Eucharistická modlitby - střípky z historických pramenů

I. krok - pokřesťanštění židovské modlitby

Židovské rituální jídlo mělo následující strukturu – krátké žehnací modlitby před jídlem (Kidduš); jídlo; Dlouhá trojdílná žehnací modlitba po jídle (Birkat-ha-mazon). Základem naší eucharistické modlitby se stala právě tato trojdílná modlitba obsahující dvě strofy díkůvzdání a jednu strofu prosby za Jeruzalém.

Didaché, neboli Učení dvanácti apoštolů, křesťanský spis z prvního století, pocházející z prostředí, v němž vzniklo Matoušovo evangelium, ve své 9. a 10. kapitole obsahuje christianizovanou podobu židovské žehnací při jídle a po jídle (Birkat-ha-mazon), která je nejstarším zárodkem eucharistické modlitby.

Eucharistia mystica, neboli 25. kapitola 7. knihy tzv. Apoštolských konstitucí, syrského spisu ze 4. století, představuje rozvinutí text z Didaché; zároveň zde došlo ke sjednocení dvou kalichů (srov 1. Kor 11 a Lk 22).

II. krok - Sjednocení modliteb a včlenění nových témat

Eucharistia mystica - viz předchozí krok. Ještě respektuje rozdělení modliteb před jídlem / po jídle.

Alexandrijská paleoanafora je textem, který se nacházejí na tzv. Štrasburském papyru ze 4. století. Původně rozdělené modlitby byly sjednoceny do jediného díkůvzdání přeneseného před jídlo. Z Birkat-ha-mazon byla přenesena třídílná struktura dvou díkůvzdání a jedné prosby. Do druhé strofy je vsunuta explicitní zmínka o oběti (snad pod vlivem tzv. Terapeutů v Egyptě? Již Didaché ovšem díkůvzdání nazývá obětí!), prosby v třetí strofě jsou zkonkretizovány.

Hippolytova anafora je text nacházející v tzv. Apoštolské tradici, pocházející ze 4. stol. pravděpodobně ze Sýrie. Do díkůvzdání za Krista (I. strofa) je včleněno téma poslední večeře, do prosby (III. strofa) zmínka o Duchu svatém a prosba týkající se obětovaných darů. Jakmile bude přidán ještě chvalozpěv Svatý, svatý, bude eucharistická modlitba kompletní.

Geneze Římského kánonu

Struktura Římského kánonu neodpovídá jednoduše trojdílné struktuře starých anafor navazujících na židovskou Birkat-ha-mazon.

Následující tabulka je pokusem jak ukázat, že Římský kánon tuto strukturu ve skutečnosti obsahuje dvakrát - jednou v části, která předchází slovům ustanovení (proměňování) a jednou v části, která na slova ustanovení (proměňování) navazuje. Text první části je převzat z preface zachycené v ariánských úlomkách a textu anafory dochované v mozarabské Liber ordinum; Text druhé části je převzat od sv. Ambrože (4. stol.). Latinské originály těchto textů viz níže.

Latinské originály nejstarších dokladů Římského kánonu

Preface nacházející se v Ariánských fragmentech

Je zde uvedena díky své evidentně dvojdílné struktuře díkůvzdání, na kterou navazuje již neuvedená prosba.

I. Dignum et iustum est, aequum et iustum est nos tibi super omnia gratias agere, domine, sancte pater, omnipotens aeterne deus, qui incomparabili tuae bonitatis honestate lucem in tenebris fulgere dignatus es mittens nobis Iesum Christum suspitatorem animarum nostrarum, qui nostrae salutis causa humiliando se ad mortem usque subiecit ut nos ea quae Adam amiserat immortalitate restitutos efficeret sibi heredes et filios.

II. Cuius benignitates agere gratias tuae tantae magnanimitate quibusque laudibus nec sufficere possumus petentes de tua magna et flexili pietate accepto ferre sacrificium istud, quod tibi offerimus stantes ante conspectum tuae divinae pietatis per Iesum Christum dominum et deum nostrum per quem te petimus et rogamus

Římský kánon z mozarabské Liber ordinum

Je zde uveden, protože organicky navazuje na prefaci ještě před zařazením zpěvu Svatý, svatý.

Per [quem] te petimus et rogamus, ut accepta habeas et benedicas hec munera et sacrificia inlibata, que tibi offerimus pro tua Ecclesia sancta catholica, quam pacificare digneris per uniuersum orbem terrarum diffusam.

Memorare etiam quaesumus domine famulorum tuorum quorum oblationem benedictam ratam rationabilemque facere digneris quae est imago et similitudo corporis et sanguinis ihesu christi filii tui ac redemptoris nostri.

Hanc quoque oblationem ut accepto habeas et benedicas supplices exoramus sicut habuisti accepto munera abel pueri tui iusti et sacrificium patriarchae nostri abrahae et quod tibi obtulit summus sacerdos melchisedech. Descendat hic queso invisilibiter benedictio tua sicut quondam in patrum hostias visibiliter descendebat. Ascendat odor suavitatis in conspectu divinae maiestatis tuae ex hoc sublimi altario tuo per manus angeli tui.

Římský kánon v podání sv. Ambrože

Jedná se nejstarší dochované znění Římského kánonu, ve formulacích velmi blízké mozarabské verzi.

Fac nobis, hanc oblationem ascriptam, ratam, rationabilem, acceptabilem: quod figura est corporis et sanguinis Domini nostri Jesu Christi.

Qui pridie quam pateretur, in sanctis manibus suis accepit panem, respexit in coelum ad te, sancte Pater omnipotens, aeterne Deus, gratias agens, benedixit, fregit, fractumque apostolis suis et discipulis suis tradidit dicens: Accipite, et edite ex hoc omnes; hoc est enim corpus meum, quod pro multis confringetur Similiter etiam calicem postquam coenatum est, pridie quam pateretur, accepit, respexit in coelum ad te, sancte Pater omnipotens, aeterne Deus, gratias agens, benedixit, apostolis suis et discipulis suis tradidit, dicens: Accipite, et bibite ex hoc omnes; hic est enim sanguis meus.

Ergo memores gloriosissimae ejus passionis, et ab inferis resurrectionis, et in coelum ascensionis, offerimus tibi hanc immaculatam hostiam, rationabilem hostiam, incruentam hostiam, hunc panem sanctum, et calicem vitae aeternae: et petimus et precamur, ut hanc oblationem suscipias in sublimi altari tuo per manus angelorum tuorum, sicut suscipere dignatus es munera pueri tui justi Abel, et sacrificium patriarchae nostri Abrahae, et quod tibi obtulit summus sacerdos Melchisedech.

Srovnání textů je uvedeno v následující tabulce: