Eucharistická modlitba

Eucharistická modlitba je středem a vrcholem celé mše svaté. Kněz se při ní jménem Božího lidu obrací k Otci skrze Syna v Duchu svatém: Vzdává díky za veliké činy Boží, především za stvoření a za vykoupení skrze smrt a vzkříšení Ježíše, a prosí o Ducha svatého, který promění dary chleba a vína v Tělo a Krev Krista. Slovy pronesenými Ježíšem při poslední večeři koná oběť, kterou sám Pán ustanovil, a v přímluvách Bohu předkládá prosby za církev, za svět a za zemřelé.

Eucharistická modlitba (z řec. eucharistein = vzdávat díky) je modlitbou díkůvzdání a posvěcení. Říká se jí také anafora (z řec. anaferein = povznášet), protože, jak říká sv. Jan Zlatoústý, nás přenáší do nebe - proto je předznamenána naléhavým vybídnutím: "vzhůru sdrce". V latinském prostředí se také používá slovo kánon z latinského canon actionis (tj. pravidlo konání) neboli modlitba, kterou se koná oběť.

I když se větší část eucharistické modlitby modlí kněz, nemodlí se nikdy sám za sebe, ale za celou církev a jejím jménem. A proto ti, kdo jsou při bohoslužbě shromážděni jako obraz církve, účastní se eucharistické modlitby aktivně: začínají ji úvodním dialogem s knězem a potvrzením, že mají srdce u Pána a že je důstojné a spravedlivé Boha chválit, přidávají se k andělům a svatým zpěvem "Svatý, svatý" a končí velkým zvoláním amen, kterým potvrzují všechna pronesená slova.