Typy kostelů

V různých liturgických knihách a dokumentech církve se lze setkat s různými označeními kostelů a posvátných míst. Následují vybrané liturgické normy, které se různých typů kostelů týkají. 

Kostel obecně 

Posvátná místa jsou místa určená k bohoslužbě nebo pohřbu věřících zasvěcením nebo žehnáním, které k tomu předepisují liturgické knihy. Na posvátném místě je přípustné pouze to, co slouží výkonu bohoslužby a podpoře zbožnosti a náboženství; zakazuje se, co se neshoduje s posvátností místa. Kostelem se rozumí posvátná budova, určená pro bohoslužby, do níž jsou věřící oprávněni přijít, aby zde konali bohoslužby, především veřejné. 

(Kodex kanonického práva)

Boží lid se shromažďuje k slavení eucharistie nejčastěji v kostele anebo, kde není kostel nebo je nedostačující, na jiném důstojném místě, hodném tak velkého tajemství. Je tedy třeba, aby byly kostely nebo jiná místa pro posvátnou činnost i aktivní účast věřících upraveny. Dále je třeba, aby posvátné budovy i věci používané k božskému kultu byly skutečně důstojné a krásné a aby byly znamením a symbolem vyšších skutečností. Vhodná dispozice kostela a všeho, co s ním souvisí, která má náležitě odpovídat potřebám naší doby, žádá, aby se pečovalo nejen o to, co slouží bezprostředně k posvátnému slavení, ale i o přiměřené pohodlí pro věřící, jak se o ně obvykle pečuje na místech, kde se lidé shromažďují. Boží lid shromažďující se ke mši má svou sounáležitost a hierarchické uspořádání; to se vyjadřuje různou činností při jednotlivých částech bohoslužby. Obecná dispozice bohoslužebné budovy má být proto taková, aby v sobě jistým způsobem nesla obraz shromáždění, umožňovala náležité uspořádání všech a také pomáhala každému účastníkovi liturgie správně vykonávat svůj úkol. [...] Ačkoli má to vše vyjadřovat rozmístění podle hierarchie a různost úkolů, musí to vytvářet důvěrnou jednotu a sounáležitost, aby tak jasně vyzařovala jednota celého svatého lidu. Charakter a krása místa i veškerého vybavení ať podporují zbožnost a ukazují svatost tajemství, která se tu slaví.

(Všeobecné pokyny k Římskému misálu)

Každý kostel má mít ještě před zasvěcením určený titul. Kostel může být zasvěcen Nejsvětější Trojici; našemu Pánu, Ježíši Kristu s označením tajemství anebo jména, které se již slaví v posvátné liturgii; Duchu Svatému; blahoslavené Panně Marii s některým označením, které se již ujalo v posvátné liturgii; svatým andělům; svatému uvedenému v Římském martyrologiu nebo v jeho schváleném dodatku; blahoslavenému se může kostel zasvětit jen se zvláštním souhlasem Apoštolského stolce. Každý kostel může mít pouze jeden titul; výjimkou jsou pouze ti svatí, kteří jsou spolu uvedeni také v kalendáři.

(Římský pontifikál)

Kostely jsou vyhraženy především pro katolickou bohoslužbu. Pokud však kněží, duchovní či společenství, kteří nejsou v plném společenství s katolickou církví, nemají místo či liturgické objekty potřebné pro důstojné slavení svých náboženských obřadů, diecézní biskup jim může dovolit použít kostel nebo katolickou budovu, a také jim zapůjčit vše potřebné pro jejich bohoslužbu.

(Ekumenický direktář) 

Katedrální kostel

Katedrální kostel je kostelem, v němž se nachází biskupova katedra - symbol magisteria a moci pastýře místní církve a znamení jednoty věřících v té víře, kterou biskup jakožto pastýř stáda hlásá. O slavnostnějších dnech biskup v katedrále předsedá bohoslužbě, pokud pastorační důvody nedoporučují jinak; světí v ní křižma a udílí svěcení. 

Katedrální kostel poukazuje velkolepostí své stavby k duchovnímu chrámu duchovnímu, který se buduje v duších a skví se velebností Božské milosti, podle výroku apoštola Pavla ,Vy jste chrám Boha živého' (2 Kor 6,16). Je zřetelným obrazem viditelné církve Kristovy, která se ve světě modlí, zpívá a klaní se; katedrálu lze pokládat za obraz Kristova mystického těla, jehož údy, spojené v jednotu poutem lásky, jsou živeny rosou nebeských darů.

Proto má být katedrála oprávněně pokládána za centrum liturgického života diecéze. Lásku a úctu vůči katedrálnímu kostelu je dobré při vhodných příležitostech vštěpovat věřícím. K tomu velmi přispívá každoroční slavení výročí jejího posvěcení a také pouti, které věřící podnikají, aby ji zbožně navštívili, zvlášť jsou-li rozptýleni po farnostech a oblastech diecéze.

(Caeremoniale episcoporum)

Patriarchální bazilika

Jak všichni vědí, patriarchální baziliky jsou jakoby části Lateránského patriarchátu: zejména arcibazilika Nejsvětějšího Salvátora, "hlava, matka a učitelka všech kostelů", katedrální kostel papeže, dále baziliky sv. Petra, sv. Pavla, sv. Vavřince za hradbami a Panny Marie Větší, kostely které zvláštním způsobem patří k Nejvyššímu pontifikovi. 

(Domus Dei)

 

Bazilika minor

Kostely, které mají v liturgickém a pastoračním životě diecéze zvláštní důležitost, mohou být papežem ozdobeny titulem Baziliky minor, jímž se naznačuje zvláštní pouto s Římskou církví a Nejvyšším pontifikem.

Kostel, pro něž se žádá o titul baziliky minor, musí být zasvecen Bohu liturgickým obřadem a v diecézi musí představovat centrum liturgické a pastorační obnovy, zejména prostřednictvím slavení nejsvětější eucharistie, svátosti smíření a dalších svátostí, v nichž má být jiným kostelům příkladem co se týče přípravy a slavení při dodržování liturgických norem a činnou účastí Božího lidu. Aby byla dána možnost slavení důstjných a příkladných bohoslužeb, musí být tento kostel přiměřené velikosti a dostatečné šíře přesbytáře. Různé prvky, které se vyžadují pro slavení eucharistie (oltář, ambon, sedadlo celebranta) musí být uspořádány podle požadavků obnovené liturgie. Kostel se v celé diecézi musí těšit určité významnosti (postaven při zvláštní historické události, ostatky či obraz svatých), vyžaduje se dostatečný počet kněží i přisluhujících a schola cantorum.

U baziliky minor se má podporovat liturgické vzdělávání věřících (...). Mají se zde s velkou péčí připravovat a slavit bohoslužby během liturgického roku (...). Má se podporovat činná účast věřících jak při slavení eucharistie, jak při slavení denní modlitby církve, zejména ranních chval a nešpor (...). Je vhodné, aby zde věřící uměli společně zpívat vyznání víry a modlitbu Páně v latině (...). 

Aby se vytvářelo zvláštní pouto, které spojuje baziliku minor s římskou katedrou Petrovou, ať se s mimořádnou péčí slaví svátek Katedry sv. Petra, slavnost sv. Petra a Pavla a výročí zvolení papeže či uvedení do jeho nejvyššího úřadu.

Věřící, kteří baziliku zbožně navštíví a budou se zde účastnit některého posvátného obřadu, nebo se alespoň pomodlí vyznání víry a modlitbu Páně, mohou obdržet za obvyklých podmínek (svátostná zpověď, přijímání eucharistie, modlitba na úmysl papeže) plnomocné odpustky v tytoi dny: výročí posvěcení baziliky, titulární slavnost, slavnost sv. Petra a Pavla, výročí udělení titulu baziliky, nebo ve dni ustanoveném biskupem nebo zvoleném věřícím.

(srov. Domus ecclesiae)

Kaple

Kaplí se rozumí místo, které je na základě dovolení ordináře určeno pro bohoslužby ve prospěch některého společenství nebo shromáždění věřících v něm se shromaždujícího, kam jiní věřící mohou přijít se souhlasem příslušného představeného. Soukromou kaplí se rozumí místo určené se souhlasem místního ordináře ve prospěch jedné nebo více fyzických osob. 

V zákonně zřízených kaplích se mohou konat všechny bohoslužby, pokud některé nezakazuje právo nebo nařízení místního ordináře nebo liturgické předpisy. Ke konání mše a jiných bohoslužeb v soukromé kapli se vyžaduje dovolení místního ordináře.

(Kodex kanonického práva)

Poutní svatyně

Poutní svatyní se rozumí kostel nebo jiné posvátné místo, k němuž se schválením místního ordináře putují četní věřící ze zvláštní zbožnosti. Poutním svatyním mohou být udělena některá privilegia, kdykoliv se jeví, že to vyžadují místní okolnosti, množství věřících a hlavně prospěch veřících. V poutních svatyních se věřícím hojněji poskytují prostředky spásy horlivým hlásáním Božího slova, vhodným podporováním liturgického života, hlavně eucharistií a svátostí smíření a schválenými formami lidové zbožnosti.

(Kodex kanonického práva)