Nadřazené téma

Křestní pramen

Význam křtitelnice

Mezi významné části kostela patří křestní kaple nebo místo, kde se nachází křestní pramen. Slaví se tam první novozákonní svátost, jíž lidé, kteří vírou přilnuli ke Kristu, přijímají Ducha přijatých za vlastní,  a proto se smí nazývat a jsou Božími dětmi;  stávají se podobnými Kristu v jeho smrti a zmrtvýchvstání  a jsou začleňováni do jeho těla;  a proniknuti pomazáním Ducha Svatého jsou Božím chrámem  a údy církve, "rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví". 

Protože křest je začátkem celého křesťanského života, každý katedrální a farní kostel ať má vlastní křtitelnici nebo místo, kde tryská nebo je umístěn křestní pramen. Z pastoračních důvodů se však může, s dovolením místního ordináře, postavit křtitelnice nebo zbudovat křestní pramen i v jiných kostelích.

(Obřady žehnání)

Vlastnosti křtitelnice

Při pořizování nové křestní kaple nebo křestního pramene je třeba pamatovat především na to, aby se slavení svátosti křtu mohlo konat důstojně a vhodným způsobem, jak to popisují Obřady křtu malých dětí a Obřady uvedení do křesťanského života.

Jak v křestní kapli oddělené od hlavního prostoru kostela, kde se koná celý křestní obřad, tak i při umístění křestního pramene uvnitř kostela je třeba uspořádat všechno tak, aby byl zřejmý vztah křtu k Božímu slovu a k eucharistii, která je vyvrcholením uvedení do křesťanského života.

Křestní kaple oddělená od hlavního prostoru kostela ať je opravdu důstojným místem, odpovídajícím významu mysteria, které se tu má slavit, a ať je vyhrazena jen pro slavení křtu, jak se sluší na místo, kde se jako z lůna církve lidé znovu rodí z vody a z Ducha Svatého. 

Křestní pramen, zejména v křestní kapli, má být trvalý, vždy umělecky ztvárněný, zářící čistotou a vhodný také, přichází-li to v úvahu, k ponořování katechumenů. Může být upraven také tak, že voda z něj jako ze skutečného pramene živě vytéká, což by plněji naznačovalo zdroj života. Je také třeba předem pamatovat na to, aby se vzhledem k místním okolnostem mohla voda ohřívat.  

(Obřady žehnání)

Žehnací modlitba

Bože, Stvořiteli světa a Otče všech lidí,
děkujeme ti, že přivádíš církev
k svátostnému pramenu spásy.
Zde se lidem otvírá cesta k věčnému životu:
ti, jimž se brány ráje zavřely,
mají přístup do tvé církve;
pro ty, na nichž lpí stará vina,
je připravena koupel obnovující čistotu a svatost.
Rozevírá se hlubina pohlcující hříchy,
aby mohly vyrašit mladé výhonky ctností;
tryská pramen vyvěrající z Kristova probodeného boku
a ti, kdo z toho pramene pijí,
dostávají účast na věčném životě.
Odtud se šíří světlo víry rozptylující temnoty
a těm, kdo se ve křtu znovu zrodili,
dává poznat nebeská tajemství;
zde jsou věřící ponořeni křtem do Kristovy smrti
a spolu s ním vstávají k novému životu.
Prosíme tě, Bože, sešli do této vody
životodárné vanutí svého Ducha:
toho, jehož působením Panna Maria počala
tvého jednorozeného Syna
a jenž v církvi dává život těm,
které jsi přijal za své syny
a připravil pro ně nebeské dědictví.
Dej, Bože, ať všichni, kdo zde budou pokřtěni,
uskutečňují, k čemu je zavazuje jejich víra,
a jejich život, ať odpovídá tomu,
čím se stali působením tvé milosti.
Všichni, kdo projdou touto životodárnou lázní,
i když jsou různého původu a z různého prostředí,
ať jsou si vědomi, že patří k sobě,
ať žijí v bratrské lásce
a vyznačují se vzájemnou svorností.
Jako synové nebeského Otce,
ať jsou obrazem jeho dobroty;
jako Kristovi učedníci,
ať se svědomitě řídí slovy svého Mistra;
jako příbytek Ducha Svatého,
ať zní ozvěnou jeho hlasu.
Ať vydávají svědectví evangeliu
a jednají spravedlivě;
do prostředí, ve kterém žijí,
ať vnášejí Kristova Ducha
a jednou ať se stanou
občany nebeského Jeruzaléma.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.