan Kassián (Collationes X,2)

V Egyptské zemi je zachováván starý zvyk, že když je po epifanii (kterou kněží té provincie chápou jako slavnost Křtu Páně i jeho narození podle těla a slaví připomínku obou tajemství nikoli odděleně jako v západních provincích, ale jako jedinou slavnost toho dne) jsou poslány listy biskupa Alexandrie do všech církví v Egyptě, jimiž je určen začátek postní doby a den Velikonoc nejen pro všechna města, ale též pro všechny kláštery.

Intra Aegypti regionem mos iste antiqua traditione servatur, ut peracto Epiphaniorum die (quem provinciae illius sacerdotes vel Dominici baptismi, vel secundum carnem nativitatis esse definiunt, et idcirco utriusque sacramenti solemnitatem non bifarie, ut in occiduis provinciis, sed sub una diei hujus festivitate concelebrant), epistolae pontificis Alexandrini per universas dirigantur Aegypti Ecclesias, quibus initium Quadragesimae et dies Paschae non solum per civitates omnes, sed etiam per universa monasteria designentur.

4. stol. - Chronograf (z r. 354)

ke dni 25. 12.:
v části Filokaliánský kalendář
narození Nepřemožitelného·Slunce; nařízení her XXX
v části Depositio martyrum
narozen Kristus v Judském Betlémě

 
 
N·INVICTI·CM·XXX
 
VIII kal. Ian. natus Christus in Betleem Iudeae.

4. stol. - Sv. Řehoř Naziánský

Řeč o Zjevení Páně neboli narození Spasitele
Nyní se slavnost teofanie nebo dne narození nazývá stejně pro obě dvě, tyto dva názvy jsou dány pro jednu skutečnost. Neboť Bůh se zjevil člověku skrze narození. Slovo teofanie se používá, neboť se zjevil, slovo narození, neboť se narodil. 

Oratio XXXVIII In Theophania, sive Natalitia Salvatoris. n. 3
Nunc autem Theophania sive Natalitia, praesens celebritas: utroque enim modo appelatur, duobus scilicet nominibus uni eidemque rei impositis. Deus enim per nativitatem hominibus apparuit. (...) Theophania igitur ab eam causam hoc festum appelatur, quod apparuerit; Nativitas vero, quod natus sit.

Řeč o posvátném osvícení
Již jsme dříve slavili narození Krista řádnou slavnostní, já jakožto vůdce a záštita, tak vy; a dokonce vším, co je je na světě i co je nad světem. S hvězdou jsme běželi, s mudrci se klaněli, s pastýři jsme byli osvíceni, s anděli jsme hlásali Boží slávu, se Simeonem jsme jej brali do náruče, s Annou, tou starou a čistou ženou jsme učinili vyznání. Díky ať jsou vzdány tomu, kdo do vlastního přišel jako cizinec, neboť oslavil cizince. Nyní následuje jiná událost Krista a jiné tajemství.[...] Kristus je osvícen, nechme se osvítit spolu s ním; Kristus je pokřtěn, sestupme spolu s ním, abychom s ním také vystoupili vzhůru. 

Oratio XXXIX, in sancta Lumina, n. 14
Jam Christi quidem Nativitas congrua solemnitate prius, tum a me festi duce et auspice, tum a vobis, atque adeo ab omnibus, tam qui in mundo versantur, quam qui in mundo sublimiores sunt, celebrata est. Cum stella cucurrimus, cum Magis adoravimus, cum pastoribus luce circumfusi sumus, cum angelis divinam gloriam praedicavimus, cum Simeone in ulma accepimus, cum Anna, illa, inquam, vetula et casta femina, confessi summus; ei quooque qui ut alienus in propria venit, gratia habeatur, quod externum hominem et peregrinum gloria affecit. Nunc vero alia Christi actio, aliudque mysterium sequitur. [...] Christus illuminatur, simul illustremur; Christus baptizatur, simul descendamus, ut simul etiam ascendamus. 

Řeč o svatém křtu
Protože jsme včera slavili úžasný den osvícení, dnes krátce pohovoříme o křtu a užitku, který z něj máme.

Oratio XL, in sanctum baptisma, n. 1
Quoniam hieri splendidum luminum diem celebravimus, hodie de baptismo ac beneficio hinc ad nos mutante, breviter disceremus.

5. stol. - sv. Augustin (De diversis questionibus)

Což vynásobeno stejným počtem číslic, který je hlavou tohoto řádu, činí dvě stě sedmdesát šest, to jest devět měsíců a šest dní, které se počítají od osmého dne před dubnovými kalendami, o němž se věří, že byl Pán počat, protože téhož dne také trpěl, až do osmého dne před lednovými kalendami, kdy se narodil.

Qui cum fuerint multiplicati per ipsum senarium numerum, qui hujus ordinationis caput tenet, fiunt ducenti septuaginta sex: id est, novem menses et sex dies, qui computantur ab octavo calendas aprilis, quo die conceptus Dominus creditur, quia eodem die etiam passus est, usque ad octavum calendas januarias, quo die natus est

5. stol. - sv. Lev Veliký

Kázání o Narození Páně
S takovou jistou nadějí, milovaní, setrvávejte pevně ve víře, v níž jste vybudováni, aby vás tentýž pokušitel, jehož tyranii nad vámi Kristus již zničil, nezískal zpět některou ze svých lstí a nezkalil i radost z nynějšího svátku svým podvodným uměním a nezmátl jednodušší duše morovou představou některých, kterým se zdá, že tento náš slavnostní den odvozuje svou čest ani ne tak od Kristova narození, ale od východu nového slunce. Srdce takových lidí jsou zahalena do naprosté temnoty a nemají rostoucí vnímání pravého Světla, neboť jsou stále ještě strháváni pošetilými omyly pohanství, a protože nedokážou pozvednout zrak své mysli nad to, co vidí jejich tělesný zrak, vzdávají božskou poctu světlům, která slouží světu.

Sermo XXII In nativitate Domini
Habentes ergo tantae spei fiduciam, dilectissimi, in fide qua fundati estis, stabiles permanete; ne idem ille tentator, cujus jam a vobis dominationem Christus exclusit, aliquibus vos iterum seducat insidiis, et haec ipsa praesenti diei gaudia suae fallaciae arte corrumpat, illudens simplicioribus animis de quorumdam persuasione pestifera, quibus haec dies solemnitatis nostrae, non tam de nativitate Christi, quam de novi, ut dicunt, solis ortu honorabilis videatur. Quorum corda vastis tenebris obvoluta, et ab omni incremento verae lucis aliena sunt; trahuntur enim adhuc stultissimis gentilitatis erroribus, et quia supra id quod carnali intuentur aspectu, nequeunt aciem mentis erigere,  ministra mundi luminaria divino honore venerantur.

Kázání o Narození Páně
Věci, které jsou spojeny s tajemstvím dnešního slavnosti, jsou vám, milovaní, dobře známy a často jste o nich slyšeli; ale tak jako viditelné světlo poskytuje potěšení nezkaleným očím, tak i zdravým srdcím přináší Spasitelovo narození věčnou radost; a my o něm nesmíme mlčet, i když o něm nemůžeme mluvit tak, jak bychom měli. Věříme totiž, že to, co říká Izaiáš: „Kdo oznámí jeho zrození?“ (Iz 53,8) se vztahuje nejen na ono tajemství, jímž je Boží Syn souvěčný s Otcem, ale také na toto zrození, jímž se Slovo stalo tělem. [...] Toto spojení, milovaní, jímž je Stvořitel spojen se stvořením, nemohla ariánská slepota vidět očima rozumu, ale nevěříc, že Jednorozený Boží je téže slávy a podstaty s Otcem.

Sermo XXIII In nativitate Domini
Nota quidem sunt vobis, dilectissimi, et frequenter audita, quae ad sacramentum pertinent solemnitatis hodiernae; sed sicut illaesis oculis voluptatem affert lux ista visibilis, ita cordibus sanis aeternum dat gaudium nativitas Salvatoris, quae a nobis numquam est tacenda, licet non sit, ut dignum est, explicanda. Non enim ad illud tantummodo sacramentum, quo Filius Dei consempiternus est Patri, sed etiam ad hunc ortum, quo Verbum caro factum est credimus pertinere, quod dictum est: Generationem ejus quis enarrabit. [...] Hanc unitatem, dilectissimi, qua Creatori creatura conseritur, intelligentiae oculis cernere caecitas Ariana non potuit, quae Unigenitum Dei ejusdem cum Patre gloriae atque substantiae esse non credens.

Kázání o Narození Páně
Ačkoli, milovaní, je narození našeho Pána Ježíše Krista nevýslovné, v němž se oblékl do těla naší přirozenosti, přesto se neodvažuji spoléhat na své vlastní schopnosti, ale spoléhám na jeho vlastní vnuknutí, aby v den, který byl vyvolen pro svátost obnovy lidstva, z nás vzešlo něco, co by mohlo poučit ty, kdo poslouchají.

Sermo XXV In nativitate Domini
Quamvis, dilectissimi, ineffabilis sit nativitas Domini nostri Jesu Christi, qua se naturae nostrae carne vestivit: audeo tamen non de facultate mea fidere, sed de ipsius inspiratione praesumere, ut in die qui in sacramentum humanae restitutionis electus est, aliquid a nobis quod audientes possit aedificare promatur.

Kázání o slavnosti Zjevení Páně
Je správnou a rozumnou povinností pravé zbožnosti, milovaní, ve dnech, které svědčí o skutcích Božího milosrdenství, radovat se celým srdcem a se vší úctou oslavovat věci, které byly vykonány pro naši spásu; vždyť sám zákon opakujících se ročních období nás vyzývá k takovému zbožnému zachovávání a nyní před nás postavil svátek Zjevení Páně, zasvěcený zjevení Páně brzy po dni, kdy se z Panny narodil Boží Syn, který je souvěčný s Otcem.

Sermo XXXIV In Epiphaniae solemnitate
Justum et rationabile, dilectissimi, verae pietatis obsequium est, in diebus qui divinae misericordiae opera protestantur, toto corde gaudere et honorifice ea quae ad salutem nostram gesta sunt celebrare: vocante nos ad hanc devotionem ipsa recurrentium temporum lege, quae nobis post diem in quo coaeternus Patri Filius Dei natus ex Virgine est, brevi intervallo Epiphaniae intulit festum, ex apparitione Domini consecratum.