Doba velikonoční

základní význam • praktické informace • biblická čtení • 3. způsob úkonu kajícnosti • nanebevstoupení a letnice

Základní význam doby velikonoční

Padesát dní od neděle Zmrtvýchvstání Páně do neděle Seslání Ducha svatého se slaví s radostným jásotem jako jeden sváteční den, jako "Veliký den Páně." Jsou to dny, v nichž především se zpívá Aleluja.

Neděle této doby jsou označovány jako neděle velikonoční. Po neděli Zmrtvýchvstání Páně následují: 2., 3., 4., 5., 6., 7. neděle velikonoční. A doba těchto posvátných padesáti dnů končí nedělí Seslání Ducha svatého. Prvních osm dnů velikonoční doby tvoří velikonoční oktáv a slaví se jako slavnosti Páně. Čtyřicátý den po Zmrtvýchvstání Páně se slaví Nanebevstoupení Páně; tam, kde tato slavnost není předepsána jako zasvěcený svátek, může se přesunout na 7. neděli velikonoční. Všední dny po Nanebevstoupení Páně, až do soboty před Sesláním Ducha svatého včetně, připravují na příchod Utěšitele, Ducha svatého.

(Dokument Všeobecná ustanovení o liturgickém roku a kalendáři, č. 22-26)

Praktické informace

Používá se bílá liturgická barva, o slavnosti Seslání Ducha svatého barva červená (IGMR, č. 346).
Paškál stojí u ambonu nebo u oltáře a rozsvěcí se každý den na mši, ranní chvály a nešpor (CE, č. 372).
Při nedělních mších má být mezi věřícími vyhrazeno zvláštní místo nově pokřtěným (OICA, č. 236).
K antifonám a odpovědím se připojuje slovo chvály - aleluja. Responsoriální žalm ve mši může mít jako svou odpověď vždy aleluja (IGLH, č. 120).
Při litaniích (kromě eucharistické adorace) se stojí.
V oktávu velikonočním se ve mši zpívá Gloria a v oficiu Te Deum (IGLH, č. 68).
Sekvence Victimae paschali, závazná o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, se může zpívat také každý den velikonočního oktávu; o slavnosti Ducha svatého se závazně zpívá sekvence Veni sancte. Sekvence se zpívají před alelujovým zpěvem před evangeliem (OLM, str. 449).
Ve velikonočním oktávu a o slavnosti Seslání Ducha svatého se při propuštění lidu zpívá dvojí aleluja.
Zvláště o velikonočních nedělích je možné úkon kajícnosti nahradit kropením lidu na památku křtu (IGMR, č. 51).
Ve mši ani v liturgii hodin se nečtou čtení ze Sarého Zákona (vyjma svatodušní vigilie nebo svěcení kostela).
Doporučuje se homilie i ve všední dny (IGMR, č. 66).
Ve všední dny se může místo 2. čtení v modlitbě se čtením konat souvislé čtení z díla některého Otce, které by bylo v souladu s biblickou a liturgickou myšlenkou (IGLH, č. 250).
Mariánská antifona po kompletáři je vždy Vesel se, nebes Královno (IGLH, č. 92).
Ve velikonočním oktávu se vynechávají svátky a památky svatých; slavnosti se přesouvají na nejbližší volný den.
Památky, svátky a slavnosti svatých se slaví v plném rozsahu. Oslavy svatých připadající na všední dny doby velikonoční nemohou být přeloženy na neděli.
Ve velikonočním oktávu a o velikonočních nedělích se nesmí použít mešní formuláře pro mše spojené s určitými obřady, za určité potřeby (a to ani pro mše za zemřelé) ani votivní; ve všedních dnech se mohou použít formuláře pro mše za určité potřeby a pro votivní mše pouze tehdy, pokud to duchovní správce uzná jako skutečně potřebné (IGMR, č. 372, 376, 380).

Biblická čtení v době velikonoční

O nedělích pojednávají evangelia až do třetí neděle o zjeveních vzkříšeného Krista. Čtení o Dobrém pastýři jsou určena na čtvrtou neděli velikonoční. O páté, šesté a sedmé neděli velikonoční se čtou úryvky z řeči a modlitby Páně při poslední večeři. První čtení se ve všech třech cyklech berou ze Skutků apoštolů, a to souběžně a postupně: tak, aby se každý rok četlo něco o životě, svědectví a růstu prvotní církve. Ve čtení z Apoštola se čte v cyklu A z 1. listu svatého Petra, v cyklu B z 1. listu svatého Jana, v cyklu C ze Zjevení svatého Jana. Tyto texty svou radostnou vírou a pevnou nadějí odpovídají duchu této doby.

Ve všední dny se první čtení bere jako o nedělích ze Skutků apoštolů, a to způsobem polosouvislým. Pro evangelium jsou ve velikonočním oktávu vybrána vyprávění o zjeveních vzkříšeného Krista. Potom se čte polosouvisle evangelium svatého Jana, z něhož se vybírají ty úryvky, které odpovídají době velikonoční; a tak se doplňuje to, co už bylo čteno v době postní. Největší část těchto velikonočních perikop je vzata z Ježíšovy řeči a modlitby při poslední večeři.

Slavnost Nanebevstoupení Páně má jako první čtení vyprávění o této události podle Skutků apoštolů a tento text doplňují čtení z Apoštola o Kristu oslaveném po Otcově pravici. Pro čtení evangelia má každý cyklus vlastní text podle vyprávění jednotlivých evangelistů. Pro večerní mši o vigilii Seslání Ducha svatého jsou uvedeny čtyři texty ze Starého zákona, čte se jeden z nich podle vlastní volby a má se jím objasnit mnohonásobný význam této slavnosti. Čtení z Apoštola ukazuje na činnost Ducha svatého v církvi. Evangelium pak připomíná, jak Kristus ještě před svým oslavením přislíbil Ducha svatého. Pro mši v den slavnosti se podle tradičního používání bere jako první čtení vyprávění ze Skutků apoštolů o velké události seslání Ducha svatého. Text z Apoštola ukazuje na účinky působení Ducha svatého v životě církve. Čtení evangelia připomíná Ježíše, udělujícího svým apoštolům večer po svém vzkříšení Ducha svatého; jiné texty, nabídnuté na vybranou, pojednávají o působení Ducha svatého v apoštolech a v církvi.

(Úvod k mešnímu lekcionáři, č. 100-102)

Nedělní evangelia

Nedělení evangelia všech ročních cyklů tvoří vzájemně propojenou jednotu. Kristus vstal z mrtvých (1. - 3. neděle), zůstává se svým lidem a stará se o něj (4. a 5. neděle) tím, že mu posílá Ducha utěšitele (6. neděle), který umožňuje jednotu církve (7. neděle).

2. neděle: Zjevení Tomášovi (Za týden přišel Ježíš zase)
3. neděle: Zjevení učedníkům (Poznali Ježíše při lámání chleba • Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých • Ježíš vzal chléb a dal jim, stejně i rybu).
4. neděle: Dobrý Pastýř - Jan 10
5. neděle: Zůstat v Kristu - Jan 13-15 (Já jsem cesta, pravda a život • Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce • Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem).
6. neděle: Zaslíbení Ducha svatého - Jan 14-15 (Budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce • Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život • Duch svatý připomene vám všechno, co jsem vám řekl já).
7. neděle: Jednota učedníků - Jan 17 (Otče, oslav svého Syna • Aby byli jedno jako my • Ať všichni jsou jedno!).

Nedělní první čtení

Všechna čtení ze Skutků apoštolů jsou zaměřena na život prvotní církve. Sledují následující logiku:

2. neděle: Život prvotní církve (Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné • Jedno srdce a jedna duše • Rostl počet těch, kteří přijímali víru v Pána).
3. neděle: Promluvy apoštola Petra (Nebylo možné, aby zůstal v moci smrti • Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých • My jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý).
4. neděle: Promluvy apoštolů Petra a Pavla (Bůh ho ustanovil Pánem a Mesiášem • V nikom jiném není spásy • Obracíme se k pohanům).
5. neděle: Personálie prvotní církve (Vyvolili sedm mužů plných Ducha svatého • Barnabáš jim vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána • Svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal.)
6. neděle: Působení Ducha svatého (Vložili na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého. • I na pohany byl vylit dar Ducha svatého • Rozhodl Duch svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí).
7. neděle: opakování - aktéři prvotní církve (Jednomyslně setrvávali v modlitbách • Je nutné, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání • Vidím Syna člověka, jak stojí po Boží pravici).

Všední dny

Ve velikonočním oktávu se čtou evangelia o vzkříšení Krista.
Po velikonočním oktávu jsou evangelia z Janova evangelia
První čtení jsou po celou dobu na pokračování ze Skutků apoštolů.

Úkon kajícnosti (3. způsob) pro dobu velikonoční

Na místo "tropů" uvedených v mešním řádu je možné ve 3. způsobu úkonu kajícnosti použít také jiná zvolání. Následující varianty pro dobu velikonoční jsou volně inspirovány velikonočními liturgickými texty a trop z italského Messale Romano.

KE STAŽENÍ V PDF

Kněz: Ty jsi první i poslední, alfa i omega, Pane: smiluj se nad námi.
Lid odpovídá: Pane, smiluj se nad námi.

Kněz: Ty jsi Pán všech věků a vládneš dějinám, Kriste: smiluj se na námi.
Lid odpovídá: Kriste smiluj se nad námi.

Kněz: Tvé je království i moc i sláva, Pane: smiluj se nad námi.
Lid odpovídá: Pane, smiluj se nad námi.

Nebo:

Kněz: Ty jsi náš pokoj, Pane: smiluj se nad námi.
Lid odpovídá: Pane, smiluj se nad námi.

Kněz: Ty jsi náš velikonoční Beránek, Kriste: smiluj se nad námi.
Lid odpovídá: Kriste, smiluj se nad námi.

Kněz: Ty jsi náš život, Pane: smiluj se nad námi.
Lid odpovídá: Pane, smiluj se nad námi.

Nebo:

Kněz: Jsi věčným knězem nové smlouvy, Pane: smiluj se nad námi.
Lid odpovídá: Pane, smiluj se nad námi.

Kněz: Jako z živých kamenů z nás stavíš duchovní chrám, Kriste: smiluj se nad námi.
Lid odpovídá: Kriste, smiluj se nad námi.

Kněz: Činíš z nás spoluobčany svatých v Božím království, Pane: smiluj se nad námi
Lid odpovídá: Pane, smiluj se nad námi.

Nebo:

Kněz: Vstoupils na nebesa a dáváš nám Ducha Svatého, Pane: smiluj se nad námi.
Lid odpovídá: Pane, smiluj se nad námi.

Kněz: Nepřestals být jedním z nás a jsi náš prostředník u Otce, Kriste: smiluj se nad námi.
Lid odpovídá: Kriste, smiluj se nad námi.

Kněz: Zůstáváš mezi námi a my k tobě patříme na věky, Pane: smiluj se nad námi.
Lid odpovídá: Pane, smiluj se nad námi.

Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha svatého

Součástí velikonoční doby jsou také slavnosti Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha svatého.

Při slavení tajemství Kristova nanebevstoupení církev vyznává svou víru, že Kristus - Bůh a člověk - vystoupil k Otci, aby nám připravil místo, a zároveň zůstává mezi námi:

Andělé žasnou, že člověk je soudcem světa a pánem vesmíru.
A my se radujeme, že tvůj Kristus nepřestal být jedním z nás, že je náš prostředník u tebe a zůstává mezi námi.
My k němu patříme navěky a skrze něho se jednou náš život naplní v tobě.

(Preface 1. o Nanebevstoupení Páně)

Mezi slavnostní Nanebevstoupení Páně a Sesláním Ducha svatého se koná tzv. novéna:

Písmo potvrzuje, že devět dnů před Nanebevstoupením Páně a Sesláním Ducha Svatého apoštolové "jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými" (Sk 1, 14) v očekávání "vyzbrojení mocí z výsosti" (Lk 24, 49). Z modlitby a reflexe nad touto událostí spásy vyvstala pobožnost svatodušní novény, která je mezi křesťanským lidem velmi rozšířená. V misálu a v denní modlitbě církve (zvláště při nešporách) je tato "novéna" vlastně již obsažena: biblické texty a texty modliteb různými způsoby volají k očekávání Utěšitele. Novéna před Sesláním Ducha Svatého ať se tedy koná (nakolik je to možné) ve shodě se slavnostním konáním nešpor. Kde takové řešení nebude proveditelné, má novéna odrážet liturgická témata jednotlivých dnů, jak následují od Nanebevstoupení Páně do vigilie Seslání Ducha Svatého.

(Direktář o lidové zbožnosti a liturgii)

Slavnost Seslání Ducha svatého je korunou velikonočního období, velkým oktávem velikonočním (je osmou nedělí po slavnostni Zmrtvýchvstání Páně). Navazuje na židovské svátky letnic, konané padesát dní po slavnosti nekvašených chlebů a připomíná událost vylití Ducha svatého na apoštoly shromáděné ve večeřadle, při níž byla dovršeno Kristovo působení, zjevena Nejsvětější Trojice a slavnostně ustavena církev. Církev v liturgii oslavuje Boha, vyznává svou víru a prosí o tohoto samého Ducha svatého, který byl darován na počátku, když se začalo šířit evangelium:

Všemohoucí, věčný Bože, ty nám dáváš každoročně v období padesáti dnů znovu prožívat uskutečnění a naplnění velikonočního díla naší spásy; nepřestávej sesílat dary svého svatého Ducha, aby tě lidé všech národů a jazyků společně chválili a oslavovali.

(Vstupní modlitba z vigilie)