Doba velikonoční - střípky z historie
Nejstarší prameny
Podle afrického kněze Tertuliána se velikonoční doba podobá jedné velké neděli: je to tedy doba radosti, ve které jsou nepatřičné postní praktiky (půst či modlitba v kleče). Již koncil v Elvíře v r. 306 se musel vyrovnávat se skutečností, že někteří křesťané ukončovali velikonoční radost na slavnost Nanebevstoupení Páně, jakoby pak Kristus již nebyl přítomen. Koncil připomíná, že velikonoční doba trvá až do slavnosti Seslání Ducha svatého. Podle poutnice do Svaté Země Egérie byl již koncem 4. století v Jeruzalémě slaven jak velikonoční oktáv, tak velikonoční doba zakončená letnicemi. Egérie také připomíná, že tradiční postní dny jsou "přebity" velikonoční radostí. Cyril Jeruzalémský nám zanechal známku o další důležité charakteristice doby velikonočí - ve dnech následujících po slavení iniciačních svátostí byli novokřtěnci uváděni do tajemství, která prožili, a byl jim vysvětlován jejich smysl.
3. stol. - Tertulián (De corona 3) |
|
Máme za to, je neoprávněné v neděli se postit nebo se modlit v kleče. Podobné svobody se těšíme ode dne Velikonoc do letnic. |
Die dominico ieiunium nefas ducimus, uel de geniculis adorare. Eadem immunitate a die Paschae in Pentecosten usque gaudemus. |
4. stol. - Koncil v Elvíře (kán. 43) |
|
Vedeni autoritou Písma nebudeme pokračovat ve falešné praxi [slavení čtyřiceti dní po Velikonocích], ale budeme slavit padesátý den. Kdyby někdo jednal opačně, bude to považováno za novou herezi. |
Pravam institutionem emendari placuit iuxta auctoritatem scripturarum, ut cuncti diem Pentecostes celebremus, ne si quis non fecerit novam haeresem induxisse notetur. |
4. stol. - Egérie (č. 39 a 41) |
|
Tyto svátky velikonoční se slaví po osm dní stejně jako u nás a obřady se konají po osm dní obvyklým způsobem, jako se děje všude od velíkonoc až do oktávy. Po osm dní velikonočních je zde táž skvělá výzdoba a týž průběh obřadů jako na epifanie, a to jak ve velkém kostele, tak v Anastasi i u Kříže i na Eleoně, ale i v Betlémě, jakožto i v Lazariu a všude jinde, protože jsou velikonoční svátky. [...] |
Octo autem illi dies paschales sic attenduntur, quemadmodum et ad nos, et ordine suo fiunt missae per octo dies paschales, sicut et ubique fit per pascha usque ad octauas. Hic autem ipse ornatus est et ipsa compositio et per octo dies paschae, quae et per epiphania, tam in ecclesia maiore quam ad Anastase aut ad Crucem uel in Eleona, sed et in Bethleem nec non etiam in Lazariu uel ubique, quia dies paschales sunt.[...] |
Od velikonoc až do padesátého dne, to jest do svatodušních svátků, se zde vůbec nikdo nepostí, ba ani ti, kteří jsou aputaktité. Po všechny ty dny tak jako po celý rok se v Anastasi od prvního kuropění až do rána konají obvyklé věci, a obdobně o sextě a o nešporách. Ale vždy o nedělích se slaví obřady podle zvyku v Martyriu, to jest ve velkém kostele, a odtud se jde s hymny do Anastase. Ve středu a v pátek, protože v tyto dny se vůbec nikdo neposti, se slaví na Sionu, ale ráno; propuštění se koná v obvyklou dobu. |
A pascha autem usque ad quinquagesima, id est pentecosten, hic penitus nemo ieiunat, nec ipsi aputactitae qui sunt. Nam semper ipsos dies sicut toto anno ita ad Anastase de pullo primo usque ad mane consuetudinaria aguntur, similiter et ad sexta et ad lucernare. Dominicis autem diebus semper in Martyrio, id est in ecclesia maiore, proceditur iuxta consuetudinem et inde itur ad Anastase cum ymnis. Quarta feria autem et sexta feria, quoniam ipsis diebus penitus nemo ieiunat, in Syon proceditur, sed mane; fit missa ordine suo. |
4. stol. - Cyril Jeruzalémský (1.a 2. mystagogická katecheze) |
|
Toužil jsem dlouho, pravé a vytoužené děti církve, povědět vám o těchto duchovních a nebeských tajemstvích. Ale poněvadž jsem byl pevně přesvědčen, že se očím věří více než uším, čekal jsem na přítomnost vhodného okamžiku, abych vás, lépe připravené k tomu, co bude řečeno, vzal z onoho večera a uvedl na světlejší a voňavější louku tohoto ráje. Kromě toho jste již i schopní, když jste byli povýšeni nejbožštějšími tajemstvími božského a životodárného křtu. Protože je tedy třeba prostřít stůl dokonalejších poučení, takto vás důkladně vzdělejme, abyste uviděli význam toho, co se vám v ten večer křtu stalo. [...] |
Toužil jsem dlouho, pravé a vytoužené děti církve, povědět vám o těchto duchovních a nebeských tajemstvích. Ale poněvadž jsem byl pevně přesvědčen, že se očím věří více než uším, čekal jsem na přítomnost vhodného okamžiku, abych vás, lépe připravené k tomu, co bude řečeno, vzal z onoho večera a uvedl na světlejší a voňavější louku tohoto ráje. Kromě toho jste již i schopní, když jste byli povýšeni nejbožštějšími tajemstvími božského a životodárného křtu. Protože je tedy třeba prostřít stůl dokonalejších poučení, takto vás důkladně vzdělejme, abyste uviděli význam toho, co se vám v ten večer křtu stalo. [...] |
Prospěšné jsou pro vás denní mystagogie a nová výuka zvěstující novější věci, zvláště pro vás, kteří jste byli obnoveni od starého k novému. Proto nutně musím připojit další mystagogii ke včerejší. [...] |
Prospěšné jsou pro vás denní mystagogie a nová výuka zvěstující novější věci, zvláště pro vás, kteří jste byli obnoveni od starého k novému. Proto nutně musím připojit další mystagogii ke včerejší. [...] |
4. stol. - Lex canonica sanctorum apostolorum, kán. 1 |
|
Si quis hebdomadem resurrectionis vestem splenidam gerentis vel renovationis unoo die diminuit neque totam hebdomadem colit sicut unum diem, eam celebrans simpliciter et non festive, vel laborem suscipit, partem habet cum Iuda proditore et constituatur cum Iudaeis Dei interfectioribus. |
Kdo by nedodržoval týden vzkříšení jakožto jediný den nošení bílého oděvu a obnovy, kdo by ho slavil obyčejně a ne slavnostně, kdo by pracoval, ať dostane podíl se zrádcem Jidášem. |
Rubriky nejstarších sakramentářů
Nejstarší římské sakramentáře ukazují, jak byla velikonoční doba uspořádána, a jak se její podoba rozvíjela. Sakramentáře obsahují především modlitby, ale v následující ukázce modlitby vynecháváme a soustředíme se pouze na nadpisy a rubriky.
První část tzv. Veronského sakramentáře je bohužel ztracena, sakramentář začíná uprostřed velikonoční doby. Existuje slavnost Nanebevstoupení Páně, vigilie slavnosti Seslání Ducha svatého, při které se slaví křest a následuje mše, a samotná slavnost Seslání Ducha svatého. Tím je velikonoční doba ukončena a následují po ní pouze kvatembrové "suché" postní dny.
Gelasiánský sakramentář vznikl mimo Řím (u jednotlivých bohoslužeb chybí označení římských bazilik) a římský "materiál" míchá se zvyklostmi z Galie, dnešní Francie. Je zde rozlišen týden velikonočního oktávu od zbytku velikonoční doby. Slavnost Velikonoc končí na neděli oktávu, takže další velikonoční neděle se zazývají "po skončení Velikonoc". 2. neděle po skončení Velikonoc je naše dnešní 3. neděle velikonoční. Zná slavnost Nanebevstoupení Páně, vigilii slavnosti Seslání Ducha svatého se čteními, udílením křtu a eucharistií, stejně jako mši v den slavnosti Seslání Ducha svatého. K této slavnosti připojuje novinku - svatodušní oktáv, který je promíchán se staršími kvatembrovými dny. Velikonoční doba končí nedělí v oktávu svatodušním.
Gregoriánský sakramentář je sice mladší, než sakramentář Gelasiánský, ale protože se jedná o knihu papežské liturgie (která je vždy konzervativní), lépe nám uchoval starší římské zvyklosti bez cizí kontaminace. V oktávu velikonočním se bohoslužby konají v nejdůležitějších římských bazilikách. Slaví se slavnost Nanebevstoupení Páně, vigilie slavnosti Seslání Ducha svatého se čteními, křtem a eucharistií, i slavnost seslání Ducha svatého ve dne ve Vatikánské bazilice. Svatodušní oktáv ještě není rozvinut, je zde pouze jeho zárodek. Ve všední dny modlitby sice mluví o Duchu svatém, ale název "oktáv" chybí a kvatembrové dny si ponechaly svůj původní charakter včetně toho, že neděle chybí (protože se slavila již sobotní vigilie).
6. stol. - Veronský sakramentář |
|
[velikonoční formuláře] |
|
7. stol. - Gelasiánský sakramentář |
|
začínají modlitby a orace bílého týdne |
incipiunt tocius albae orationes et praeces |
8. stol. Gregoriánský sakramentář |
|
bílé pondělí u Sv. Petra |
feria II in albas ad sanctum petrum |