Úcta prokazovaná oltáři - střípky z historických pramenů
Když se Boží lid shromažďuje okolo oltáře, je oltář symbolem Krista, kamene úhelného, který celou stavbu církve spojuje v jedno. Úklona oltáři jako forma pozdravu byla známa již v ranném středověku. Z textu ze sedmého století (viz Ordo romanus I poznáváme, že úklona (tehdy pouze hlavy) byla adekvátním pozdravem nejen oltáři, ale také eucharistii z předešlé mše, kterou papeži přinesli během vstupního průvodu dva akolyté. Když se na oltář začal ve 12. století dávat kříž, spojil se pozdrav oltáři a pozdrav kříži dohromady, v knize pro biskupskou liturgii vydané po Tridentském koncilu (viz CE 1600) byl oltář ovšem úplně zapomenut. V pokoncilní liturgické obnově církev opět zdůraznila, že hluboká úklona je pozdrav vlastní oltáři. Oltář je totiž centrem bohoslužby, na něj při mši sestupuje Duch svatý a nebe se dotýká země.
Oltáři byla již od starověku prokazována úcta také políbením. Stejným gestem byla a je prokazována úcta také knize evangelií (viz hlásání evangelia), protože také ona je symbolem Krista. Ve středověku byl význam tohoto gesta posunut směrem k úctě k ostatkům svatých, umístěných v oltáři a k políbení oltáře se přidalo například také políbení oltářního kříže. Dnes je opět toto gesto při mši svaté vyhrazeno pouze oltáři (na počátku a na konci bohoslužby) a evangeliáři (po hlásání evangelia); kříži pouze při obřadech Velkého pátku.
Ačkoli při staré římské bohoslužbě bylo kadidlo na znamení úcty k osobě biskupa, symbolizujícího Krista, pouze přinášeno ve vstupním průvodu, ve středověku se do Říma dostal z Francie zvyk oltář okouřit a (později také okouřit celebranta). Jak je zřejmé z potridentského misálu, toto okuřování bylo vyhrazeno pouze pro mše o slavnostech. V současné úpravě je kadidlo možné použít kdykoli a ve vstupních obřadech je symbolem úcty k oltáři a modlitby.
Úklona
7. stol. - Ordo Romanus I |
|
|
Než vstupní průvod dojde k oltáři, přistoupí dva akolyté, kteří drží otevřené pyxidy s eucharistií. Ceremoniář je vezme, uchopí za ústí a ukáže eucharistii papeži nebo jáhnovi, který jde před ním. Papež či jáhen úklonou hlavy pozdraví eucharistii a podívá se – v případě, že je eucharistie příliš mnoho, dá pokyn, aby se část odložila. (...) Papež projde do čela scholy a pozdraví oltář úklonou hlavy. Povstane, modlí se a dělá znamení kříže na čele. |
Priusquam veniant ante altare (…) duo acolythi tenentes capsas cum sanctis apertas, et subdiaconus sequens cum ipsis tenens manum suam in ore capsae ostendit sancta pontifici vel diacono qui praecesserit. Tune inclinato capite pontifex vel diaconus salutat sancta et contemplatur ut, si fuerit superabundans, praecipiat ut ponatur in conditorio. (…) Et pertransit pontifex in caput scholae, et inclinat caput ad altare, surgens et orans et faciens crucem in fronte sua. |
16. stol. - Ritus servandus in caelebratione missarum |
|
|
Když [kněz] přijde k oltáři a postaví se pod jeho nejspodnější stupeň, smekne, podá biret ministrantovi a hluboce se ukloní oltáři nebo zobrazení kříže na něm postavenému. Jestliže je na oltáři svatostánek s Nejsvětější svátostí, vzdá povinnou úctu pokleknutím. |
Cum pervenerit ad Altare, stans ante illius infimum gradum, caput detegit, biretum ministro porrigit, et Altari, seu imagini Crucifixi desuper positae, profunde se inclinat. Si autem in eo sit Tabernaculum sanctissimi Sacramenti, genuflectens debitam facit reverentiam. |
17. stol. - Caeremoniale episcoporum |
|
|
Když biskup přijde ke spodnímu stupni oltáře (...) hlubokou úklonou uctí kříž postavený na oltáři. |
Cum vero episcopus pervenerit ante infimum gradum altaris (…) facit profundam reveretiam cruci super altari positae. |
Políbení
7. stol. - Ordo Romanus I |
|
|
Papež políbí evangeliář a oltář a přijde ke svému sedadlu. |
Pontifex osculatur evangelia et altare, et accedit ad sedem suam. |
11. stol. - Ordo z kláštera sv. Denise |
|
|
Při políbení oltáře: Prosíme tě, Pane, pro zásluhy svých svatých, jejichž ostatky jsou zde, i všech svatých, odpusť všechny mé hříchy. Amen. |
Quando altare deosculatur: Oramus te, Domine, per merita Sanctorum tuorum, quorum reliquiae hic sunt, et omnium Sanctorum: ut indulgere digneris omnia peccata mea. Amen. |
Okuřování
12. stol. - Ordo Lateránské baziliky |
|
|
Kněz vezme kadidelnici od od jáhna, okouří oltář nejprve zeshora a po té zepředu, a vrátí kadidelnici jáhnovi. Ten ji přijme, políbí biskupovi ruku a okouří jej. |
[...] accipiens turibulum de manu eius, incensat altare primum quidem superius, deinde in facie, et reddit illud diacono. Diaconus recipiens turibulum de manu episcopi, osculatur manum eius et dat ei incensum odorare. |
16. stol. - Ritus servandus in celebratione missarum |
|
|
Při slavné mši kněz po vyznání hříchů vystoupí s ministranty k oltáři. Políbí jej a vloží kadidlo do kadidelnice, přisluhuje mu při tom jáhen s loďkou a thuriferář s kadidelnicí. Než vloží kadidlo, požehná je slovy: Od toho ať jsi požehnáno, k jehož cti budeš spáleno. Po té jáhen vrátí loďku thuriferáři, převezme od něj kadidelnici a podá ji celebrantovi, jemuž předtím políbí ruku. Celebrant pozdraví kříž úklonou a třikrát jej okouří, po té obrazy a relikvie, pokud jsou na oltáři. Po té jednotlivými pohyby kadidelnice okouří nejdříve na epištolní straně svícny, zadní, spodní a vrchní stranu oltáře. Přejde na drouhou stranu s úklonou kříži, a okouří ostatní svícny na evangelní straně, a zadní část oltáře, spodní a vrchní. Po té okouří celou přední stanu oltáře až ke konci epištolní strany, když přechází před křížem, pozdraví jej úklonou. Okuřuje oltář a říká při tom: Má modlitba ať je před tebou jako kadidlo, mé zvednuté dlaně jako večerní oběť. Postav, Hospodine, stráž k mým ústům, hlídku k bráně mých rtů. Neskloň mé srdce ke zlému, abych se nedopouštěl zločinů. Pak celebrant vrátí kadidlo jáhnovi a on sám je od něj okouřen. |
In missa sollemni sacerdos facta confessione ascendit cum ministris ad altare: quo per eum osculato, ponit incensum in thuribulo, ministrante Diacono naviculam, thuriferario thuribulum. Antequam ponat incensum, illud benedicit, dicens: Ab illo benedicaris [pro cuius honore cremaberis]. Postea diaconus reddita navicula thuriferario, accipit ab eo thuribulum et dat celebranti osculata prius eius manu, qui facta cruci reverentia, eam ter incensat, deinde imagines et religias, si adsint, postea candelabra semel singulis thuribulum ducens, primu a cornu epistole candelabra et illius postremam partem inferiorem, deinde superirem, et procedens ante crucem facta ei reverentia incensat alia candelabra in cornu evangelii et illius postremam partem altaris interiorem et superiorem, deinde totam anteriorem usque ad extremum altaris in cornu epistole, facta cruci reverentia, cum ante eam transit. [Incensat altare, dicens: Dirigatur Domine oratio mea sicut incensum in conspectu tuo: elevatio manuum mearum sacrificium vespertinum. Pone Domine custodiam ori meo, et ostium circumstantie labiis meis, ut non declinet cor meum in verba malitiae ad excusandas excusationes in peccatis.] Et reddito thuribulo ipsi Diacono, ab eo ipse solus incensatur. |