Nadřazené téma

Vstupní zpěv - střípky z pramenů

Ačkoli mše sv. vstupní zpěv původně neobsahovala (a začínala podobně, jako současné Velkopáteční obřady), od jisté doby se s úvodním zpěvem setkáváme. Již v 6. století bylo naprosto běžné na úvod zpívat žalm, lidé jej zpívali střídavě na dvě skupiny (viz Liber pontificalis).

Na papežských slavnostních bohoslužbách zpěv od 7. století postupně převzala specializovaná schola, která zpěvem doprovázela papežův příchod k oltáři (viz Ordo domanus I). K žalmu byl připojen chvalozpěv "Sláva Otci i Synu i Duchu svatému" (za Karla Velikého pak byla proti Ariánům přidána ještě druhá část, "jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků amen" a císař si přál, aby tento chvalozpěv zpívali všichni lidé) a na závěr se opakovala antifona.

Protože se délka zpěvu řídila podle potřeby a délky vstupního průvodu, v menších kostelích mimo Řím byl žalm redukován pouze na svůj první verš či na verš sloužící jako antifona. Ačkoli měl tento zpěv doprovázet slavnostní průvod, dostal se také do soukromé mše a odtud byl jen krok, aby jej celebrant musel povinně recitovat potichu, i když jej zároveň zpíval sbor. 

Po koncilní obnově liturgie ve 20. století plní vstupní zpěv zase svou původní funkci - doprovází příchod celebranta a asistence k oltáři a především téměř hmatalně vytváří z věřících jeden lid Boží. 

 

6. stol - Liber pontificalis (o papeži Celestýnovi)

 

[Papež] Celestýn ustanovil, aby se 150 Davidových žalmů zpívalo před [mešní] obětí střídavě všemi lidmi, což předtím nebylo, neboť se pouze četl list sv. Pavla a posvátné evangelium.

Caelestinus (…) constituit ut psalmi Dauid CL ante sacrificium psalli antephanatim ex omnibus, quod ante non fiebat, nisi tantum epistula beati Pauli recitabatur et sanctum Evangelium.

7. stol. - Gregoriánský sakramentář

 

Jak je slavena římská mše: Jedná se nejprve o introit, který je určen pro svátky nebo všední dny.

Qualiter missa Romana clebratur. Hoc est inprimis introitum qualis fuerit statutis festis seu cotidianis.

7. stol. - Ordo Romanus I

 

Tehdy [členové scholy] povstanou, popořadě jdou před oltář a postaví se popořadě po dvou. Starší ze scholy zůstanou před chórem, chlapci stojí po obou stranách v chóru. V tu chvíli vedoucí scholy začne vstupní antifonu. Když to slyší jáhni, vstoupí do sakristie k papeži. A papež vstane a oni jdou s ním a podpírají jej. 
Papež projde do čela scholy a pozdraví oltář úklonou hlavy (…) Papež pohlédne na vedoucího scholy a dá mu znamení, aby zpívali doxologii. Vedoucí scholy se ukloní papeži a začne. Čtvrtý ze scholy předejde papeže, aby před oltář položil klekátko, pokud je příslušná liturgická doba. Papež přistoupí a modlí se na něm, dokud schola nezopakuje verš.

Tunc illi elevantes se per ordinem vadunt ante altare et statuuntur per ordinem acies duae tantum: paraphonistae quidem hinc inde aforis, infantes ab utroque latere infra per ordinem. Et mox incipit prior scholae antiphonam ad introitum; quorum vocem diaconi dum audierint, continue intrant ad pontificem in secretarium. Et tunc pontifex elevans se (…) et illi (…) procedunt cum ipso sustentantes eum. 
(…) Et pertransit pontifex in caput scholae, et inclinat caput ad altare (…) et respiciens ad priorem scholae, adnuit ei ut dicat Gloriam: et prior scholae inclinat se pontifici, et imponit. Quartus vero scholae praecedit pontificem ut ponat oratorium ante altare, si tempus fuerit: et accedens pontifex orat super ipsum usque ad repetitionem versus.